XXY

Velmi neotřelé téma s kterým jsem se v téhle formě zpracování snad setkala poprvé a byla jsem překvapená, kolik do tak choulostivé situace vložila Lucia Puenzo emocí. Při sledování XXY mně napadlo, kolik asi existuje mladých lidí, kteří jsou v podobné situaci a musí řešit téměř neřešitelné a s jakými vnitřními pocity, potažmo zranitelností musí bojovat, to už si vůbec nedovedu představit. A to nemluvím o rodičích, kteří takové břímě nesou také velmi těžce a například na tak pro nás triviální otázku jestli mají syna nebo dceru, neznají odpověď. Smutné, ale velmi dobře zahrané všemi hlavními protagonisty a na debutní snímek je to velmi povedené a s citem předložené drama. (28.08.2013)

Zlovestné tri písmená, ktoré sú názvom filmu, označujú osobnú a rodinnú tragédiu ľudí, do života ktorých zasiahol jeden nadbytočný chromozóm. Na rozdiel od väčšiny ľudí majú problém so svojou sexuálnou identitou, pretože zdanlivo majú na výber obe možnosti, v skutočnosti žiadnu. Film zachytáva postihnutú v najzraniteľnejšom období života, v ktorom sa jej napriek všemožnej ochrane rodičov, dostáva nežiaducej pozornosti okolia i rovesníkov, vďaka ktorej si uvedomuje bezvýchodiskovosť svojho postavenia. Film je nakrútený citlivo, bez vytĺkania kapitálu z atraktívneho námetu. Trpí nedotiahnutosťou dejových línií, rezervy má i v detailnejšom vykreslení psychológie postáv. Určite však stojí za zhliadnutie. (08.11.2011)

Celovečerní debut Lucíe Puenzo dává naději, že existují v současnosti ještě režisérky-ženy, jejichž tvorbě stojí za to věnovat pozornost, přestože XXY trpí typickými chydami debutů. Oceňuji herecké výkony mladistvých a dokumentárnost celého snímku i nedotažený koncept s tematizováním plynutí času, problém mám potom s nevyjasněnou motivací mnoha postav, s klišé neodmyslitelně patřící k filmům o coming-outu a figurkařením. (03.06.2008)

Obsahuje možné spoilery! Tady jsem šel vyloženě naslepo a udělal jsem velice dobře, jedním slovem hodně neotřelé! Patnáctiletá dívka a šestnáctiletý hoch, to jsou dva hlavní hrdinové našeho příběhu. Jejich životní cesty se protnou ( a to doslova) v tomhle bizarním příběhu plném citů, smutku, sexu i bolesti, kdesi na blíže neurčeném místě v Ururguayi. Klasický milostný příběh, tak trošku nebo spíše hodně jinak, než na co jste zvyklí, ve většině podobných filmů. Nejvíc mně v hlavě asi utkvěla jedna věta filmového otce našeho chlapeckého filmového hrdiny : Udělal jsem si velkou radost, už jsem si myslel, že jsi teplouš. Co na to dodat? No přece nic. Rodiče mají vždycky pravdu! (23.01.2015)

Křehké, minimalistické drama. Vyprávěné téměř beze slov, pomocí převážně detailních záběrů a vůbec precizní režie. O ohrožených druzích, o výjimkách a odchylkách. O vnímavosti. Oba ústřední mladí hrdinové naleznou intuitivně porozumění pro sebe navzájem; v jejich otcích se tu však zrcadlí dva rozdílné přístupy k životu: na jedné straně opravdový zájem o svou (nejen) práci, o záchranu raněných želv, na straně druhé chladná profesionalita plastického chirurga. Některé propasti lze překonat, s jinými je to horší. A nejhůř se překonávají ty, které zprvu vůbec nevypadají tak hluboce... (01.04.2008)