Dvojí hra

No to byl zase jednou kočkopes. Po tomhle filmu vím jistě dvě věci: 1, Gilroy by rád byl novým Sodenbergem, ale nemá na to. 2, Nač šáhne v poslední době Clive Owen, to je katastrofa. Dvojí hra je strašně překombinovaná a navíc je vyprávěna na přeskáčku, takže v tom má divík hrozný guláš. Sice na konci do sebe vše krásně zaklapne, ale to už budete totalně vysílení. Chvíli si dle scénáře Owen s Roberts hrají na Mr. and Mrs. Smith, ovšem zoufale jím to nejde a naprosto mezi nimi nefunguje chemie. Chvílí se z toho stává týmovka ala Dannyho parťáci. No aspoň by jí chtěla být. Opět platí, že je vše nepřehledné a málo dynamické. A občas to má být seriózní drama. A to už bych se do třetice nerad opakoval. Raději si dejte Smithovi, Po přečtení spalte, nebo i ty Parťáky, ale tohle fakt nééé! (24.04.2009)

A já se tak těšil..... přitom obsazení svádělo k velkým očekáváním, která se nakonec bohužel ( pro mě ) nenaplnila. Scénárista a režisér mého oblíbeného Michaela Claytona Tony Gilroy za režisérskou stoličkou a v hlavní a vedlejších rolích moji další oblíbenci Clive Owen, Tom Wilkinson, Paul Giamatti. Scénář není špatný, herecké výkony bez nijakých větších výtek, v tom bych problém neviděl, ale co jednoznačně sráží tento snímek je jeho unylost, vláčnost, utahanost či jak chcete. Nevěřil bych před shlédnutím, že to řeknu zrovna o tomto snímku, ale já se opravdu nudil a chvílema prosebně vyhlížel konec. Mezi Julií a Clivem to patřičně nejiskřilo a tak se opravdu nebylo čeho chytit, snad až na náznaky výstupů dvojky Wilkinson, Giamatti, kteří ale nedostali tolik prostoru, kolik by si zasloužili. Slabé 3* (29.09.2009)

V úvodních minutách filmu vypadá Julia Roberts s prominutím děsně - jako by na plac utekla přímo z porodního sálu a nemocniční hábit odhodila do popelnice za rohem. Postupem filmového času ale vytvoří spolu s Clivem Owenem tak sympatickou popichující se dvojku, že mi dále její appearance v ději vůbec nevadila (ano, nikdy jsem tuto herečku moc nemusel, a v životě nepochopím, jak může být považována za jednu z nejkrásnějších v Hollywoodu?). Dvojí hra je moc fajn film. Je to ale "bohužel" typický příklad umění, kdy celý smysl a závěrečná pointa vyjdou najevu až v poslední části filmu. A tak je důležité si tento fakt po první podivném okamžiku v příběhu uvědomit... Když se tedy před polovinou filmu poprvé vyloupla na světlo jedna specifická, téměř lynchovská scéna, zmohl jsem se uvnitř jen na WTF. OK, režisér si s námi hraje, ale natočil Claytona, tak mu budu věřit, řekl jsem si. Věřit, a dívat se. A... skvělý přístup, který se vyplatil, musím říct! Je to pecka... Jediné zápory si nakonec snímek vykoledoval za mírnou zmatenost a občasnou ztrátu dechu. Jinak se ale jedná o velmi příjemné krimi s perfektním hereckým osazenstvem a neuvěřitelně strhujícím tempem, kdy zručnou režii doplňuje bombastický střih a efektní soundtrack. 82%. (30.07.2009)

Konspirativní hra s divákem i s postavami. Gilroy začne v duchu oldschoolových( výrazná retro hudba, spletence sítí, výrazné stylistické napojení na Hitchcockovy 50's thrillery) špionážních dramat, ale postupně se dozvídáme že místo států a velmocí proti sobě soupeří nadnárodní korporace( jako v minulém Michaelu Claytonovi) a namísto informací o pozicích/agentech jde o tělový krém. Nebo tělové mléko. I když Gilroy-scénárista stojí mírně v pozadí za Gilroyem-režisérem( po celou dobu trvající "čistá" stylizace, záběry architektury, jemná práce s mizanscénou) , rovnoměrné a hlavně systematické užití flashbacků a flashforwardů( viz úvodní geniální titulky) drží diváka v neustálém napětí a nutí ho porovnávat pravdivost/důležitost spolu s postupujícím dějem, kdy se dozvídáme čím dál méně, a přesto výsledek nestojí jen na závěrečném rozuzlení. (25.09.2009)

Zapeklitá špionážní záležitost o speciálním šampónu na lysinu, jehož vzorec se jedna firma reprezentovaná Paulem Giamattim snaží vyfouknout firmě druhé vedené Tomem Wilkinsonem. Jenže jsou tu ještě Julia Roberts a Clive Owen, kteří do toho všeho chtějí také něco říct. Bylo to svižné, ač zamotané, tak přehledné, řízlé rozumnou dávkou romantiky a nakonec i výborně vypointované. Upřímně řečeno se mi to líbilo víc, než tolik opěvovaný Michael Clayton. 80% (21.01.2010)