Lví srdce

Finská pohádka o zamilovaném náckovi, který začne chránit černého synka své přítelkyně proti podobným týpkům, jako je on sám, je nejsilnější, když těží z absurdity této situace. Bohužel se ale snaží vypadat jako vážně míněné drama, takže se každou chvíli objeví jakási scenáristou vykalkulovaná situace, do které by se za normální situace tyto postavy snad ani nemohly dostat. Finští náckové (podobně jako němečtí) navíc jdou ve šlépějích svých dědů, nemusejí to být tedy naprostí dementi jako jejich názoroví sympatizanti ve slovanských zemích. Ale s tím film nepracuje, tady ani jeden nevypadá, že by uměl číst. (15.07.2015)

Dějově výstavba, která si bere na mušku rasismus, mohla být silným příběhem skoro až pravdivým. Obecně nácky taky moc nemusím. Důležité je ovšem zmínit to, že ve filmu nelze nepostřehnout velký sklon jednostrannosti ve vyhroceném konfliktu, tím je v holohlavé lapálii vystaráno. Neméně podstatný zůstává fakt, že v tomhle příběhu multikulturalismu je zcela opomenut také běžný rasismus i z té druhé strany. (27.04.2014)

S tvrdením, že podobné filmy na takúto tému sú vždy takpovediac "na jedno kopyto" súhlasiť nemôžem - nájdu sa aj nejaké svetlé výnimky. A tie ostatné môžu milo prekvapiť niečím iným, napríklad v tomto prípade to bola zaujímavá forma prevedenia. Neviem, či to bolo tým, že ide o severskú tvorbu (ktorá v posledných rokoch zaznamenáva obrovský vzostup), absolútne neznámymi hercami (teda aspoň pre mňa), ktorí zahrali až prekvapivo veľmi dobre alebo niečím úplne iným. Viem len to, že ma to celkom dosť zaujalo, a to aj napriek vlažnému začiatku (na môj vkus nedostatočné uvedenie do deja, ktoré mi pripadalo nezodpovedne odfláknuté na úkor hlavnej myšlienky), tuctovej zápletke, ktorá bola až príliš jednoduchá a ľahko predvídateľná - ako už niekto spomínal, ide o klasický film na objednávku čisto len z jedného uhla pohľadu, ktorý neprináša v podstate nič relevantné. V tomto smere sa však nie je čomu čudovať, severské krajiny sú oveľa tolerantnejšie a ani zďaleka nie sú také temperamentné ako napríklad balkánsky región, kde by si takáto "mierna" tvorba asi vysoký počet priaznivcov nezískala (je to odlišnou mentalitou?). Vysvetlení, prečo vzniká takáto situácia, stále rastúce napätie, pozadie hnutia za biele Fínsko a podobne sa teda žiaľ nedočkáme, avšak to ani k hlavným cieľom tohto snímku nepatrilo, keďže kladie dôraz skôr na jednotlivca a vznik viacerých náhlych rozporov ohľadom jeho presvedčenia, ktoré ho dostávajú do nepríjemných situácií. V tejto rovine je to zvládnuté viac než dobre, i keď, ako som už spomínal, neprekvapí absolútne ničím. Možno občas až úsmevnými scénkami medzi Teppom a malým Rhamim, má to taký príjemný nádych. Kľudne si to však niekedy v budúcnosti pozriem opäť, nevidím v tom žiaden problém. 4/5 (05.07.2014)

Od snímku z prostředí radikálních neonacistů jsem nečekala žádný zázrak, takže jsem nestačila zírat, jak rychle jsem propadla ději a pod tíhou nepřetržitých obav sledovala vývoj příběhu, o kterém jsem si byla jistá, že skončí hodně špatně. I v samotném rozuzlení jsem se však pořádně sekla, za což tvůrcům musím blahořečit, jelikož mi přichystali celkem slušný adrenalinový filmový zážitek. Abych si u nejdrastičtější scény oddechla, jak všechno dobře dopadlo, tak to se mi fakt asi ještě nestalo. (80%) (09.07.2020)

Jo uz ani chladny sever neni, co byval a ten cernej sajrajt se rozleza vsude. A co hur, hned si mysli, ze jim vsechno patri a vsude jsou doma. Vyborne drama na tema pristehovalci x rasismus. Takova finska variace na Kult hakoveho krize, ale ne tak americka, coz je tady jen ku prospechu veci. Konec byl paradni. Peter Franzén zahral skvele - pobavila me hlavne scena, kdy tomu malemu bubakovi ihned po seznameni nabizi neco k jidlu. Co jineho, nez banan :-)) (16.03.2014)