Oblečen na zabíjení

Alfred Hitchcock je u mňa na prvom mieste a Briana De Palmu mám veľmi rád. A práve preto nejdem nad 3*. Dressed to Kill sa formálne podobá na Hitcha viac než Hitch sám, no napätie i šok v ňom balancujú s jemnou naivitou a miestami až nechceným smiechom. Ak to De Palma robí schválne, v rámci nadhľadu, potom uberá filmu to, čo robí Hitcha Hitchom a prečo by sme mohli milovať aj túto jeho poctu majstrovi. Ak to nerobí schválne, za naivitou filmu je pravdepodobne podpísaná doba vzniku filmu. A tu prichádzame k ďalšiemu De Palmovu faux pas - Hitchove filmy nestárnu. (25.02.2004)

De Palma: „jeho tretí Hitch“ a pocta Psychu. Môj obľúbený režisér s výrazným štýlovým cítením vzdáva po Okne do dvora (Sisters, 1972) a Vertigu (Obsession, 1976) poklonu aj Hitchcockovmu najslávnejšiemu filmu. De Palma má len ten problém, že jeho počiny už dnes pôsobia naivne a tie Hitchove sú nesmrteľné (a robené s nadhľadom). Ak však príjmeme možnosť, že tieto variácie ("štylistické cvičenia") boli robené zámerne povrchne a naivne, dajú sa užiť ako zábavná pocta nadšenca svojmu vzoru. (25.03.2021)

Netuším, jestli Brian De Palma zamýšlel svůj film jako poklonu celoživotnímu dílu Alfreda Hitchcocka, nebo jen napodobil jeho styl ve snaze dosáhnout stejného účinku. Kdybych chtěl být zlý, napíšu, že je to prachsprostá vykrádačka Hitchcockových režijních postupů, i tak se dá výsledek interpretovat. Každopádně snímek Hitchcockovy nejúspěšnější práce v dobrém i zlém silně připomíná. De Palma podobně dávkuje napětí, neúprosně stupňuje očekávání, aby v pravou chvíli zasadil tvrdý, emoční úder. Hitchcockovy snímky obvykle stály na vynalézavé režii, scénáře často bývaly slabší. A Oblečen na zabíjení funguje stejně. De Palma divákovi naservíroval několik lahůdkových scén, přidám se k těm, kteří za předčasný vrchol snímku považují vymazlenou dlouhou scénu v galerii, kde De Palma obratně pracuje s diváckým očekáváním a servíruje svému publiku nymfomanku i jejího potenciálního kata. Problém je v pointě, protože tu jen trochu bystřejší diváci pochopí nejdéle ve třetině filmu. Jako mnoho režisérů předtím i potom De Palma dává přednost efektním scénám před logikou. Na Nancy Allen se hezky dívá, Brian De Palma měl při výběru své životní partnerky vkus a Michael Caine podle očekávání film svou přítomností táhne. Celkový dojem: 65 %. (12.11.2018)

Psycho triler, v ktorom sa musia všetky postavy správať akosi zvláštne a museli byť v určitej spojitosti či v predmete záujmu v istej veci. V tejto atmosfére zvláštnosti najviac poteší erotický labyrint v múzeu. Ale tam siaha režisérsky strop tohoto filmu. Samotné dávkovanie napätia dobré, psychologické načasovanie miestami narušené a miestami v rámci možností, ale už samotný akt násilia je snímaný kostrbatým spôsobom, hlboko narušujúcim pôvodnú schému výkladu. A samotné odhalenie vraha - na smiech. (07.12.2014)

Jelikož Hitchcockovu tvorbu znám doposud spíš povrchně a většinu jeho nejlepších filmů jsem zatím neviděl, nemůžu objektivněji posoudit, nakolik ho De Palma kopíruje nebo nakolik je to v jeho podání sympatická pocta nebo osobitá variace. Pro mě je důležité, že mě „Dressed to Kill“ dokázalo zajmout stylem vyprávění, nádherným hudebním motivem a že už konečně vím a vidím, od koho se Tarantino učil ty split-screeny a ten tak trošku úchylný filmařský styl jako takový (který je ale mně osobně velmi sympatický.)) (11.10.2010)