Pumelice lesní moudrosti

Výborná sklepácká série skečů z myslivecko-vesnické zábavy, kam přijíždí bavič Tomáš Hanák ("přitlač na ten honorář"). V paměti mi utkvěl hlavně Ondřej Trojan ("to jsou frky co?") a myslivec Macháček se svojí dobrodružnou loveckou historkou. Ovšem úplným vrcholem je skeč o dvou fotbalových fanoušcích (Vávra, Burda), kteří sledují památné Euro 96. To považuju za jeden z nejlepších sklepáckých skečů vůbec ("Ježiš von tam posílá Šmicra, to lemro křivonohý, to je spiknutí " ...Šmicer vyrovnává na 3:3 proti Rusku... "Prezident Šmicer"!) (26.11.2007)

Co vše zde je možno vidět? Pěkný vztah myslivce ke svému lesu a jaký je jeho vztah s jedním jezevcem, kterého má ve svém rajónu. Sledujeme též fanoušky, kteří prožívají fotbalový zápsa a vidíme je jako osoby v různých rozpoloženích, tedy podle toho jak zápas probíhá. A především umělce, co si vychovává dorostenku, a jezdí pro peníze bavit publikum a jelikož to umí, tak si ty peníze zaslouží! To jen úryvek z toho, nač jsem si právě vzpomenul. (22.06.2010)

"...a hrome v pušce je poslední kule. Co naplat hledám vhodný úhel a ve chvílim kdy je všech pět husí v jedné linií, no zkrátka bum prásk rána ozvěna a vše je dokonáno..." "...chci spontáně tlesknout rukama nadhlavou když v tomu - Sluka svůj klikatý let končí v mém obětí". Myslivec Macháček to je prostě přesný - přesně takhle se ty zelený mozky bavěj nad klobásou z divočáka a domácí slivovicí :-). (22.01.2009)

Nemůžu si pomoci, k opravdovému humoru ten poslední krůček, který třeba dokázali udělat Cimrmani, starý Semafor nebo i Uhlíř se Šípem, Sklepu i zde chybí. Komično se příliš snaží zakládat na šklebících se ksichtech, pitvoření a podobných vnějších projevech, namísto toho aby si dali práci s promyšlením a prokreslením situací, vycizelováním point... Vzniká tak šňůra nevtipných sekvencí občas přeručených povedeným gagem nebo replikou, většinou však spíše trapností. (31.07.2011)

Lars von Trier není ve své novější tvorbě tak původní, jak jsem si myslel. Že musel před vytvořením Melanchoile vidět Pumelici, tomu nasvědčují nejen úvodní obrazy (+ automobil na cestě + uvítání před honosným domem konání „největšího potlachu v dějinách naší osady“ + se zpožděním přijechavší očekávaná persona molto grata, jež pak dělá potíže), nýbrž i pozdější „sněžení“. Jen aby to nevypadalo, či snad aby to lépe vypadalo, je motiv dvou bráchů nahrazen dvěma sestrami. Z tohoto úhlu nazíráno je pak už každému zřejmé, že golf je náhražkou za fotbal (motiv 19. jamky na greenu není než kulturně transformovaný slogan „Zelená je tráva“), kouzelná jeskyně (postavená z krásných, voňavých klacků macků) nahrazením do dánštiny i angličtiny nepřeložitelné šoulačky, v rodičích nevěsty pak jasně vidíme jejich předobrazy frkaře a Haňu. Jen s archetypálním Kašpárkem, který vás děti všechny přežije, si Lars Veliký nevěděl rady, což vyřešil jednoduše planetární katastrofou. Pokud jde o Pumelici samotnou, tedy aniž bych chtěl Sklepákům nadržovat, bylo to tak trapné, že se mi z toho dělá pět hvězdiček před očima. Ale nepřehlédněme Dasein strukturu: na jevišti domu slavnost zachraňující posluchači Country radia (kdo neposlouchá, není Čech) jsou titíž, co v útrobách téhož domu prožívají vlastenecké drama, sami jsouce postavami televizního příběhu. Nejkrásnější postavou je samozřejmě hajný. Ne však při své šoulací rozprávce, ale mnohem více právě nadšeným zaujetím, s nímž sleduje ono napínavé dramatické prožívání dramatu. Z komentátorů zauajlo obzvláště jakési přecitlivělé ultravtipné altaica, po němž tuším bude sháňka někde na diskusi u Novinky.cz nebo jiném kolbišti nositelů názorů. Prostě Pumelice jak se patří. (25.10.2012)