XXY
XXY
XXY
XXY
XXY
Režie:
Lucía PuenzoKamera:
Natasha BraierHrají:
Ricardo Darín, Valeria Bertuccelli, Guillermo Angelelli, Inés Efron, César Troncoso, Martín Piroyansky, Luciano Nóbile, Germán Palacios, Ailín Salas (více)Obsahy(1)
Alex je pätnásťročná tínedžerka s neľahkým tajomstvom. Rodičia, hneď po jej narodení, opustia Buenos Aires a presťahujú sa do izolovaného dreveného domu, zastrčenom v dunách uruguajského pobrežia. Príbeh sa začína, keď Alexini rodičia vítajú priateľský pár s ich šestnásťročným synom Álvarom. Jeho otec, ktorý je plastický chirurg v Buenos Aires, prišiel poskytnúť medickú konzultáciu ohľadom Alex. Medzi oboma tínedžermi prepukne neodolateľná príťažlivosť. Malým mestom sa reči šíria veľmi rýchlo. Malú Alex susedia zrazu vnímajú ako nejaké monštrum. Pre dievča sa pozornosť ľudí stáva nebezpečnou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Bezcharakterní Alex jako symbol zastupující všechny kdo snad kdy měli co dočinění s intersexualitou. Syrově natočený snímek, který se snaží působit co nejpřirozeněji, možná lehce poeticky na mě ve výsledku působil jen prázdně, nevýrazně. To jediné co bych napsala k ději je právě ona již zmíněná intersexualita. Nic víc se nekoná. Děj se prázdně motá okolo jednoho momentu, nikam nepokračuje, hodně je nadhozeno k zamyšlení, ovšem dotáhnuto není nic. Film nic neříká, nemá prakticky závěr, pointu, ani vysvětlení. Postavy jsou bezcharakterní, přímo mrtvolně pasivní, jednoduše vycpávka prostoru obklopujícího Alex. Škoda, protože potenciál námětu rozhodně nechybí. ()
Celovečerní debut Lucíe Puenzo dává naději, že existují v současnosti ještě režisérky-ženy, jejichž tvorbě stojí za to věnovat pozornost, přestože XXY trpí typickými chydami debutů. Oceňuji herecké výkony mladistvých a dokumentárnost celého snímku i nedotažený koncept s tematizováním plynutí času, problém mám potom s nevyjasněnou motivací mnoha postav, s klišé neodmyslitelně patřící k filmům o coming-outu a figurkařením. ()
Křehké, minimalistické drama. Vyprávěné téměř beze slov, pomocí převážně detailních záběrů a vůbec precizní režie. O ohrožených druzích, o výjimkách a odchylkách. O vnímavosti. Oba ústřední mladí hrdinové naleznou intuitivně porozumění pro sebe navzájem; v jejich otcích se tu však zrcadlí dva rozdílné přístupy k životu: na jedné straně opravdový zájem o svou (nejen) práci, o záchranu raněných želv, na straně druhé chladná profesionalita plastického chirurga. Některé propasti lze překonat, s jinými je to horší. A nejhůř se překonávají ty, které zprvu vůbec nevypadají tak hluboce... ()
Úvodný náčrt sľuboval možný zaujímavý vývoj príbehu, žiaľ tvorcom sa ho nepodarilo rozvinúť do podoby, ktorou by vybočoval z priemeru v tejto žánrovej či tématickej kategórii. Formálne aj herecky na úrovni, príbehovo už poslabšie. Čakala som oveľa viac.Videné v rámci projektu 52 films by women a Challange tour marec 2016- 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Šestnáctiletý Alvaro se svými rodiči přijíždějí navštívit své známé, kteří mají patnáctiletou dceru Alex. Alvarovi je Alex ihned něčím blízká, jenže netuší, že Alex není úplně obyčejná dívka, a že jejich návštěva zde není jen tak obyčejnou návštěvou. Jeho otec, plastický chirurg, je zde tak trochu pracovně - v Alexině těle totiž zuří boj mezi ženským a mužským pohlavím, a jedinou možností patrně zůstává operace ... Námět filmu je rozhodně originální a zajímavý - zvlášť když si název filmu nikterak nevysvětlíte a nepřečtete si komentáře nebo popis filmu. Na druhé straně šlo z tématu určitě vytáhnout daleko víc - kdyby se autoři věnovali tomu, co se děje v Alexině mysli, a ne vztahu Alvara se svým otcem, Alex se svým otcem (obě matky jsou v celé story naprosto nepodstatné?) a podobným nedůležitým zbytečnostem.Na třetí stranu (?) ale určitě nelze film odepsat úplně, protože mne k obrazovce připoutal více než dostatečně (i když hlavně ze zvědavosti, jak to celé dopadne)... ()
Reklama