Královna řeky

Filmy Vincenta Warda mám rád, ale tohle se k mému zklamání hodně nepovedlo. Pokus o poetiku á la australské filmy Petera Weira nefunguje a působí kýčovitě, i ta hudba je neskutečně vlezlá na rozdíl od "Weirova" Maurice Jarreho, myslím, že na téma Maorů je lepší zkouknout Kdysi byli bojovníky (i když se to odehrává v současnosti). (14.06.2007)

„Krása prinúti hriešnika umrieť. Že sa mu dostalo milosti.“ Toto som pôvodne chcel ignorovať, ale keď som sa dozvedel, kto v tom hrá a o čom to je, slintal som od nadšenia. Belosi mali v minulosti vždy úchylku objavovať dosiaľ nepoznané časti planéty Zem – a pustošiť. V Južnej Amerike masakrovali Mayov, v Austrálii dodnes masakrujú Aboridžincov – a na Novom Zélande potetovaných Maurov. Do úchvatnej, panenskej, mystickej a drsnej divočiny, priplávajú okolo roku 1854 prví belošskí osadníci s vierou, ktorú šíria mačetami, delami, puškami a bodnými a sečnými zbraňami. Ak vezmeme do úvahy, v akej fascinujúcej dobe sa dej odohráva, zostaneme o to nemilšie prekvapení tým, ako je to celé zbytočne slabé. Veľmi dobrí herci sa motajú od stromu k stromu (miestami aj doslovne), dosť nudne sa rozprávajú a ak aj príde raz za čas na scénu akcia, uvedomíme si, že nudné dialógy boli predsa len o čosi lepšie. Stephen Rea sa mihne na úvode, Kiefer Sutherland (bradatý!) má spolu tak 15 minút a tak zďaleka najväčší priestor dostala krásna príroda, tradične strhujúca Samantha Mortonová a z filmu do filmu čoraz lepší (Novozélanďan) Cliff Curtis (Slnkom posadnutý psychiater zo SUNSHINE). Inak nič, slabý dej, slabšie postavy... škoda. (04.08.2010)

Cervenak má recht v tom, že psychologie a vedlejší dějové linie nejsou tak propracované, jak by zasloužily, že je příběh místy rozháraný a že na Piáno Královna řeky nemá. Jenže znáte ten pocit, kdy něco nemůžete dostat z hlavy, kdy se vám něco zakousne do dušičky a vy na to ne a ne přestat myslet? Tak to se tady stalo mně. Asi to bude tím nevýslovným smutkem, kterej ve filmu panuje, záběry na nádhernou novozélandskou přírodu, která si klidně žije dál, i když se lidi staví na hlavu a dělají věci, u kterejch by je jejich máma rozhodně vidět neměla, fantasticky vystiženým konfliktem kultur (ve vztahu matka-syn obzvlášť dobře patrným) a kouzelnou hudbou, která se mi nějak zabydlela ve sluchátkách a furt se nechce odstěhovat. Já si vůbec nestěžuju, mně se to líbilo! (25.01.2011)

Vážení přátelé...slabé... Spoustukrát jsem měl pocit, že jsem tohle už někde viděl (useknutý prst - Piano) S. Morton mi na tuhle roli přišla obličejem příliž dětská, přesto že třeba v Minority se mi líbila opravdu hodně, ale semka mi jaksi nesedla. Příběhově mě film místy hrozně nasíral - např. to jak Sarah až psychopaticky lpí na synovi, který na ni zjevně kašle, a smyslem jejího bytí je pouze on. Navíc její nerozhodnost a pendlování mezi dvěma muži i mezi dvěma světy ...občasné stupidní vyznění některých scén... Prostě zjevně film, který není filmem F...od začátku víte, že to bude sotva průměr. I tu muziku jako bych už někde slyšel - nepřipomíná mi to náhodou Bregoviče - Dům k pověšení? Ale jo - koukat se na to dalo... Ale Pianu to opravdu nesahá ani...! (05.08.2010)

Zvláštny film, z ktorého si zapamätáte len nádhernú novozélandskú prírodu a veľmi dobrý výkon Samanthy Morton. Akoby sa režisér nevedel rozhodnúť, či chce natočiť poetický príbeh o romancou okorenenom kontakte dvoch civilizácií (vďaka zápletke, vnútorným komentárom a celkovej atmosfére film zhruba do polovice silne pripomína Malickov Nový svet), alebo klasický historicko-dobrodružný film (v druhej polovici sa rozpúta solídne krvavá akcia). Mužské postavy v podaní Cliffa Curtisa a Kiefera Sutherlanda bohužiaľ nie sú scenáristicky dostatočne prepracované, takže onen milostný trojuholník, ktorý má byť nosným dramatickým prvkom, skoro ani nezaregistrujete. Navyše na to, akú zásadnú etapu osídľovania Nového Zélandu film mapuje, je trestuhodne málo výpravný a bez prepracovanejších vedľajších dejových línií. Vizuálne je to vlastne len pár ľudí v historických kostýmoch, pobehujúcich po pralese. Nie je to úplne zahodená príležitosť, ale na silu Piána to nemá ani náhodou. (21.05.2007)