Obsahy(1)
Televizní adaptace stejnojmenného úspěšného představení divadla Semafor z roku 1961. Tou Zuzanou, která poslouchá z magneťáku písničky a medituje nad nimi, je Zuzana Stivínová. Písničky Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, které tenkrát zazněly v podání tehdejších hvězd divadla se staly hity a zpívají se dodnes. Kdo by neznal "Árii měsíce","Malé kotě", "Na okně seděla kočka", "Ach, ta láska nebeská", "Zuzanu" a řadu dalších. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Suchý jako autor textů písní za jedna mínus (to proto, že přece jen největší fláky Semaforu se v pásmu neobjevují), jako autor scénáře za čtyři. Tahle výplň mezi písničkami nebyla dobrá ani v 60. letech a dnes vyznívá beznadějně naivně, toporně a obstarožně. Dobré jako připomínka herečky Zuzany Stivínové a pochopitelně i tváří, které se objevovaly v Semaforu 60. let. Celkový dojem: 45 %. S ohledem na vysoké hodnocení na ČSFD se bez rozpaků přikláním k nižší nadílce. ()
Společně s Recitálem a s Dobře placenou procházkou patří Zuzana je zase sama doma mezi televizní pořady, které pro budoucí generace zakonzervovaly informaci o jedné specifické epoše hudebního divadla. Jsou to relikty minulosti a vzpomínky na objevování formátů, které pamětníci milují pro ty písně a pro to mládí protagonistů, ale víc v tom samozřejmě hledat nelze. I proto mají dnes výraznější úspěch střihové pořady, které se zbavily těch naivních propojovacích scének. ()
„Země je kulatá a místa je tu dost.“ – jakou má souvislost tvar Země s tím, jestli je na ní hodně nebo málo místa?? Žádnou. Znova: „země je kulatá a místa je tu dost“ – a pěvci při tom kroutí hlavou. I zdánlivě nevinnou písničku pro děti je třeba patřičně využít. Další: „Má potíže zemská tíže.“ „Obloha je hvězdný plechem pobita.“ – nebeská klenba. Hodně slabá choreografie trojky vokálních umělců na jevišti. Nejlepší na filmu je Stivínová. Symbolika: 36:12 – tři šestky; 51:22 – Matuška, sign of silence. Podivné oči a pohled Suchého. Šlitr – úplně normální. ()
Zuzana je zase sama doma je celkem slušné pásmo písní, které se dneska mohou nazývat šlágry/evergreeny. Slyšíme hit za hitem a zpívají je legenda za legendou. Pravda je, že ta mluvená část mě zase tolik nebavila a ani mi nepřišla tak vtipná. Navíc televizní záznam nemá potřebnou atmosféru, v divadle pro diváky to jistě znělo jinak. ()
Celkem příjemné pásmo více čí méně dobrých písniček, které je dohromady spojené celkem dobrým konceptem skrze postavu Zuzany, která ty písničky poslouchá z magnetofonu a v té výplni mezi nimi mluví o svých sousedech apod. Sice to ne vždy funguje a skutečně mě ne vždy každá z těch písní zaujala, v té výplni už to navíc docela zestárlo, ale jinak jsem se kupodivu celkem bavil. A vlastně i ta výplň mi nepřišla tak nepovedená, jak tu tak o ní někteří píší, spíš si myslím, že na svou dobu musela být celkem příjemná a vtipná, jako celý tenhle film nebo představení (jak tvrdí obsah). A ta příjemnost v tom podle mě působí dodnes, takže zestárlé je to jen v jednotlivých místech, ale v celku naštěstí ne. Slabé 4* ()
Galerie (7)
Zajímavosti (1)
- Původní libreto napsané Jiřím Suchým se jmenovalo „Martina je sama doma“, ale pak ho zaujala herečka z Divadla na Zábradlí, Zuzana Stivínová, které dal hlavní roli, a podle jejího křestního jména hru přejmenoval. (sator)
Reklama