Joru no Shanghai

V hlavní roli vynikající Vicki Zhao, která je lehce nervózní a drsná taxikářka, jenž potká image stylistu, kterého zde hraje Masahiro Motoki. Obě jejich postavy jsou v krizi, co se vztahů týče a i přes jazykovou bariéru, se více poznávají za jedné noci v Šanghaji. Celkem neobvyklé vidět čínské a japonské herce v takovémto druhu filmu. Důležité jsou samozřejmě i vedlejší postavy, jsou zde i lehce komediální momenty, tempo je plynulé. Převažují dlouhé záběry, stylová atmosferická hudba, která je pohodová(jazz,pop) nikam nespěchá. Hlavní dvojka je vážně skvělá, atmosféra filmu mě naprosto vtáhla, nevidím jedinou chybku na kráse. (28.11.2009)

Představte si Linklaterovo Před úsvitem, kdyby Ethan Hawke mluvil japonsky a Julie Delphy čínsky a potkali se v Šanghaji. Tak nějak působí The Longest Night in Shanghai. Hlavním postavám patří většina filmu a chemie mezi Vicky Zhao a Masahiro Motokim v nočním čínském velkoměstě (za skvělého písničkového hudebního doprovodu) je perfektní. Bohužel tvůrci tlačili na pilu a přidali více romantických linií (ve stylu Lásky nebeské), které spolehlivě rozbíjejí atmosféru sbližování se hlavních aktérů. Přesto nelze jinak, než tuto chuťovku doporučit... 70 % (03.03.2009)

Optimistické, životní, romantické, milé, noční, přátelské, veselé. Nevím, jestli se tento film hodil zrovna na mojí dnešní pochmurnou náladu, rozhodně je mi hned lépe. Nádherný příběh o dvou lideh, kteří si rozumí i přes jazykovou bariéru. V elém ději se spíše vede řeč o vztazích, nevyřčených citech, o dlouholetém unaveném vztahu a nově objevené lásce. Nejvíc se mi líbila hudba, vážně příhodné písničky. Hlavní hrdinové (Lin Xi, Mizushima) báječní, roztomilí a skvěle sehraní. A taky mě potěšila vtipná japonská postavička Naoto Takenaka. "..jak se japonsky řekne "Miluješ mě?" (22.11.2010)

Jedna noc v rušných ulicích nejlidnatějšího města Číny, v nichž sledujeme, co svou neuváženou cestou do jejich sítě způsobí jeden japonský vizážista. Nakonec se totiž toulá nejen on, ale i jeho partnerka, kolegové a jedna čínská taxikářka a velmi mě těšilo toulat se s nimi. Také jsem ráda, že jsem s puštěním filmu tak dlouho otálela, neboť jinak bych teď asi marně hledala film, který by mi takto padl do noty. Joru no Šanghai je sice svou podstatou citlivé drama, řešící lidské vztahy, ale dle mého v popisku chybí uvedena komedie, jelikož jsem se dost nasmála. Při vzpomínce na konverzaci Mizušimy s bratrem Lin Xi se musím smát ještě teď. A také by mě docela zajímalo, zda Naoto Takenaka někdy hrál normální postavu, neboť se zdá, že se pro podobné šílené charaktery narodil. (08.04.2012)

あなたは私を愛していますか？Krásné. Zrovna na něco podobného jsem měl náladu. Celou dobu jsem si říkal, že režisér bude Číňan (podle toho, jak je to uletěné, nostalgické a moderní), ale nechtěl jsem přerušit film, abych si to ověřil, protože se na to moc pěkně dívalo. Následně zjišťuju, že zřejmě režíroval i jeden z příběhů v mém oblíbeném About Love. Nedivím se :). Posledních 10 minut si pouštím počtvrté a zřejmě ne naposledy. ■ P.S. Zdá se to jenom mě, nebo zní doopravdy z úst Wicki Zhao ta čínština neuvěřitelně sexi? ■ P.P.S. Originální scéna psaní rtěnkou po předním skle auta (vím, že se Číňané a Japonci mohou domluvit přes znakové písmo, takže mi pointa neunikla) ... křižovatka lidských osudů ... na to jsou dobré všechny ty vedlejší figurky, které na první pohled příběh rozbíjejí, ale na druhý se jen jejich prostřednictvím zesiluje efekt míjení se (když v jednu chvíli prochází dvojice kolem baru, z kterého zní sinatrovo Strangers in The Night, říkal jsem si: "to je přesně ono") a "vypráví se" scény, které ústřední dvojice prožít nemůže. (26.03.2013)