Smrtící spojení

Tvůrci Shutteru, Banjong Pinsanthanakun a Parkoom Wongpoom odvedli dobrou práci. Faet má něco do sebe, tentokrát jsem se snažila ponořit do děje co to jen šlo. Téma a efekty skvělé , výborná kamera, stará duchařina. Začátek v podobě titulku mě navnadil, místy jsme opravdu měla nepříjemný pocit, jenže ten je v druhé části protkán trochu slabšími místy, tak ze mě vypršelo na chvíli napětí. Trailer jsem neviděla, ale námět siamských dvojčat Pim a Ploy je originální. Nadprůměr, ale 4* nedám, protože jsem se nebála. Ale hudba byla úžasná! To kouzlo co má Shutter tam prostě chybělo.Takže 3*/55% (25.01.2010)

Pisanthanakun s Wongpoom se nenechali zahanbit a natočili po Shutter další výbornou duchařinu, která se snaží hlavně bodovat správně hutnou atmosférou a lekčkama než nějakýma vraždama, bohužel se ale hrubě nevydařil jak konec, tak pointa, takže to dokázalo celkem zklamat, ale předchozích 70% filmu sem se docela příjemně bál (25.09.2009)

Film Alone je takovým neškodným thajským hororem, který příliš nevyděsí za to ovšem docela zaujme svým dějem. Ten je místy velice barvitý a v některých scénách opravdu atmosféra graduje ve velkém stylu, jenže bohužel těchto pasáží je velmi málo. Ve své podstatě jde jen o další tuctovou duchařinu, ve které figuruje dívka s černými vlasy a tenhle asijský fenomén mě už přestává pomalu bavit. Ve skrytu duše doufám, že už zase vymyslí něco nového, ale musí to být velmi rychle. Na tohle by se neměli dívat žádné siamské dvojčata, protože by z toho mohli mít i menší psychické trauma. Pro mě je tenhle film trošku lepším průměrem (24.03.2010)

Musím říct, že první dvě třetiny filmu jsem silně uvažoval o mnohem horším hodnocení. Tvůrci předhazují titulní ženskou hrdinku napospas tmě a zrcadlům tak vehementně, že už po půlhodině začne zdejší bububu pěkně nudit. Vyjímkou je perfektní scéna na pláži. Zatímco jiné asijské duchařiny ale často spoléhají na zápletku kolem koncentrované nenávisti a záhrobního zla, zde přijde v závěrečné části zdařilý zvrat. "Duchařské" scény jsou odůvodněné, dalo by se říct, že i racionálně vysvětlené (hehe), a i když následná thrillerová sekvence není ničím světoborným, odstraňuje spolehlivě pachuť prvních dvou třetin. 5/10 (19.01.2009)

Někdo by měl konečně v Thajsku vysvětlit, že výskyt ducha v každé páté scéně způsobuje velmi nepříjemnou duchařskou inflaci - jak se má člověk aspoň trochu leknout něčeho, co na něj dovádivě bafne ob čtvrt hodiny. Také by nebylo na škodu sdělit tamním filmařům, že vítězství hmoty nad duchem (cha), tzn. skutečně velmi profesionálně působící obrazové části nad částí dějovou, není zrovna ten nejlepší způsob, jak dělat dobré filmy. Faet sice oběma zmiňovanými neduhy trpí, ale jelikož to není v míře větší než neúnosné a závěrečná pointa není z nejhorších, řadí se k tomu lepšímu, co jsem z údajně vynikající thajské horrorové produkce měla možnost vidět. (02.07.2009)