Doba temna

Satira na absurditu moderního západního světa, kde člověk má všechno, ale nějak se mu ztratila chuť k životu. Rodina, děti, dům, auto, kariéra - to vše, protože je to tak správné, protože to mají všichni. Něco je však špatně. Při pozornějším pohledu se ukazuje, že nikdo nikoho nepotřebuje nebo nejčastěji nikdo nikomu nemůže doopravdy pomoct. Problémy a životy lidí jsou složitější a komplikovanější, než se zdají být v tom nadýchaném polštáři blahobytu, do kterého lidé zapadli tak pohodlně, že ani nejasná nespokojenost je nedonutí z něj vylézt. Někdo se naplno a hekticky věnuje vnější činnosti, někdo se oddává vnitřnímu snění. "Pane, zavřete hubu" ... a nerušte své představy. A ve snech je vše takové, jaké si člověk přeje mít. Člověk chce něco znamenat a být prospěšný, chce milovat a být milován, vše ostatní je surogát těchto potřeb. Nejcennější a nejlepší na snech je to, že ty snílka nikdy neomrzí. Můžou se však rozplynout. Americký sen, kanadský sen, čínský sen ... hezký obrázek s prázdným obsahem. Ten pravý obsah se nepozorovaně vytratil se ztrátou víry nebo se ztrátou elánu a ideálů mládí. Jak napsal Michail Bulgakov v pověsti Psí srdce, "Rozklad není v klozetech, ale v hlavách." Třetí film barbariány - trilogie Denysa Arcanda - je o unavené společnosti, která dosáhla všech lidských cílů, aniž by ty cíle našla. Smysl se plně vytratil, ale kancelářské krysy ještě doufají v záchranu. Možná je zachrání život v přírodě, pohled na moře, které je symbolem iluzí. Sní svůj sen, člověče, a uleví se ti. Anebo naopak probuď se a přestaň si namlouvat, že jsi něco jiného, než člověk. Vlastně jsem se pořád smála. A líbil se mi také komentář troxora. (12.03.2012)

Znamenitá tragikomická satira plná trefných hlášek a klasického i černého humoru. Hrdinovy představy jsou ve většině případě nesmírně vtipné a odrážejí občasnou marnivost celého světa, zde konkrétně i tak vyspělého státu, jakým je Kanada. Film je z větší části podán humorně, ale obsahuje řadu důležitých témat, počínaje odcizením v rodině, přes pracovní stereotyp, otravnou šéfovou až po úlohu státní správy ve společnosti. Diane Kruger a Emma de Caunes představují bonus a poslední kousíček bezchybně složené skládačky. (12.03.2012)

Nevím, zda jsem se filmem pobavil, ani nevím zda vůbec patří do kategorie zábavy. Část jsem z toho už viděl (nejspíš jako Marc Labrèche v hlavě), část mi přišla jako dnes již celkem běžná, no a zbývající jako možná v blízké budoucnosti, které se nejspíš ještě dožiji. Přesto však je tato shoda jaksi nepříjemná, jako by všude trčel vztyčený prostředníček nebo ukazováček namířený na mě. Přesto, že žiji v určité izolaci (definice dle George Moustakiho: "je ne suis jamais seul avec ma solitude"), jak prostorové, tak společenské, není hermetická, a tyhle věci se mě dotýkají, ať chci nebo ne. Možná ne bezprostředně, ale nevidím žádné rozhraní. Již ve filmu "The War of the Roses" radí právník (Michaelovi Douglasovi), aby všeho nechal a utekl, protože je to jediná možnost, jak si zachránit život. Zde se tato možnost naplnila. Pozn. 1: Motivační kurzy, kurzy feng-shui, kurzy asertivního či pozitivního přístupu k zákazníkům (čili jak z něj udělat vola), toho jsem si užil už před 20 lety, takže bych mohl film i lecčím (vtipným?) doplnit. A nakonec to i udělám: Na začátku 90tých let jsem byl v Hudsonu, New Hampshire, u firmy Presstek na školení týkající se "ofsetového tisku s digitálním přenosem obrazu na tiskou desku upnutou v tiskovém stroji." Lektorka, Sandy Fuhs, počítala na tabuli denzitu parciální plochy, a když skončila zeptala se po americku: "Jak se Vám to líbí?" Přihlásil jsem se, a řekl že moc, ale že výpočet je špatný, a kdyby mi půjčila křídu. Když jsem jí křídu vrátil, pořád stála jako solný sloup, potom vzdechla: "Ale tak mě to učili v Kodaku." Nakonec se rozmáchla, mrskla křídou o zem a utekla. Myslel jsem, že mě už nebude mít ráda, ale opak byl pravdou. - No, tohle teda moc vtipný není, a do scénáře by mi to asi taky nedali. Pozn. 2: Loupat jablka umím lépe než Marc Labrèche. (26.02.2017)

Ke zhlédnutí mě nalákala galerie tohoto snímku plná lechtivých obrázků. Bohužel, film jako takový je hrozně nudný a nesmírně špatně zpracovaný. Ústřední "hrdina" je krajně nesympatický a máte chuť jej zabít. Pravděpodobně se mělo jednat o vykreslení jakési krize středního věku a uvíznutí hlavního hrdiny v nekonečném šedém stereotypu, přičemž se z této každodenní reality snaží vymanit ve své fantazii, kdy fantazíruje o nejrůznějších svůdných kočičkách. A to jen proto, aby záhy zjistil, že už ho nepřitahují právě ani jeho fantazie. V samém závěru pak hrdina utíká z uspěchané civilizace žít na poklidný venkov, kde znovu objevuje lásku k životu v maličkostech. Myšlenka určitě super, ale zpracování je poměrně roztahané, nevtipné a nudné. [20 %] (08.01.2024)

Film, ktorý odzrkadľuje veľkú časť populácie. Väčšina ľudí je totiž len zaškatuľkovaná v strereotype, v jednej rodine, jednej práci, robi tie isté aktivity a ešte aj v ten istý čas. Stereotyp może niekomu vyhovovať, ale po čase človek sa človek sám seba spýta, je to toto, čo som chcel? Stačí mi to na šťastný život? Keďže to ale nedokáže zmeniť, človek sníva. O tom, kým mohol byť, kým by chcel byť, s kým by chcel byť. Predstava úspešného spisovateľa s radom obdivovateliek na čele s Diane Kruger, to je presne taká mužská predstava, muža, ktorý zapadol do šedivého spoločenského priemeru. Film je ľudský, inteligentny a má svoju hĺbku. U Diane Kruger by som ešte vyzdvihol plynulú znalosť angličtiny i francúzštiny, to sa u rodených Nemcov tak často nevidí. (10.06.2016)