Nestyda

Určitě jeden z těch horších Hřebejkových filmů. Největší slabinou je asi scénář, byť subjektivně zde mám spíše ještě větší problém s obsazením. Lišku s Babčákovou mám na soukromém seznamu herců, na které mám alergii, Macháčka považuji za strašně okoukaného (krom toho sledovat jeho ohavné rty je pro mě osobně dost nepříjemné samo o sobě), a obsadit - v době natáčení 66 letou - Emílii Vášáryovou do role náruživé milenky, mi osobně přijde minimálně nevkusné. No a ten Gott tam, to je vyloženě trapas a škoda mluvit. Z herců mě tam baví jen Vica Kerekes, byť herecký prostor její postavy není příliš velký. Celkově si myslím, že to je film, který kdyby člověk neznal, o nic by nepřišel - stačí mrknout na plakát, obsazení, jméno autora předlohy - a jsme doma :) (21.09.2017)

Najväčším problémom tohoto filmu budú a boli obávané dve legendárne české HŘE, a to hřejivý humor a Hřebejk, tu dokonca v jednom balíku. Čiže kritici a diváci si nasadili vopred okuliare s jedným sklíčkom predsudkov a druhým očakávaní, ktoré nemohol takto jednoducho ladený projekt splniť. Skúsme si predstaviť, že sa jedná napríklad o francúzsky, málo známy film, ktorý sledujeme v malom kine, nič od neho neočakávame, namiesto Kájovho camea sa tu objaví napríklad Johny Haliday, nemusíme sa zamýšlať nad reálnosťou situácií a v kľude tak môžeme porozmýšlať nad scenáristickými postrehmi ohľadom života štyridsiatnika, ktorého povahu vystihuje najlepšie názov filmu. Určite by sme sa necítili tak kolektívne trápne, ako by som sa možno cítil aj ja v kine, ak by som ho navštívil. V kľude v televízii a bez očakávaní som bol nakoniec celkom spokojný. Určite lepšie, ako Román pro muže. (27.03.2013)

U televize, s nějakou tou reklamní pauzou na cigárko a kávu by se Nestyda přežít možná dal, ale v kině to bylo čiré utrpení. Upachtěné, upocené, nevtipné a neveselé a navíc jsem u každé erotické scény s panem Macháčkem trpěla stejným studem, jako bych asi trpěla, kdyby mne někdo donutil dívat se na porno s vlastními rodiči. (30.11.2008)

Jednoduchá komedie, která nepůsobí příliš strojeně a nemožně. Občas jsem se bavil, pocity po zhlédnutí neutrální, spíše příjemné, takže to vidím na 3*. Chybičky: 1) Oskar příjde ke svým rodičům, že pověsí záclony, přičemž mu matka odpoví, že už je pověsila Zuzana. Teprve později však vidíme scénu, jak je její snacha věší. 2) V klubu Velvet si Oskar objedná Mattoni, obsluha mu jí dá a nalije do skleničky. Po chvilce je ovšem sklenice prázdná a láhev opět plná. (13.02.2011)

Nepamatuji si, kdy jsem viděl naposledy něco tak příšerně napsanýho. Přesto jsem ale přesvědčen, že na druhé slédnutí (ke kterému asi teda nikdy nedojde) bych se bavil lépe, protože mi příliš pozdě došlo, že Nestyda je překrásným příkladem mé oblíbené "ožralé narace". To je moje osobní škatulka, do které spadají filmy třeba od bráchů Safdiovic, Harmony Korina či některých východoevropských a ruských režisérů. Zároveň tam patří i filmy, které se v ní ocitly omylem v důsledku šílené kumulace scénáristických, režijních a dramaturgických chyb. Nezáleží ale na tom, kdo je pán a kdo je kmán, miluju je všechny. Ožralá narace má jednu završující myšlenku: aby sledování filmu vybudovalo dojem dlouhé propité noci, během které se toho sice mnoho zažije, ale není možné si zpětně vybavit či racionalizovat, co se vlastně dělo, ani jaký to mělo celkový charakter. Ožralá narace má několik pravidel, které v Nestydovi byly beze zbytku naplněny: 1) Není možné většinou rozeznat náladu scény, například zdali je smutná či komická 2) Není možné často odhalit jakou roli mají různě se objevivší postavy, obvykle nelze poznat které jsou postavy hlavní či vedlejší, jaká je jejich úloha v různých situacích apod. 3) Nedá se určit tempo filmu, ani třeba to zdali film zrovna zpomaluje nebo akceleruje. Pokud se to podaří, tak si lze všimnout toho, že jak se blíží k závěru, vyloženě zatuhává až do téměř úplného zastavení 4) Film se snaží neustále tvářit, že má nosnou myšlenku, ale neustále od ní těká, zakecává se a zjevně získává čas na to si vzpomenout, jaká a jestli vůbec nějaká byla. 5) S problémy, postavami a lokacemi se seznamujeme a loučíme v naprosto neočekávaných momentech. Často se pak ještě objevují, ačkoli máme pocit, že už se za nimi zavřela voda. Často se také postavám mění povaha, což jen utužuje divákovu paranoiu. 6) Povědomá prostředí působí nereálně. Vylidněné ulice velkoměsta, byty, které (doufám proboha) nevypadají jako byty normálních lidí, zvláštní ticho v zalidněných exteriérech. 7) Nikdy není možné získat nad scénou či dějem kontrolu, protože se vymyká dosavadním zkušenostem s viděným i žitým a neodpovídá žádným vzorcům. (14.07.2022)