Nodame cantabile

Jedno z mých nejoblíbenějších anime vůbec. Během jednoho roku jsem ho viděl hned třikrát dokola a vždy mi velmi úspěšně zlepšilo náladu. Všechen ten humor a nádherná hudba jsou opravdu nejlepší relaxací, kterou člověk může mít. Navíc ta troška romantiky, která tam je, funguje opravdu úžasně. Myslím, že to můžu doporučit komukoli, obzvláště těm, kteří už jsou unavení ze všech těch krváků, které se na nás hrnou ze všech stran. (02.04.2013)

Šiniči Čiaki je výjimečně nadaným studentem konzervatoře v Tokiu, kde studuje hru na klavír. Taktéž je velmi dobrý houslista, ovšem jeho snem je dirigování. Krom hudebních schopností je rovněž velmi pohledný a i přes občasnou aroganci přitažlivý pro většinu dívek (a nejen dívek). Megumi Noda, kterou snad nikdo ze známých neoslovuje jinak než Nodame, navštěvuje tutéž konzervatoř, bezpochyby je rovněž velmi talentovaná, ovšem hraje spíše intuitivně, na partituru příliš nedbá, stejně jako na svůj zevnějšek - koupe se jednou za uherský rok a převléká se zhruba stejně často, podobně „pečuje“ o svůj byt a vykazuje jisté znaky Aspergerova syndromu. Tato nesourodá dvojice se pochopitelně brzy setká. Nodame cantabile, jež je adaptací stejnojmenné mangy, je nyní jedním z nejlépe hodnocených anime na AniDB, takže má očekávání nebyla malá. Namísto skvělého seriálu jsem se však dočkal jednoho z největších filmových zklamání. Očekával jsem realistické vztahové drama s netradičním ústřední párem a v atraktivním a neokoukaném prostředí studentů konzervatoře, což v určitých pasážích platí, většinou se však na obrazovce odehrává standardní jednoduchá a lehce nadprůměrná komedie, v níž platí nepřímá úměra „méně pokusů o vtip = lepší epizoda“. Humor zde často není vtipný, většinou nepůsobí přirozeně (ať už obsahem nebo formou) a leckdy je do vážnějších částí dosazen násilně (autoři by se měli podívat na Kanon). Zpočátku jsem měl na tvůrce především vztek, ovšem nakonec je mi z Nodame cantabile spíše smutno, jelikož obzvláště od 10. epizody dále se objevuje několik působivých scén a nemálo momentů, jež by mohly být působivé či jinak zajímavé nebýt použité komediální stylizace, a obé plně odhaluje, jaký potenciál v sobě látka skrývala. Neohromí ani zpracování. Kresba je dobrá (ačkoli by občas mohla šetřit s pastelovými barvami na pozadí), s animací je to však horší - v tom pochopitelně není Nodame cantabile osamoceno, ale jak nad tím jinde mávnu rukou, zde mi to docela vadí. Takřka všechny zkoušky a vystoupení (a že jich není málo) jsou podány v podobě statické animace (s občasným vydařeným pohybujícím se detailem na ruce), tudíž zde chybí ona část zážitku z poslechu živé hudby, kterou je pohyb interpretů. Jistě, máloco může být pro animátory náročnější než hrající orchestr, ale obtížnost není omluvou. Co se týče hudby, většinou zní klasika a ani původní melodie nejsou špatné, skvělá je hlavně úvodní znělka. Na závěr znovu uroním slzu nad promarněným potenciálem, ukroutím si hlavu nad vysokým hodnocením na AniDB a zadoufám, že předchozí režisérovo anime Hačimicu to Clover dopadlo lépe. 5/10 (15.08.2007)

Tomuto anime o vážnej hudbe som sa vážne vyhýbala. Nemám ju rada, nikdy ma nezaujmala a myslela som si, že ma ani nebude zaujímať. Nehovorím, že sa to nejak extra zmenilo. Ale Nodame contabile ma ani nemuselo nútiť. Šlo to všetko samo a hudba v ňom mi vôbec nevadila (Aj keď jediné čo mi bolo ako - tak povedomé bol Mozart a Beethoven). Kresba nemá veľa čo ponúknuť, ale neurazí, hlavne zábery na prsty lietajúce po bielych klávesách, čo bolo podľa mňa naozaj krásne prevedené. Postavy sú pekne prepracované. Striedajúce nálady Nodame a odhaľovanie prečo, je jedno z najvěčších plus tohoto anime. Neviem, čo sa dá povedať k Chiakimu - to je proste Chiaki, ktorý ma najviac očaril na konci. Posledná 23 epizóda bolo naozaj dielo. Krásne, precítené a donútilo ma to usmievať sa 2 minúty vkuse. S očakávaním sa púšťam do Paris-Hen (17.09.2012)

Nodame bola vážne zaujímavá a asi od tretej časti som myslel na to, že si musím pozrieť aj hranú verziu - chcem totiž vidieť ako sa toto niekto pokúša zahrať (možno tam ale budú tie najzábavnejšie scény proste vynechané)... Ak však rovnako ako ja trpíte "absolútnym hudobným hluchom" a medzi väčšinou klasickej hudby nevidíte žiadny rozdiel, tak si samozrejme polovicu tohoto seriálu veľmi neužijete, i keď musím priznať že ma pár skladieb celkom zaujalo... Toto je však ten typ anime, ktorý sa vám dostáva pod kožu pomaly, v malých dávkach, no časom ste už závislí a jednoducho si musíte pozrieť ďalšiu časť lebo chcete vedieť ako to bude pokračovať... I keď je to možno celé spôsobené iba tým, že (hlavne ku koncu) je celá epizóda preplnená nejakým koncertom a teda sa tam toho veľa udiať nestihne... Navyše je koniec dosť otvorený (a takpovediac to končí skoro v tom najlepšom)... ... Slabšie 4*... Nedá mi to neprirovnať (hlavne tou návykovou pozerateľnosťou) ku seriálu NANA, ktorý je však o hudbe ktorej rozumiem trochu viac, no a vlastne o niečom úplne inom... (29.05.2011)

V tomto seriálu jsem zaznamenal jedinou opravdu výrazně nadprůměrnou složku, hudbu. Ta však bohužel nepochází z pera jeho autorů a člověk si ji kolikrát ani nemůže vychutnat kvůli voiceoveru. Ten zbytek je skrz naskrz průměrná rabukome, jejíž vtipné momenty málokdy člověka rozesmějí. Rovněž vztahy postav nejsou ztvárněny k mému potěšení - všechny slečny milují Chiakiho a dávají mu to najevo tím nejhorším možným způsobem. Děj je do značné míry nezajímavý - neustále se v něm střídá příprava na koncert s koncertem, jediné co se sune jakýmsi způsobem dopředu jsou vztahy postav. Na vykreslení vztahů pro všechno to koncertování však zůstává pramálo prostoru. Prosté ***. (04.02.2008)