Joy Division

Bezesporu nejzásadnější dark kapela s neotřelým depresivním soundem konce 70.let. Epileptický Curtis se svým elektrizujícím pódiovým tancem a ponurým hlasem káže potemnělé texty a bažinná basa Petera Hooka rovněž poučila mnohé studenty zvuku, ovšem také novátorské bustery kytaristy Summera a experimentující bicí Morrise vyzdvižené jako sólový nástroj. To vše dělá z kapely naprostý kult, který ovlivnil budoucí kapely jako Cure, Banshees, P.I.L., nebo Depeche Mode. Velká škoda ztráty psychicky nemocného frontmana, který se v roce 1980 rozloučil a spáchal sebevraždu v sobotu 17. května 1980, kdy se večer vracel domů a poslal manželku Deborah spát k rodičům. Díval se na film Wernera Herzoga Stroszek o německém skladateli, který odjede do USA, je pohlcen a zdeptán tamní cizorodou kulturou a nakonec spáchá sebevraždu. Poslední věta ve filmu zní: ¨V tramvaji je mrtvý člověk a ta holka pořád tančí...¨. Když Deborah odešla, byla neděle, osmnáctého, brzy nad ránem. Ian si pouštěl pořád dokola album Iggyho Popa - The Idiot. Napsal vzkaz pro Deborah (¨Přál bych si, abych už byl mrtvý. Nemůžu to dál vydržet.¨), odešel do kuchyně, uvázal si kolem krku a tyče na šaty mašli a skočil. Deborah ho našla kolem poledne dalšího dne. Jakékoli pokusy o oživení byly v té době už bezpředmětné. Peter Hook: ¨Největší tragédií na Ianově smrti je, že strašně chtěl být slavný. Ale prošvihl to... o týden.¨ (02.10.2011)

Příběh jednoho města filtrovaný zkrz osobnost Iana Curtise. (20.04.2010)

http://www.youtube.com/watch?v=Kpa9LtunUcg (20.12.2011)

Jeden dokument, jedna hudební skupina z jednoho města a jedna obrovská silná a pohlcující atmosféra, která se kolem jejich hudby vznáší i po smrti slavného Curtise. Vzpomínky na život skupiny i jednotlivých jejích členů jsou prokládány slavnými písněmi, ukázkami z koncertů a poetickými záběry na místo, kde to všechno začalo. Dokument zachycující život i mánii okolo Joy Division, které ve stejném roce připomněl i hraný film Anton Corbijna Control, sice nepřináší nic moc nového, ale aspoň pro tu ianovsky-manchesterskou atmosféru jej stojí za to vidět. (01.10.2011)

Joy Division je pre mňa jednou veľkou záhadou. Počúvam ich tak maximálne raz za rok a vždy pri ich počúvaní zažívam ťažko definovateľnú zmes emócií. Ak sa máme baviť o emocionálnej melancholickej "ťažkej" hudbe, tak paradoxne v tomto smere mám z JD oveľa väčšiu "depku" ako z 99,9% všetkých funeral doomových kapiel. Asi preto, že i Curtis to všetko žil, žiadna póza, len čisté utrpenie, Práve všetko okolo Iana Curtisa mi príde fascinujúce, silné a zimomriavkové... Control ma emocionálne "sundal", pri/po tomto dokumente som mal opäť zimomriavky...Vravím, fenomén títo JD:) (23.07.2013)

Takhle si představuju dokument. Vtáhne vás do atmosféry doby a událostí kolem Joy Division, samozřejmě nejvíc kolem Iana Curtise a řekne vám toho co nejvíc. (13.10.2009)

Daleko víc prostoru na úkor povídání o Ianu Curtisovi měla dostat skvělá hudba JD. Příběh Iana Curtise perfektně vypráví snímek CONTROL, tak proč ho poslouchat podruhé a tentokrát v méně atraktivní formě? Přesto dík za několik nových informací a zábavných vzpomínek. (MOFFOM 2008) (20.10.2008)

"Ian by možno vedel. Ale to už sa asi nikdy nedozvieme..." Výborne nakrútený, pôsobivý dokument o legende, ktorá dala svetu dva výnimočné albumy a množstvo odkazov. Celkom som si užila výpovede jednotlivých ex-členov JD, vykreslenie postindustriálneho Manchestru, ale najmä hudobnú zložku snímku. Atmosphere na konci jednoducho nemalo chybu... (15.05.2011)

Kvalitni realny dokument o Joy Division, ktery sice nenabizi nic moc noveho, ale legenda JD je tak silna, ze je to skoro jedno. Krome interviews s prezivsimi cleny skupiny v cele s Bernardem Sumnerem zde mate k dispozici nekolik (i kdyz ne moc) zaznamu JD a prijemne prekvapko byla i ucast Genesis P-Orridge. Kazdopadne pro co nejefektivnejsi zachyceni vseho okolo tohoto hudebniho kultu z Manchesteru bych doporucil kousek Control Antona Corbijna, ktery je podan mene jako dokument a vice filmove a umelecky. Otazka je, jestli chcete jen poslouchat jak to bylo, ale plusove z prvni ruky od samotnych akteru (tento dokument), nebo primo sledovat danou story na vlastni oci, ale zahranou herci (Control), me osobne sedla vic druha varianta. 6/10 (04.09.2010)

