Nestyda

U televize, s nějakou tou reklamní pauzou na cigárko a kávu by se Nestyda přežít možná dal, ale v kině to bylo čiré utrpení. Upachtěné, upocené, nevtipné a neveselé a navíc jsem u každé erotické scény s panem Macháčkem trpěla stejným studem, jako bych asi trpěla, kdyby mne někdo donutil dívat se na porno s vlastními rodiči. (30.11.2008)

Tvrdá opisovačka filmu František je děvkař, včetně použití písniček Hany Hegerové :-) Přitom František je o hodně poctivější film než tohle pseudointelektuální cosi, pardon :-) Ale vážně. Nestydovi chybí téma. Přiblblý čtyřicátník, který řeší své vztahy únikem a pak se přisaje k další ženině, no dobře. Ale co jako z toho? Pár připitomělých fórků, nějaká ta retro nostalgická muzika (kdo si dnes vzpomene na Vltavu, a vlastně i AG Flek?). Ve druhé rovině (nestydova manželka s velkým nosem) jde o love story jak z telenovely. Kam zmizela Maďarka? Kam se tak najednou vytratila Nora? Došel ten nestyda nějakého poznání? Z jeho "zpovědi" do rozhlasu to nepoznáte, jde jen o nabubřelé pseduokecy. Pseudo mi tady ostatně přijde celý ten nakašírovaný svět celebrit, nočních flámů... nakašírovaný hezky, v podbízivé kameře, ale pozlátko obsah nedělá. (05.11.2008)

Nepamatuji si, kdy jsem viděl naposledy něco tak příšerně napsanýho. Přesto jsem ale přesvědčen, že na druhé slédnutí (ke kterému asi teda nikdy nedojde) bych se bavil lépe, protože mi příliš pozdě došlo, že Nestyda je překrásným příkladem mé oblíbené "ožralé narace". To je moje osobní škatulka, do které spadají filmy třeba od bráchů Safdiovic, Harmony Korina či některých východoevropských a ruských režisérů. Zároveň tam patří i filmy, které se v ní ocitly omylem v důsledku šílené kumulace scénáristických, režijních a dramaturgických chyb. Nezáleží ale na tom, kdo je pán a kdo je kmán, miluju je všechny. Ožralá narace má jednu završující myšlenku: aby sledování filmu vybudovalo dojem dlouhé propité noci, během které se toho sice mnoho zažije, ale není možné si zpětně vybavit či racionalizovat, co se vlastně dělo, ani jaký to mělo celkový charakter. Ožralá narace má několik pravidel, které v Nestydovi byly beze zbytku naplněny: 1) Není možné většinou rozeznat náladu scény, například zdali je smutná či komická 2) Není možné často odhalit jakou roli mají různě se objevivší postavy, obvykle nelze poznat které jsou postavy hlavní či vedlejší, jaká je jejich úloha v různých situacích apod. 3) Nedá se určit tempo filmu, ani třeba to zdali film zrovna zpomaluje nebo akceleruje. Pokud se to podaří, tak si lze všimnout toho, že jak se blíží k závěru, vyloženě zatuhává až do téměř úplného zastavení 4) Film se snaží neustále tvářit, že má nosnou myšlenku, ale neustále od ní těká, zakecává se a zjevně získává čas na to si vzpomenout, jaká a jestli vůbec nějaká byla. 5) S problémy, postavami a lokacemi se seznamujeme a loučíme v naprosto neočekávaných momentech. Často se pak ještě objevují, ačkoli máme pocit, že už se za nimi zavřela voda. Často se také postavám mění povaha, což jen utužuje divákovu paranoiu. 6) Povědomá prostředí působí nereálně. Vylidněné ulice velkoměsta, byty, které (doufám proboha) nevypadají jako byty normálních lidí, zvláštní ticho v zalidněných exteriérech. 7) Nikdy není možné získat nad scénou či dějem kontrolu, protože se vymyká dosavadním zkušenostem s viděným i žitým a neodpovídá žádným vzorcům. (14.07.2022)

Neškodné? Zhruba tak, ako nevyžiadaný prúd hudobných výkalov z reproduktorov umiestnených v obchodoch, krčmách a dopravných prostriedkoch. Dej zodpovedá titulkam bulváru (STARENKU ŠUKÁ MLADÍK! UČITEĽ V BORDELI SO ŽIAČKOU V POSTELI!!!, OČURAL DVERE MANAGERA!, BOH SPEVU VO FILME! LOSOS JE KOKOT! CIKÁ NA VÁS MILENKA?). Mdlé, nasladkasto penisté a ružovo realistické - zhruba ako cukríky Jojo Marshmallow. A rovnaký pocit, aký po týchto produktoch chemického priemyslu ostáva v ústach ostáva vo mne z tohto produktu dvojice oficiálnych umelcov českej štátnej, filmovo/knižnej kultúry - Hřebejka a Viewegha. Dobová, dokonale zabudnuteľná záležitosť. (09.08.2009)

Po katastrofálním Medvídkovi mi Hřebejk konečně naservíroval něco chutného. Z herců vysloveně nevyčnívá nikdo, všichni jsou vynikající - Vášáryová možná trošku překonala zbytek ansámblu, ale jinak Macháček, Liška i všichni ostatní hrají to, co od nich čekáme. Příběh sice není z extrovních, ale 'hlody' těchto typických českých antihrdinů pobaví. (08.06.2009)