Tetro

Francis Ford Coppola na svoju 70 -ku uz netoci take dobre filmy ako kedysi v 70. a 60. rokoch. Tetro nie je apriori spatny film, deje sa toho tam relativne dost, len jeho problem je v tom, ze sa utapa v sedivom, sivom priemere. A vyrazny problem je ten, ze nema ani jeden sthujucejsi moment ani 2 -3 zapamataniahodne sceny. Rezia je priemerna, Ford Coppola /Apocalypse Now, Kmotr 1,2,3/ uz je asi definitivne za zenitom. Co je ale dobre, je to, ze emocie su davkovane presne po davkach, a hybu s filmovym diviakom pred PC len pomaly, sympaticky posobilo aj striedanie cierno-bielych a farebnych pasazi. Urcite to nie je film pre vsetkych, a hlavne nie pre uzivatelov typu Verbal, StuntmanMike, mzss pripadne Lateef. Herci su na urovni, hlavne Alden Ehrenrajch /Lovci Duchu/, ale vyborny bol aj Vincent Gallo /Mafiani 1990/. Som sice obcas artovy hnedopich a pozersky dementalny artovy pi*us, ktory sa rad vrta v arte /teda ludovo povedane po otvoreni zumpy sa necham ovanut tou nezamenitelnou aromou a jo, jo, aj ja obcas hladam v zumpe to najmensie, najvonavejsie a najsympatickejsie hovno/ - no ale balet, tak to bolo prilis uz aj na mna. Tak toto teda ne, balet ma nebavi, a to tak, ze velmi! Sympaticky bol na filme ale ten fakt, ze aj rodinna minulost vie byt tryzniva a bolestiva - asi tak ako tryznivy je sam zivot. 65 % (15.03.2016)

No, tak tohle byla sračka jedna báseň. Nevim, co to na nás Coppola zkouší, ale tohle mu prostě nesežeru. Má to byt umělecky a vypadat to jak nějakej italsko-španělskej art film nebo co? Ta černobílost to možná někomu evokuje, ale mě né. Ten děj zasazenej do Argentiny, točící se kolem spisovatelů, divadla a nějaké smetánky, tomu taky odpovídá, ale kua, na to já nejsu zvědavej a můj mozek na to není stavěnej. Navíc do role Bennieho někde vyhrabali herce, kterej mi silně připomíná cápka Di Capria (zamlada) a to jako hodně. V podstatě jsem se na to dival jenom kvuli Coppolovi a Vincentu Gallovi, ale oba zklamali na plné čáře. Prostě film uplně o ničem, zbytečnější než papežovy prsteny... (20.07.2014)

Trochu chorobná variace na téma "v každí rodině je něco". Je tu sled nádherných obrazů s "latino" náladou. Hispánsky líné tempo. Vychutnávání života od kavárny ke kavárně . Jsou zde lehce operetní figurky. Filmu vévodí Maribel Verdu a její nevtíravá přirozená neútočná krása. Klíčovou úlohu si zde drží hudba.Uvnitř příběhu to Coppola svou psychoterapií uměním přehnal a není to jeho nejsilnější dílo. (24.04.2020)

Trýznivá a bolestná je někdy minulost, ale Bennie to nevzdává a chce o své rodině vědět co nejvíc, protože o ní téměř vůbec nic neví. Po delší době přijíždí za svým bratrem Tetrem, který na to má oproti Benniemu opačný pohled a nechce mít se svou rodinou, potažmo minulostí vůbec nic společného. Rozhodně nebude tenhle snímek každému sedět, protože je svým způsobem zpracování originální, ale já byla nadmíru spokojená. Současnost je v černobílém provedení a minulost je barevná, to už je samo o sobě zajímavé a navíc některé vzpomínky byly formou různých obrazů, dokonce i baletu, kde byla jedna baletní scéna u moře v té finální části opravdu nádherná. Coppolu až tak moc nakoukaného nemám, ale začíná se mně dostávat pod kůži, například představení Fausta, to by dokázal vymyslet málokdo:-) Nevím co od toho kdo čekal, ale já byla s Tetrem (tím myslím i Vincenta) moc spokojená. (07.02.2015)

Přepsáno v srpnu 2019. Tetro patří k tomu zajímavějšímu, co Francis Ford Coppola ve filmovém světě stvořil. Tetro je jeho intimní interpunkcí životního i pracovního dozrávání. Staří je v mnoha ohledech schopné zásadního smíření, uvědomuje si malichernosti s krutými následky, otevírá staré rány bolestí lidské duše, odpouští a sám žádá o odpuštění. Základnu vztyčil v důvěrně známém světě kultury a umění, melancholicky pozoruje zdeformované vztahy a zmatek ublížených niter, touží se dobrat porozumění a tiše zuby drtí kapky slz. Herecká stránka jde narušeným vnitřním světům vstříc, pochyby lze snad mít o zvolené vizuální stylizaci, je příliš schématická ve snaze po dosažení působivějšího efektu. Hlavním objektem zájmu je Angelo 'Tetro' Tetrocini (velmi zajímavý Vincent Gallo), muž s rozervaným srdcem, úzkostí a vzdorem. Minulost je plná bolesti a přervaných svazků, vzpomínka se bojí trápení, přesto je jedinou cestou k vykoupení. Rozervanost je důsledkem pocitu vlastního selhání, nezvaná cesta do uzlu nitra je rituálem obrození. Umělecká tvorba je navigačním přístrojem v tíze úzkosti. Hlavním hybatelem obrodných procesů je Bennie Tetrocini (pozoruhodný Alden Ehrenreich), mladší Angelův bratr, nadšený ze vzájemného shledání po dlouholeté odmlce. Otázky narážejí na vznětlivou hráz odporu, ale stále přetrvávající vzájemné příbuzenské pouto je silnějším pudem ke společnému sebeurčení. Hlavní ženskou postavou je Miranda (velmi zajímavá Maribel Verdú), Angelova životní partnerka argentinské etapy života. Je laskavým prostředníkem při obnovování zpřetrhaných vztahů. Důležitou postavou vášní je Carlo Tetrocini (dobrý Klaus Maria Brandauer, též v roli svého staršího a mnohem méně úspěšného bratra Alfieho), Angelův otec, slavný a uctívaný dirigent a hudební skladatel. Úspěch má sklony k nadutosti a přezíravosti, soukromí nemusí vždy naplňovat všechna předpokládaná očekávání veřejnosti. K výraznějším postavám patří také Alone (výrazná Carmen Maura), nejvlivnější argentinská literární kritička a bývalá Angelova mentorka psaní. Nenaplněnost předpokladů se nikdy neodpouští, ikona musí mít pevnou půdu pod nohama. Z dalších rolí: Angelův blízký kamarád a provozovatel malého buenosaireského divadýlka José (Rodrigo De la Serna), jeho manželka v bouřlivé harmonii bytí Ana (Erica Rivas), Mirandina mladá, energická a zvědavá neteř Maria Luisa (Sofía Gala), snaživý divadelní dramatik Abelardo (Mike Amigorena), Angelova matka a slavná operní pěvkyně Angela (Adriana Mastrángelo), teta Marie Luisy a herečka bez studu Josefina (Leticia Brédice), či Angelova dávná láska mládí Naomi (Ximena Maria Iacono). Tetro patří k nejosobnějším filmům veleslavného amerického filmaře jménem Francis Ford Coppola. Vizuální stylizaci sice stále považuje za vrchol umění, přesto se mu překvapivě daří dotknout se nitra. Rozervanost lidské duše na Coppolův způsob patří k uspokojivějším filmovým zážitkem. (20.09.2012)