Perníkový táta

(s)Plnění amerického snu skrze periodickou tabulku prvků a Heisenbergův princip neurčitosti ve světě, který není černobílý, ale to neznamená, že by v něm nebyla bílá i černá. Když si krize středního věku zle dosedne na překvalifikovaného dobráckého zakomplexovaného učitele chemie, pro něhož je rodina vším (manželka je účetní z donucení i neúspěšnou spisovatelkou s několika málo publikovanými povídkami, syn má mozkovou obrnu a prochází si nepěknou pubertou a navíc je na cestě další neplánované dítě); je to nesporně silný námět sám o sobě. Když si k tomu svou přisadí i osud v podobě pokročilého stádia rakoviny; je to silné dvojnásob. Je jasné, že se tu bude hrát na kombinaci satiry i dramatu s přesně dávkovanou příměsí nekorektního černého humoru. A co teprve, rozhodne-li se tento do kouta zahnaný podpantoflák ve jménu zaopatření rodiny „shodit bačkory a vyhlásit osudu vendettu“; tedy vzít ho pro jednou (a naposled) v životě do vlastních rukou... Vydává se tedy na šikmou dráhu zločinu jako „vařič drog“ spolu se svým bývalým žákem, toho času flákačem a budižkničemu, Jessem; což má za následek nekompromisní syrovou cynickou kriminálku, kde budete samým napětím dýchat v rytmu, který určují tvůrci a nikoli v tom, které by si žádalo vaše tělo. Jediný oddech (což není výtka; sedne to tam) nastane na počátku třetí sezóny, kdy tvůrci dají jednu poslední možnost postavám vystoupit z rozjetého vlaku a navrátit se k původní "nezločinné" rutině. A ač to celé možná vypadá jako nesourodý mišmaš žánrů i témat, tak pravdou je pravý opak. Nebývale dobře napsané (postavy i děj; škoda jen výjimek potvrzujících pravidlo typu "lostovsky" propletených osudů během finále druhé série) i zprostředkované (prology snad všech epizod jsou něco, čemu se zatím nikdo ani nepřiblížil) a zároveň po celou dobu nezbaveného zneklidňujícího mrazivého nádechu i velmi filmového hávu (je to značně coenovsky-mccarthyovské); a to nejen v rámci televizní produkce. Každopádně to má zádrhel. Není to pro ty, kteří vyžadují ztotožnění se s nějakou postavou. Postavy a jejich počínání sice budete za všech okolností chápat (jakkoli neschvalovat), ale přeci jen čím více se učitelský pedant Walt, kterému byste dali na ulici pětikačku, „stává“ Heisenbergerem, který budí respekt a nahání nefalšovaný strach (If that's true, if you don't know who I am, then maybe your best course would be to tread lightly.), tím je jasnější, že ani jemu není možné fandit, protože pro strom přestává vidět les, čímž osudově ubližuje nejen okolí, ale i nejbližším. Především však nikdy a za žádných okolností není obětí shody okolností, okolí či scenáristů, vždy je plně zodpovědný za vše, co se mu děje. A tak je to tu se vším. Každopádně kdo se na vlnu seriálu naladí, ten má více než slušnou šanci, že objeví horkého favorita na tu svou jednu vůbec nejoblíbenější epizodu napříč seriály (kandidátů je tu v průběhu sezón nespočet, ale jasný vítěz je díl Ozymandias), nejlepší scénu napříč seriálovou tvorbou (kandidátů ještě více než u epizod, ale vítězem je finále Crawl Space) a ostatně i na ta vůbec nejpřednější místa seriálové topky.PS: A jak je úplný závěr prost jakéhokoli zklamání, tak přeci jen působí, že Walt z toho navzdory všem těm hrůzám oproti jiným vyšel přeci jen lacino. Úplnému závěru prostě chybí jistá neočividná nekompromisnost, která kupříkladu The Shield povyšuje na piedestal nejlepšího a nejpamátnějšího finále vůbec. (27.01.2012) (méně) (více)

