Mladí srdcem

Zpěv je nejlepší terapie na všechno, na stáří zvlášť. Na jejich koncert bych rozhodně nešel, ale jako vězni by mi bylo víc než na měkko - ostatně, kdo by ne při Springsteenově "Dancing in the Dark" a Dylanově "Forever Young". Vyjma kapelníka Boba Cilmana, který je neobyčejně rozhodný a přitom dostatečně tolerantní, leží věk prominentních zpěváků mezi 75 a 92 lety (chtěl jsem spočítat průměrný věk, ale jaksi se mi to nepodařilo). Nicméně si myslím, že by mě mezi sebe nevzali, jak kvůli věku, tak kvůli zpěvu. (15.10.2017)

Kočírovat tento sbor s věkovým průměrem okolo číslovky osmdesát si zaslouží obdiv a stojí jistě usilí jako hlídat celé The Rolling Stones na turné. Je neskutečné jak dokáže dokument oscilovat mezi absolutním nadšením ze života a naprostou lítostí nad nepřízní osudu a života. Posluchačské publikum je navíc ochuzeno o dojemný příběh zrození show. Kvůli němu musí při konečné pódiové verzi jednotlivých písní v závěru (Fix You od Colplay, I Feel Good od Jamese Browna a další) vyhrknout slzy snad každému. 80 % (01.06.2009)

Tak vážení a milí, už dlouho jsem neviděl dokument, který by se mnou zahýbal tak, jako třeba některé hořkosladké filmy Woodyho Allena. Málokterý mistr dokáže to, že se v jednu chvíli popadáte za břicho a brečíte smíchy a v zápětí si utíráte slzy kapesníkem a je vám úzko. Woody to dokázal na poli celovečerních filmů. Ale zprostředkovat mi tak širokou škálu pocitů i na ploše jednoho dokumentu o osmdesátiletých důchocích, kteří se baví tím, že zpívají punkové, funkové a rockové písně, je pro mě nečekané, maximálně překvapivé a téměř dechberoucí. Od úvodního výkřiku z Should I stay or should I go od the Clash až po nefalšovanou radost ze života při podání I feel good od Jamese Browna jsem seděl přikovaný v křesle a střídavě se nechával naplňovat všemožnými emocemi, které ve mně zanechali katarzní pocit oslavy života a stáří jako takového. Hlavní je neztrácet naději... a to prosím v kterémkoliv věku. (21.05.2010)

"Je to jen taková třešínka na dortu, akorát že ten dort jsme už snědli..." - toť citace z filmu jako požehnání... Každopádně, dámy a pánové, babky a dědkové! Tahle šou vás nezanechá v klidu... %-))) . . . Sex už nemusí, drogy už nemůžou, rock'n'roll milují! A o tom to je - a žít se musí... ;o))) . . . Úžasný band úžasných lidí, kteří zkrátka nikdy nebudou za zenitem a úžasný, strhující, veselý, milý i dojemný dokument o nich... (Poprvé viděno 28.3.2010 na >srdečním prostoru< , hodnocení 7., komentář zde jako šestý - 28.3.2010) (28.03.2010)

Strhující, milý i dojemný dokument o partě seniorů, kterým už zdravíčko ani paměť zdaleka neslouží, ale ty "zbytky života" si užívají s maximálním nadhledem, radostí a neuvěřitelným optimismem. Vědí, že život zdaleka není fér, ale žít se musí a proč se tím vším trápit. Daleko lepší je s nadhledem a radostí si v partě společně zazpívat a to tak, že to ty mladší i zdravější s přehledem dostane do kolen. Hodně emocionální snímek, který se musí silně dotknout jak vrstevníků, tak i ostatních o generaci či více generací mladších a v mnoha okamžicích filmu.se mísí úsměv, obdiv, příjemné mrazení i rozčarování z ran osudu. Ale, což je nejpodstatnější, ta optimistická linka silně převažuje. (04.03.2019)