Taková je Anglie

Jako film trochu nudné a rozvláčné, téměř bez akce. Jako námět k zamyšlení výborné. Nejen nad skinheads, ale nad psychikou člověka obecně. Také o tom jak se člověk může stát skinheadem, jaké jsou idály a poměry uvnitř hnutí. Nad tímto by se měl každý zamyslet sám, nebudu tedy podsouvat své myšlenky, jen bych dodal, že Bluntman se ve svém komentáři trochu unáhlil. P.S. Nechci spojlerovat, ale opravdu je v Anglii normální, že dvacítky tam choděj s dvánáctiletejma klukama :-o? To bylo trochu pedofilní. (22.08.2008)

Hrozně dobře vybraní herci, nesmírně stylově přesné, smnoha výstižnými dobovými detaily. Bohužel celé pojaté tak, že to víceméně omlouvá rasistické hnutí skinheads jako pouhé osobní prohřešky nešťastných jedinců. Toto je obecně problém všech filmů o skinheadech a rasismu: nepoměr mezi společenským a soukromým, kombinace moralismu a skrytých vnitřních sympatií pro jedince určitého typu, nepoměr mezi touhou být sám sebou a být členem směčky... (05.06.2008)

Nadprůměrné drama s dobrým nápadem ohledně přijetí malého kluka mezi partu skinheadů. Překvapením je pro mě velmi dobrý herecký výkon hlavního představitele, kterému jsem jeho roli opravdu věřil. Zajímavé téma a vykreslení tehdejší doby, po nudnějším začátku mě to chytlo a pustilo až na konci, který mi přišel trochu nedořešený a ustřihnutý. Pak fajn hudba, vhodně použité dokumentární záběry, sem tam něco k zasmání (imdb nakonec nezklamalo jak jsem se obával), takže spokojenost. Jinak chápu, že má někdo problém s důvěryhodností ohledně toho přijetí Shauna, ale myslím si, že to opravdu viděli jako takový malý nábor výborně tvárného a ovlivnitelného chlapce (vztah s o dost starší holkou nebo až překvapivě tolerantní matka mi už sedly méně). (11.08.2012)

Strhující sociální drama reflektující posmutnělý obraz Anglie 80. let, éry thacherismu, s obrovskou nezaměstnaností, dobu ztracené generace, kdy stále ještě platilo punkové heslo let sedmdesátých No Future, ale objevila se navíc frustrace z ne úplně povedeného válečného konfliktu o (geograficky argentinské) Falklandy, stejně jako radikalizace části sociální spodiny a z ní plynoucí vlna nacionalismu, film o vlastní temné minulosti, který nám tady u nás ještě stále chybí a není na obzoru nikdo, kdo by ho natočil. Vlastní temná sebereflexe, svědectví o té strašné bezvýchodnosti doby, kterou jsme tady v éře normalizace zažívali i my... Uhrančivý příběh malého chlapce (úžasně přesvědčivý Thomas Turgoose v roli Shauna), jehož asimiluje místní subkultura a který by mohl sloužit jako dokument o historii skinheads, původním hnutí mladých anglických nezaměstnaných, navazujících v mnohém na punk...přičemž základním krédem je být apolitický a patřit do komunity. Anglie tu není prezentována jako jedna ze světových velmocí, bohatá a mocná postimperiální následovnice, je nám tu dáno spatřit Anglii s tváří zubožených dělnických periferií velkých měst, Anglii jako sociální vrak plný nezaměstnaných, Anglii platící těžké ztráty za své válečné Pyrrhovo vítězství... K vrcholům filmu patří sekvence zachycující ventilování frustrací party mladých při demolování opuštěných rodinných domků, což je jedna z mála aktivních zábav, ke kterým mají ve svém omezeném prostředí přístup...stejně jako postupná radikalizace části komunity pod vlivem recidivujícího rasisty Comba a odklon od apolitických premis do náruče extrémní pravice... Tenhle film je špinavý a hrubý, stejně jako jeho hlavní představitelé - a tomu odpovídá i formální stránka - kamera často snímaná z ruky, rychlé střihy (jen výjimečně prokládané poetickými záběry - detail pampelišky, měnící se strom...), úderná a přesně volená hudba, úžasná mizanscéna (lokace plné industriálních ruin, oprýskaných omítek, typicky anglické dělnické zástavby...) ... taková asi skutečně byla Anglie té doby... (19.03.2008)

Rok '83. Jedinečný vhled do života obyčejných lidí v neobyčejné době. Právě slovo vhled je to co tento nezávislý film odlišuje od velké většiny podobně laděných filmů. Autobiografickými prvky zmizelo jednoduché černobílé rozlišení postav. Postav maloměstských znuděných výrostků v postimperiální verzi doby temna. Postav žijících si vlastní život, ne život vykonstruovaný perem scénáristy. I zde se chvíle každodenní radosti a nudy jen zřídka střídají s dechberoucími dramatickými momenty. S přibývajícími díly se tak této první a nejvíce šokující „epizodě“ dostává stále větší hloubky a člověku najednou dochází že možná nesleduje jen nějakou partičku z anglických West Midlands, ale dost možná i své vlastní okolí. (22.01.2012)