XXY

Celovečerní debut Lucíe Puenzo dává naději, že existují v současnosti ještě režisérky-ženy, jejichž tvorbě stojí za to věnovat pozornost, přestože XXY trpí typickými chydami debutů. Oceňuji herecké výkony mladistvých a dokumentárnost celého snímku i nedotažený koncept s tematizováním plynutí času, problém mám potom s nevyjasněnou motivací mnoha postav, s klišé neodmyslitelně patřící k filmům o coming-outu a figurkařením. (03.06.2008)

Zajímavé téma o dívce, která je napůl chlapcem, její hledání sama sebe a toho, co vlastně chce, je na můj vkus zpracováno poněkud nejasně a málo působivě. Nepochopila jsem už jen to, proč byla Alex přednostně považována za dívku, když mi přišlo, že je z většiny chlapcem, proč tam vlastně přijela rodina toho doktora, co si udělala Alex se svým nejlepším přítelem... a tak bych mohla pokračovat. Pro mě se ten příběh poněkud vlekl a samotná Alex mi svým chováním spíš lezla na nervy, než abych jí politovala nebo pochopila. (18.06.2008)

Šestnáctiletý Alvaro se svými rodiči přijíždějí navštívit své známé, kteří mají patnáctiletou dceru Alex. Alvarovi je Alex ihned něčím blízká, jenže netuší, že Alex není úplně obyčejná dívka, a že jejich návštěva zde není jen tak obyčejnou návštěvou. Jeho otec, plastický chirurg, je zde tak trochu pracovně - v Alexině těle totiž zuří boj mezi ženským a mužským pohlavím, a jedinou možností patrně zůstává operace ... Námět filmu je rozhodně originální a zajímavý - zvlášť když si název filmu nikterak nevysvětlíte a nepřečtete si komentáře nebo popis filmu. Na druhé straně šlo z tématu určitě vytáhnout daleko víc - kdyby se autoři věnovali tomu, co se děje v Alexině mysli, a ne vztahu Alvara se svým otcem, Alex se svým otcem (obě matky jsou v celé story naprosto nepodstatné?) a podobným nedůležitým zbytečnostem.Na třetí stranu (?) ale určitě nelze film odepsat úplně, protože mne k obrazovce připoutal více než dostatečně (i když hlavně ze zvědavosti, jak to celé dopadne)... (03.10.2011)

Velmi neotřelé téma s kterým jsem se v téhle formě zpracování snad setkala poprvé a byla jsem překvapená, kolik do tak choulostivé situace vložila Lucia Puenzo emocí. Při sledování XXY mně napadlo, kolik asi existuje mladých lidí, kteří jsou v podobné situaci a musí řešit téměř neřešitelné a s jakými vnitřními pocity, potažmo zranitelností musí bojovat, to už si vůbec nedovedu představit. A to nemluvím o rodičích, kteří takové břímě nesou také velmi těžce a například na tak pro nás triviální otázku jestli mají syna nebo dceru, neznají odpověď. Smutné, ale velmi dobře zahrané všemi hlavními protagonisty a na debutní snímek je to velmi povedené a s citem předložené drama. (28.08.2013)

Zlovestné tri písmená, ktoré sú názvom filmu, označujú osobnú a rodinnú tragédiu ľudí, do života ktorých zasiahol jeden nadbytočný chromozóm. Na rozdiel od väčšiny ľudí majú problém so svojou sexuálnou identitou, pretože zdanlivo majú na výber obe možnosti, v skutočnosti žiadnu. Film zachytáva postihnutú v najzraniteľnejšom období života, v ktorom sa jej napriek všemožnej ochrane rodičov, dostáva nežiaducej pozornosti okolia i rovesníkov, vďaka ktorej si uvedomuje bezvýchodiskovosť svojho postavenia. Film je nakrútený citlivo, bez vytĺkania kapitálu z atraktívneho námetu. Trpí nedotiahnutosťou dejových línií, rezervy má i v detailnejšom vykreslení psychológie postáv. Určite však stojí za zhliadnutie. (08.11.2011)