Akta X: Chci uvěřit

Zbožňuju Akta X a vždy budu - jenže teď k nám dorazil nový, fanoušky (tedy i mnou) dlouho očekávaný film... Je to strašné. Bohužel bez legrace. Být jízlivý, musel bych napsat, že Chris Carter moc přemýšlí o vizích, nadějích, a hrozbách moderní medicíny, příliš diskutuje se svým knězem o úloze Boha, a navíc nakupuje u nejhoršího dealera ve městě. A přitom to začíná tak nadějně - přítmí kinosálu rozřízne legendární hudební motiv, během několika minut máme oba hrdiny pospolu, a po tom, co si s Mulderem smlsneme na pár slunečnicových semínkách, vyrážíme do terénu za knězem prohlašujícím se za médium (a bývalým pederastem) a agenty FBI, tradičně rozpolcenými v postoji k čemukoliv paranormálnímu. A tady se začíná všechno kazit. Důvod je jednoduchý - scénář. I kdybych svůj nadhled povznesl do nebeských výšin, příběh a pozadí celého případu to od nálepky naprosté blbosti nezachrání. Kdo viděl, ten ví, o čem mluvím. Ale to není všechno. Snad nejhorší na "Aktech X: Chci uvěřit" je zjištění, že prakticky nefunguje ani ústřední dvojice. Z Muldera se stala figurka slepě toužící uvěřit, ale tentokrát tato víra nevychází zevnitř. I na Davidu Duchovnym je znát, že Muldera tentokrát hraje z jakéhosi umělého přesvědčení, bez lehkosti, a ani typické foxovské vtípky ho nespasí. Scullyové daroval Chris Carter víc prostoru než jejímu partnerovi (malá odbočka - stejně si nezvyknu, že mezi těmi dvěma vznikl milostný vztah), přesto se i ona utápí v hrozivých dialozích a proslovech. Problém je prostě v tom, že se Carter snažil sdělit své obavy ohledně výzkumu a lékařského pokroku, medituje (především prostřednictvím Scullyové) nad tématy jako je osobní odvaha versus tlak okolí, naděje proti pochybnostem, boží vůle ve střetu s racionálnem, trest kontra vykoupení atd. Je toho hrozně moc, spojení všech těchto témat neumožňuje jít do hloubky ani v jednom z nich. A pokud je mám navíc vstřebávat prostřednictvím šustivých dialogů, prostých lidsky uvěřitelného rozměru, říkám "Děkuji, nechci!". A přitom Chris Carter uměl. Nedokážu pochopit, že člověk, který napsal tak emotivní, hluboce lidskou, myšlenkově plnou a přitom báječně tajemnou a v mytologii Akt X zásadní epizodu Memento Mori, mohl stvořit takový paskvil a zmrzačit svoje hrdiny. Je mi smutno. Chci věřit, že jsem tenhle film neviděl. P.S.: Poslední záběr v závěrečných titulcích musel být vtip... Musel. Prostě musel! (26.07.2008)

Snímka Akty X: Chcem uveriť vôbec nenaplnila očakávania a v mnohých ohľadoch výrazne zaostáva za prvým filmom. Napriek všetkým nedostatkom to však nie je úplne stratené. Scenár prináša niekoľko zaujímavých momentov a dokonca i viacero vtipných situácií. Peknú prácu odviedol aj skladateľ Mark Snow a soundtrack tak vhodne dotvára atmosféru filmu. Počas sledovania to svižne ubieha a v podstate sa nebudete nudiť. (15.12.2012)

Relativně slušně natočený kriminální thriller, který ale vyjma "média" postrádá jakékoliv nadpřirozeno a operuje spíše s krajně nereálným WTF. Vyšetřování je natočeno zajímavě, kecací vata je ale k uzoufání nudná a G. Andersonová nezaujatě odříkávající své repliky výsledku rozhodně nepomáhá. Potěší David Duchovny, několik vtípků, G. W. Bush a závěrečný titulkový videoklip. Jinak ale nic moc a už vůbec ne nějaká extra filmová událost. Zcela obyčejný, průměrný film. (23.07.2008)

Poslední dobou se rozmáhá nemilý zvyk oživovat mrtvé či nemrtvé seriály filmem, který vypadá jako několik dílů nalepených na sebe, respektive za sebe. Zatím to byly seriály kreslené, avšak jak nyní Chris Carter (bohužel) dokázal, problém se netýká jenom animáků. Nejen filmoví Simpsonovi a futuramácké Bender's Big Score, ale i nový iksfajlácký film častují diváka čímsi, co odpovídá slabým dílům seriálu a vzhledem ke stopáži to jde hodně přes míru únosnosti. Jistě nelze jenom hanět, dobré momenty tu jsou, třeba ti psi byli vážně dobře drsní, ale největší problém spočívá v tom, že linie se Scullyovou a její eticko-religiózní krizí se do Akt X naprosto nehodí, obzvlášť v kontrastu s tím, co mezitím předvádí ten chlupatý lišák Mulder. Při každé scéně s Billym Connolym a při každém už kdysi slyšeném dialogu jsem vzpomínal na skvělý díl, jehož číslo ani název si samozřejmě nepamatuju neb nejsem žádný X-Files závislák, ale jehož hlavní postavou bylo právě postarší médium, které vidělo jak lidé zemřou. To byla klasa, tam to bylo pro Scullyovou osobní, a tam to mělo sílu. Tady to ovšem Chris Carter hodně provařil, respektive převařil:P Jak už jsem řekl, nejsem žádný ortodoxní fanda X-Files. Paradoxně mi to zážitek z filmu v mnohém zpříjemnilo, či lépe řečeno ulehčilo, neboť mi ze vztahu mezi hlavními hrdiny nenaskakuje kopřivka a jenom tak tiše závidím. Mulderovi, ne Scullyové;) Jsem ochoten přistoupit na to, že si z nás všech Chris Carter udělal prdel. Sice nehezky a odfláknutě, ale mně se "ftípek" taky občas nepovede. Nelze snad popřít, že indicie jako povolání ředitele Skinnera zpět do akce a krásná Gillian v bikinách (pročež prosím neodcházet či nevypínat před koncem titulků;)) podporují mé tvrzení o hodně černém a finančně riskantním fórku. Jediné, k čemu nelze mít výhrady, je hudba. Mark Snow narozdíl od Chrise Cartera nezapomněl to, co uměl, a dává na správných místech filmu aspoň trochu ty grády, které by mít měl a mohl:P Není to sice taková nezapomenutelná událost jako verze hlavního tématu vytvořená pro první X-Files film, ale rozhodně se po tom podívám. Je to škoda a bohužel můj nejhorší kinozážitek roku 2008, pročež dávám 40%. A i na nich má jistý podíl to, že Gillian stále ještě roste do krásy;) PS: Pro českého diváka je tu speciální bonus za vtipnost, protože kompars zhusta mluví česky. Je to přece taky skoro ruština, že jo... (17.08.2008)

Poměrně solidní zavzpomínání na mnou kdysi tolik milovaný fenomén. První projekce ve mě vyvolala spíše zklamání, nicméně druhá dojem napravuje. Velmi rád jsem se po letech opět setkal se svými oblíbenými hrdiny a přestože se jedná o dosti vzpomínkovou záležitost, kde se často i bilancuje, tak se místy dostavilo to správné mrazení, které jsem měl vždy moc rád. 65% (14.02.2009)