XXY

Velmi neotřelé téma s kterým jsem se v téhle formě zpracování snad setkala poprvé a byla jsem překvapená, kolik do tak choulostivé situace vložila Lucia Puenzo emocí. Při sledování XXY mně napadlo, kolik asi existuje mladých lidí, kteří jsou v podobné situaci a musí řešit téměř neřešitelné a s jakými vnitřními pocity, potažmo zranitelností musí bojovat, to už si vůbec nedovedu představit. A to nemluvím o rodičích, kteří takové břímě nesou také velmi těžce a například na tak pro nás triviální otázku jestli mají syna nebo dceru, neznají odpověď. Smutné, ale velmi dobře zahrané všemi hlavními protagonisty a na debutní snímek je to velmi povedené a s citem předložené drama. (28.08.2013)

Ja som film s hrdinom, trpiacim problémom ako Alex, ešte nevidel, takže minimálne originalitou ma zaujal hneď od začiatku. Bál som sa, že sa režisérka, podobne, ako by to urobila väčšina artových režisérov, uchýli ku konfrontácii so "zlým nechápavým" okolím a nechá Alex pod jeho tlakom trpieť. Dôjde aj na to, a je to veru najslabší moment filmu, ale väčšinou sa zaoberá jej vnútorným svetom a vzťahom s otcom a chlapcom, ktorého by sme mohli nazvať jej prvou láskou. Nakoniec je dôležitejšie mať rodinu, ktorá problémy svojho dieťaťa chápe, ako byť spoločensky "normálny" a pochopenia sa z ich strany nedočkať. Ale aj v tomto momente ostáva film podvratný a akoby prenášal utrpenie z Alex na ďalšiu dôležitú postavu filmu. (18.12.2012)

Myslím, že už na základnej škole sme sa učili o pohlavných chromozómoch. XX predstavuje ženské pohlavie, XY zase mužské. Teraz jedna otázka: akého pohlavia asi bude jedinec, ktorý má chromozómy XXY? Trikrát hádajte... To len na margo názvu filmu, ktorého hlavná postava je charakteristická tým, že disponuje práve spomínanými troma chromozómami. Je teda ženou alebo mužom? Je mužom aj ženou zároveň? Je to normálne? Je to abnormálne? Mala by si vybrať, čím chce byť a prispôsobiť sa? Musí jej záležať na tom, čo si o nej myslí okolie? To sú hlavné otázky, ktoré si film kladie. Medzi nami žijú ľudia, ktorí sú „iní“, ako väčšina. Ako najčastejšie pristupuje väčšinová spoločnosť k tejto inakosti? Bojí sa jej a preto reaguje (väčšinou) negatívne. Rodičia Alex tento fakt rýchlo pochopili a hneď po jej (jeho) narodení radšej dobrovoľne volia relatívnu sociálnu izoláciu. Schovávajú sa pred nástrahami okolia. Alex má však už 15 rokov a začína pomaly, ale iste objavovať (a naplno si uvedomovať) svoje telo a pocity s ním spojené. Začína hľadať samu seba a divák má možnosť naplno prejaviť svoju schopnosť empatie... Téma intersexuality mi prišla originálna a interesantná zároveň. Režisérka odviedla veľmi kvalitnú prácu. Na jej filmový debut tak skoro nezabudnem. Z hercov dominuje Inés Efron v roli Alex (perfektný výkon!), hneď za ňou nasleduje tradične výborný Ricardo Darín. (12.12.2007)

Film s nejchoulostivějším tématem jaký jsem zřejmě viděl. Nelze mu upřít zdařilou psychologickou stránku a skvěle vykreslený( i když trochu tajemnější) charakter postavy Inés Efron. Chytlavý příběh, který má ale pár zásadních nedostatků, především jsem postrádal osvětlení minulosti Alex, konkrétně s jejím bejvalym. Možná mi něco uniklo, možná se jedná o nadprůměrné dílo, jehož druhá projekce je povinností, nevím. Je to však velmi citlivý film, který se mi ale bohužel pod kůži nezaryl, i když tu tendenci má. (30.06.2011)

Celovečerní debut Lucíe Puenzo dává naději, že existují v současnosti ještě režisérky-ženy, jejichž tvorbě stojí za to věnovat pozornost, přestože XXY trpí typickými chydami debutů. Oceňuji herecké výkony mladistvých a dokumentárnost celého snímku i nedotažený koncept s tematizováním plynutí času, problém mám potom s nevyjasněnou motivací mnoha postav, s klišé neodmyslitelně patřící k filmům o coming-outu a figurkařením. (03.06.2008)