Hodina klavíru

hubač psal role hercům přímo na tělo a jejich osobnost. Věty jim padají přímo do huby. Jsou přirozené, jako by člověk poslouchal vypravování vlastního souseda nebo cestujícího v tramvaji. Bylo by velmi zajímavé, kdyby byla zfilmovaná původní verze scénáře pod názvem Zima poutníků a hlavní roli hrál Menšík s Brodským. Ale to se bohužel nestalo, protože pan Menšík během přípravy role zemřel. Lišák s Polívkou mají úplně jiné charaktery. Budař mi s tím pěstěným knírečkem připomínal sňatkového podvodníka nebo prodavače životních pojistek. Uklízečka v hudební škole byla pěkná stračena přesně jak ji počastoval Bolek Polívka. Asi se tak chovala proto,že její manžel, o kterém je tam zmínka, byl taky vypitka. (05.10.2016)

Všichni padají na prdel z mistrného scénáře Jiřího Hubače, ale já tohle nadšení sdílet nemůžu. Hubač, kterej z nějakýho záhadnýho důvodu opět napsal příběh z prostředí protialkoholní léčebny, vystihl většinu mužských dialogů skvěle, nicméně ženský element nezvládl vůbec. Jak si mám vysvětlit to, že Klára Melíšková, která je na svýho bratra až neuvěřitelně zlá, mu najednou zničehonic zavolá a je najednou hrozně milá, děkuje mu za všechno a snad by ho samou přívětivostí obskočila. Uklízečka v hudební škole je zase podivuhodně drzá semetrika, která si v podstatě jen tak z prdele otevírá hubu nejen na učitele, ale i na ředitele... pan Hubač asi nikdy v reálu nepotkal uklízečku, jinak by viděl, jak úslužný, slušný a uťáplý ty dámy bez výjimky bývají. Z hereckých výkonů mne dle očekávání potěšili Postránecký s Preissem. Oproti tomu dramatický výkony Polívkovy bývají tradičně slabší a Pavel Liška opět vsadil na osvědčený herecký archetyp blbce. Cibulková, Budař a Dolanský jako vždy nic zvláštního nepředvedli. Potěšil mě v epizodní roličce stěhováka Jan Dvořák z našeho regionálního divadla, hrál slušně. (18.09.2014)

Je to možná trochu přeslazený melodrama, ale na mě to zabralo. Taky mi to připomínalo Menšíkovu slavnou ódu na silnou vůli, i když je fakt, že Hodina klavíru je prvoplánovější a nejde tak do hloubky. Nicméně kdyby celá současná česká televizní tvorba vypadala takhle, tak každou neděli sedim před bednou jak přibitej. Čtyři hvězdičky za ten film. Pátá je za to, že syn Dolanský v kamionu pořád poslouchá Visáče!!! (30.08.2009)

U tohoto filmu se určitě nabízí srovnání s filmy Ikarův pád a Tažní ptáci stejného scénáristy. Tak tedy: Ikarův pád je velký, větší, místy největší TV film, Tažní ptáci byli trochu nudní. Hodina klavíru je skromnější, shovívavější a prospělo jí to. Stejně jako Bolek Polívka a Pavel Liška. Jan Budař je dokonale nesympatický. Akcentuji prezenci odlehčení některých vážných míst. C'est la vie! No a to poselství by se mělo tesat: Přátelství je nejvzácnější lidský cit, tudíž vzácnější než láska. (24.09.2007)

Tento snímek má podobný problém jako snímek "Jak se krotí krokodýli". U obou dvou filmů jejich předchudci vznikli v době minulé. Od té doby uběhlo mnoho let. U obou dvou jmenovaných se bohužel nezačla "trojka" točit. U filmu, Jak vytrhnout velerybě stoličku, potažmo Jak dostat tatínka do polepšovny, mezitém zestárl Tomáš Holý, a ač byl scénář na světě už to nestačil natočit. U Tažných ptáků či Ikarova pádu bohužel zemřel Vladimír Menšík a už to taky nestačil natočit. Mezitím se změnila doba, lidi jinak komunikují, máme jiné prostředky atp, a původní scénář se přepracoval pro jiné představitele. Polívka s Liškou mohou hrát jako Bozi, ale nemohou nikdy nahradit "Menču" a "Bróďu". Ač to může fungovat jako samostatnž film, bohužel dojde vždy k srovnání. Ale narozdíl od výše zmíněných "Jak se krotí krokodýli" vyšel tento snímek se ctí a duchem původních filmů. Já vím, že je nemístné srovnávat Hubače s Poledňákovou. Ale musel jsem to zmínit s jistou podobnosté osudů těchto příběhů. (28.12.2013)