2012

Na některých filmech Rolanda Emmericha mě fascinuje ta naprosto upřímná hloupost, která je zprostředkována s neuvěřitelnou poctivostí. Směji se, vysmivám se, kochám se jejich naivitou a občas i do očí bijící natuplostí, a současně se většinu času poměrně dobře bavím. 2012 je dokonalý příklad nejtypičtější "emmerichovštiny", jenž produkuje paradoxně velmi koherentní fikční svět s jasně stanoveným řádem svého fungování, kde do sebe všechno zapadá. Jedna postava nabídne (hned dvakrát, obecněji a konkrétněji) neskutečně absurdní "mapu" na čtení následujících událostí... a dcera jednoho z hrdinů se po jeho druhém monologu zeptá, jestli je blázen. "Obávám se, že není," odvětí hrdina - a takový je celý 2012. Je to absurdní, bláznivé, ideologicky zvrhlé (nebo spíš naivní?),ale nesmírně celistvé a díky té multiperspektivitě to dobře šlape, mnohem lépe než Den poté (kde chyběla). (I když na konci jsem se stejně musel ptát, kde budou brát sladkou vodu.) Každopádně je fascinující občasná digitální estetika "Veřejných nepřátel", okázale implementovaná do nejeskapičtějšího blockbusteru roku. // To Canakja: Sorry. Kdyby ses mě zeptal ty, rozhodně bych ti návštěvu kina vymlouval. ;) (13.11.2009)

Asi bych měl přestat chlastat. Ve střízlivym stavu by mě totiž nikdy nenapadlo se na tohle podívat. Emmerich to zase dokázal a natočil další čistej odpad. Rodinný problémy na pozadí globální katastrofy a do toho stupidní proslovy americkýho prezidenta (Danny Glover by měl dostat zlatou malinu) a všudypřítomná politická korektnost, že bych z toho blil. Největší sranda je, že Emmerich veškerý napětí a dramatičnost založil na tom, že asi tak každý 3 minuty někdo unikne v poslední sekundě jistý smrti, případně se letadlo o milimetry vyhne nárazu a podobně. John Cusack na mě působil dojmem, že ten i kdyby se potřeboval vychcat, tak to bude v sobě schválně držet do poslední sekundy, aby z toho udělal drama, jestli si cvrnkne do textilu nebo ne. Mimochodem v tomto filmu se kromě zkázy světa skutečně řeší i pomočování a to si fakt nedělám prdel. Doufám, že hodně dlouho žádnej film od tohohle kuřbuřta neuvidim. (01.02.2010)

Nejhorší Emmerichův film. Čekal jsem nějakou vyjebávku, ale s až tak velkou katastrofou (myslím režisérsky) jsem nepočítal. Normálně se mi z těch megasračkovejch dialogů udělal nádor na vnitřním uchu. To snad nemohli tvůrci myslet ani z legrace. Začnu tím nejlepším, triky v Emmerichově podání jsou pompézní, ohromující (zvláště první polovina filmu), hroutí se vozovky, dálnice, budovy, tektonické desky, vlastně úplně všechno a skrze to kličkuje dvanáctimetrové auto, takovou destrukci jsem vážně ještě neviděl (při podjíždění padající dálnice jsem tu káru tlačil dopředu snad vším). No a pak se také přiženou více než kilometrové vlny tsunami, aby trochu umyly Himaláje, jenomže to už jsem byl tak unavenej od všech těch keců, hrdinských činů a zase keců, že jsem na to koukal se stejným zaujetím, jako na poslední filmy Stevena Seagala. Nejvíc mě iritovaly ty časové prodlevy našich hrdinů, kteří si musejí dát ještě jednu pusu a druhou, pak se rozloučí, no a dobře, ještě třetí pusu a mezitím zařvou stovky lidí. Film odsýpá jako přesýpací hodiny se štěrkem místo písku, či-li né moc rychle... no skoro vůbec. Na hodinky jsem se podíval nejmíň sedmkrát (ale jenom za první hodinu). Když to porovnám s Dnem nezávislosti, který má jenom o 15 minut méně, tak tohle bych podruhé nedal, ani kdybych si do každého oka vykapal celou lahvičku Visine. Na DN se můžu dívat každej druhej den a pořád se bavím, protože je to zábava se skvělými efekty a výbornými hláškami. 2012 je .. (píp) .. s nejmonstróznějšími efekty, s žádnými hláškami, za to se spoustou hodně blbých scén a dialogů. Závěr je skutečně nechutně zkriplený. Velké zklamání. 200 miliónů dolarů(rozpočet)/715 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/157,5 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (18.11.2009)

Řada diváků, dojatých z dojetí nad vlastní „chytrostí“, pomocí níž odhalila „blbost“ katastrofáku 2012, očividně přehlédla hlubokou ironii a dvojznačnost Emmerichova scénáře. Sotva tu jde o pohromu biblických rozměrů, která se na naši planetu přižene v roce 2012. Ta slouží jen jako zástěrka k daleko pronikavější věštbě, vepsané do závěrečné proměny v uspořádání světadílů: „Tomuto bude těžké uvěřit, ale Himaláje již nejsou střechou světa. Teď jsou to Dračí hory v KwaZulu. Celý africký kontinent se zvedl o více než kilometr a není zaplaven.“ Jinak řečeno, Afrika vystřídá v pozici ekonomického leadera Čínu (která v této pozici momentálně střídá Ameriku). Žezlo Číny, jejíž vzestup provází konec západního světa a zrod nového globálního řádu, převezme podle prognóz mezinárodních zpravodajských expertů (George Friedman, Andrew Krepinevich) na konci 21. století po sjednocení různých ekonomických bloků a vytvoření velkého jednotného trhu Afrika. Afrika je známa jako kontinent s obrovským intelektuálním i ekonomickým potenciálem. Jakmile se najde reformační síla, která stabilizuje tavící kotel kultur a jazyků, politiky a ekonomiky, Afrika se zbaví role utlačovaného kontinentu, kterou hrála po valnou část své historie, a převezme roli vedoucího hráče. (19.02.2010)

Chlapík, Rolande, jsi chlapík. Za svých padesát jsem užil Himaláj královské zábavy. Několik rodinných akčních scén atakuje i mistra velkolepé idiocie Michaela Baye, ale co je na tom nejlepší: Roland už se naučil tropit si prču sám ze sebe. Ať už je to angažování naježeného Cusacka, postava ruského oligarchy (jeho "it´s russian" aspiruje na zásek roku), nebo drobné vtípky se zvířátky. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že sleduji nadupanou parodii na Den poté. Samozřejmě, uvedeme-li to na pravou míru, 2012 je Rolandova typická destrukční exhibice, krásně vypointovaná v autorově bezelstném optimismu. 3 hodiny utečou jako voda, při prkenných konverzacích se nasytí skalní fanoušci emmerichovství v pevném skupenství, efekty napoví, že s vodou to pořád ještě není úplně ono a autentický digitál zase, že Roland chce jít s dobou. Jde, tak nějak po svém. Nerad to říkám, dříve jsem ho měl rád za to, že se mu můžu vysmívat, po jeho nejlepším hollywoodském počinu, kterým 2012 bezesporu je, už ho mám prostě a jenom rád. On je tak krásně a svojsky RYZÍ... substantivum doplňte dle názoru. (13.12.2009)