Zkušení diváci a fanoušci televizní obrazovky už dlouho ví, že to nejzajímavější v televizní nabídce posledních let obvykle nejsou filmové snímky, ale americké televizní seriály, které se vymykají tuctové komerční šabloně a zvyšují laťku televizní tvorby hodně vysoko. I u těch nejslavnějších a nejdiskutovanějších jsem ale měl pocit určité manipulace a přítomnosti nejrůznějších berliček nebo laciných motivů. Pro zvýšení sledovanosti si pomáhají různými "coolovými" postavičkami a nerealistickými zápletkami nebo momenty. Perníkový táta je seriál, který se bez těchto berliček obejde, zůstává pevně oběma nohama na zemi a přitom je stále divácky atraktivní. Příběh stárnoucího a rodinným stereotypem opotřebovaného středostavovského chlápka se spoustou dluhů a problémů, který z ničeho nic zjistí, že si měl spíš než penzijní připojištění vyřídil pořádnou životní pojistku a jehož životnost se náhle nepočítá na desetiletí ani na léta, mě od prvního momentu uchvátil jak špičkovým řemeslem od vynikajících hereckých výkonů přes režii až po střih, ale především příběhem a schopností vedle hlavní dějové linky ukázat reálný život a reálné problémy dnešní Ameriky. Přemýšleli jste někdy o tom, jak málo stačilo a osudy známých jmen historie se ubíraly úplně jiným směrem? Walter White byl kdysi špičkový student a nadějný vědec, před kterým se rýsovala skvělá kariéra. Nakonec skončil jako po uši zadlužený učitel chemie na bezvýznamné střední škole a zároveň jako muž pod pantoflem, kterého komanduje dominantní manželka. Náhlá nevolnost a lékařské vyšetření ho přiblíží konci životní cesty. Najednou nemá co ztratit, vidina blízké smrti v něm mobilizuje vůli a energii i ochotu riskovat. Je svědkem policejního zásahu proti drogové varně a uvědomí si, že jeho kreativita, inteligence a cílevědomost by ve světě nevzdělaných kriminálníků mohly slavit úspěch a vést k zabezpečení rodiny. Postupně ztrácí zábrany a objevuje v sobě dříve netušený talent manipulátora a lháře, který krok za krokem stoupá výš v hierarchii zločineckého podsvětí. Učí se orientovat ve světě, který mu ještě nedávno byl cizí, odstraňuje překážky a je na nejlepší cestě stát se v očích podsvětí i policie legendou. Ze starého Waltra zůstává skořápka, rodí se Heisenberg, vařič nejkvalitnějšího pervitinu, jaký kdy měly smažky možnost ochutnat, a zároveň muž, který pocítil, jak chutná moc a co jsou to ambice. Na poslední chvíli se snaží naplnit sen o vlastní velikosti a neohlíží se na své okolí. Breaking Bad je velkým příběhem o morálním pádu člověka, působivým a skvěle napsaným dramatem, kde na obrovské ploše více než 60 dílů nenacházím žádný významnější kaz. Jde o neskutečně vymazlenou jízdu, kde kvalita scénáře nejenže neklesá, ale naopak má tendenci stoupat a graduje ve finále, které patří k těm, na něž se opravdu nezapomíná. Scéna, kde vyděšené manželce sděluje s planoucíma očima: "Nejsem v nebezpečí, já jsem nebezpečí," se záhy po odvysílání stala v rámci televizní tvorby ikonickou. Breaking Bad v sobě spojuje vysoké umělecké nároky, které uspokojily kritickou obec, i skvělou zábavu pro diváky. Seriál umí být napínavý, černohumorný, stále překvapující. Navíc jeho síla spočívá i v tom, že narozdíl od jiných děl nepoužívá relativizující morálku. Nikdy činy svých antihrdinů nebagatelizuje a nehledá pro ně alibi. Nazývá věci pravými jmény. Celkový dojem: 100 %. (15.08.2017) (méně) (více)