Mladí srdcem

Sympatický projekt spievajúcich seniorov, alebo už skôr starčekov. Predpokladal som, že to sa im spieva, keď sú napriek veku zdraví, ale opak je pravdou. Choroby ich vôbec neobchádzajú a oni sa napriek tomu snažia zúčastniť všetkých nácvikov, aby vystúpenie bolo perfektné. Ich kouč Bob Cilman je človek na správnom mieste, nemá to ľahké a hoci oproti mladším ročníkom tu nechýba disciplína, vznikajú celkom iné problémy, s ktorými musí zápasiť. Staying Alive má v ich podaní celkom bezprostredný vyznam a I Feel Good je vrcholom výstupenia i celého filmu. Pochváliť musím strih filmu, keď sa prelínajú nácviky, súkromie a osobné výpovede a nakoniec sa celok zdá úplne pohodový. (01.07.2015)

Zpěv je nejlepší terapie na všechno, na stáří zvlášť. Na jejich koncert bych rozhodně nešel, ale jako vězni by mi bylo víc než na měkko - ostatně, kdo by ne při Springsteenově "Dancing in the Dark" a Dylanově "Forever Young". Vyjma kapelníka Boba Cilmana, který je neobyčejně rozhodný a přitom dostatečně tolerantní, leží věk prominentních zpěváků mezi 75 a 92 lety (chtěl jsem spočítat průměrný věk, ale jaksi se mi to nepodařilo). Nicméně si myslím, že by mě mezi sebe nevzali, jak kvůli věku, tak kvůli zpěvu. (15.10.2017)

*KÝM SI PO NÁS PRÍDE* Milý a netradičný dokument, ktorý však v prvej polovici značne nudí (neustály nácvik nových piesní nemá príliš čím zaujať) - pokrivkáva tu a akoby sa opieral o pomyselnú barličku. Postupne sa však charakter dokumentu mení - vo viacerých profiloch sa zoznamujeme s niekoľkými členmi zboru, prežívame spolu s nimi ich fyzické obmedzenia, choroby, úspechy a zlyhania. Mnohé pasáže sú úsmevné, mnohé dojímavé; je to taký úsmev cez slzy, pretože tu blízkosť definitívneho konca vidieť v každom jednom zábere. Verdikt v 1 vete: Keď dôchodcovia nesedia meravo za oknom svojej izby. 13.08.13 Oficiálna YouTube stránka tu. (13.08.2013)

Úžasně roztomilý babči a dědové ve variaci na Folsom Prison dokáží dojmout i obrovskýho Johna "Jako kafe, ale napsaný jinak", natož pak mě, útlocitnou to osobu. Vědí, že času moc nezbývá, jsou s tím smířeni a jali se si poslední léta, měsíce, týdny, dny i hodiny náležitě užít. Jejich nadšení nezná mezí, dokáže dát životu smysl a navíc jim to fakt zní! I když důchodci zpívající rock jsou "hustý", s přihlédnutím k faktu, že nikdo z nich ho jako svůj oblíbenej žánr nemá, se nemůžu ubránit pocitu, že by je muselo víc bavit zpívat něco, co jim je blíž. Ztratilo by to sice valnou část vtipu pro publikum, ale samotný interprety, pro který to, doufám, je především, by to uspokojilo víc. Taky starouškům, kteří do nějakých smutků nezabředávali, jejich snahu kazili mladší, kteří trochu patosu vnesli, ale po závěrečným koncertu mi stejně zbyly jen vlhký oči, který šly ruku v ruce s úsměvem od ucha uchu. Což je něco, co se jen tak někomu nepovede. Nechť jsou tyhle plný bytosti svou živostí inspirací pro mladší generace. Pro babičky a dědečky za čistých 10*, pro film o nich "jen" za 4*. (18.11.2012)

Kočírovat tento sbor s věkovým průměrem okolo číslovky osmdesát si zaslouží obdiv a stojí jistě usilí jako hlídat celé The Rolling Stones na turné. Je neskutečné jak dokáže dokument oscilovat mezi absolutním nadšením ze života a naprostou lítostí nad nepřízní osudu a života. Posluchačské publikum je navíc ochuzeno o dojemný příběh zrození show. Kvůli němu musí při konečné pódiové verzi jednotlivých písní v závěru (Fix You od Colplay, I Feel Good od Jamese Browna a další) vyhrknout slzy snad každému. 80 % (01.06.2009)