Ze všech těch hudebních legend jako jsou například The Beatles, The Rolling Stones, Pink Floyd, Led Zeppelin, The Velvet Underground, Radiohead nebo třeba The Clash je asi nejtěžší nemilovat právě post-punkové průkopníky Joy Division. Jejich hudba byla upřímná, průzračná, intelektuální, nadčasová, ale zároveň šíleně ubíjející až nebezpečná. Pokud jste totiž spíše citově založení jedinci a pustíte si kteroukoliv z jejich dvou desek a zaposloucháte se do textů, může se vám snadno stát, že zjistíte, že jste v tomto světě úplně sami a vlastně vám nikdo nerozumí tak moc, jak byste si doopravdy přáli. Dojde vám, že svět ve vaší hlavě se nikdy neprolne s tím okolním a vaše ryzí pocity tak zůstanou navždy skryty jenom vám a to může být někdy docela zraňující. Pokud Ian Curtis žil své sny i problémy podobně trýznivým způsobem, jaký popisují jeho písně, zkrátka jestliže odrážejí naprostou realitu, není divu, že se rozhodl svůj život ukončit. Udělal to a přitom se mu na gramofonu točila těžce neoptimistická deska "The Idiot" Iggyho Popa. Kdybych se někdy k něčemu takovému odhodlal já, hrály by mi "Unknown Pleasures" nebo "Closer". (22.02.2013)

Mé pocity jsou hodně podobné jako při sledování filmu Control, který jsem viděla dříve než tento dokument o kapele Joy Division. Kluci měli štěstí, že potkali Iana Curtise, protože jeho hluboký a osobní texty, jeho fascinující taneční pohyby dělaly tuhle kapelu vyjímečnou. Smutek, samota, deprese, zranitelnost, boj s epilepsií. Tohle všechno si nejspíš Curtis nosil v sobě jako břímě. Líbilo se mi když zpíval, jak své písničky prožíval. I na těch černobílých fotkách je jasně vidět ten obrovský smutek v jeho očích. Zajímavý dokument a já bych tímto chtěla opět vyzdvihnout herce Sama Rileyho, protože on opravdu věrohodně ztvárnil neštastnýho, zranitelnýho, fascinujícího Iana Curtise. Jako kdyby mu z prdelky vypadl. :-) (09.07.2014)

silný dokument. Zub času na některých zúčastněných zahlodal opravdu neúprosně. Osobně mě nejvíc překvapila nepatetická věcnost Curtisových spoluhráčů. Žádná adorace a posmrtné lakování reality narůžovo, ale až drsné vzpomínání na to, jak se Curtisovi posmívali, jak je tehdy jeho texty moc nezajímaly nebo jak se tvářili, že se jich jeho pohřeb vlastně vůbec netýká. (05.01.2018)

Podmanivé dílo a pro jakéhokoli, i sebemenšího, fanouška Joy Division opojnost sama. Popis jednoho chmurného města s industriální budoucností zachycena očima a literárními obrazy přenesené do písní Ianem Curtisem. Nesouhlasím s názorem, že tento dokument je pouze o Ianovi, ale rozebírá problematiku JD obecně a to, že byl Ian Curtis klíčovou osobností a hybnou silou kapely, hraje v její historii podstatnou roli, nehledě na to, že s jeho smrtí kapela de facto skončila (New Order je nová kapela!) Joy Division prostě hráli víc žlutě než ostatní kapely a Ianovi texty jsou depresivně fascinující. Jeden z nejlepší dokumentů, které jsem kdy viděl, což prohlašuji jen mírně zaujatě! (22.08.2010)

Dokument mě vtáhl do atmosféry a s ubíhájící minutáží více a více mrazí. Jinak to být postaveno ani nemohlo, přeci jen jedná se o jednu z nejtemnějších kapel co jsem kdy poznal. Budu muset více prozkoumat texty...Ian byl básník se vším všudy a díky svému osudu někdy i zastiňuje neméně talentované kolegy z kapely...Stále považuju Unknown Pleasures za jejich nejlepší dílo :) (27.02.2016)

Ďalšie moje nahliadnutie do neznámejších hudobných vôd z môjho pohľadu. Osobne ma príbeh nenadchol. Film to nebol ani tak o skupine, ktorá toho stihla veľmi málo, ale skôr o určitej metaforickosti medzi vtedy moderným továrenským mestom a tragickým príbehom speváka trpiaceho epilepsiou, ktorého následné depresívne stavy dohnali k dvom samovraždám, jednej úspešnej. Nezaujalo na toľko, že by som si z toho niečo hlbšie odniesol. Katarzia sa skrátka nekonala. (11.03.2012)

Mnohem lepší než Control - 90% (24.01.2015)

.....89% (27.04.2010)

Jedno veľké okno do industriálnej atmosféry doby ktorá je stelesnením Joy Division. (01.02.2013)

Hľadala som balans medzi vybrúseným zvukom a duchaplnými textami. Objavila som Joy Division,hudbu tak krásnu a zároveň temnú. Ian Curtis do svojich piesní vložil svojich najvnútornejších démonov ako spoveď celému svetu. JD sa síce mihli na hudobnej scéne len krátko, avšak nesmrteľní ostanú naveky. (30.07.2014)

Skoro dokonaly dokument. Prakticky vse co bych cekal o dokumentu jak po strance informativni tak i po graficke a vizualni. (26.07.2008)