Vilniaus getas
Obsahy(1)
Litva, 1942. Posledních několik tisíc Židů přežívá v sedmi blocích vilniuského ghetta, dokonale izolovaných od okolního dění druhé světové války. V tomto malém světě šéfuje sadistický mladíček Kittel, nacista jenž rozhoduje o životě a smrti člověka prostým pohybem palce. Kromě toho má však v oblibě umění, a tak když v jedné z Židovek objeví bývalou operní hvězdu, neváhá nechat uvnitř ghetta obnovit divadelní soubor. O představení je obrovský zájem, ale atmosféra je kvůli přítomnosti Němců příliš napjatá. Někteří Židé z dění v táboře dokonce profitují. Když však Německo začne na východní frontě prohrávat, osud ghetta je zpečetěn... (dopitak)
(více)Recenze (27)
Váhal som medzi troma alebo štyrmi *. V druhej časti sa film rozbehne a vtiahne do deja, divák si uvedomí, že situácia obyvateľov ghetta úplne závisela od absolútnej moci nemeckých okupantov. Táto absolútna moc (resp bezmoc židov) sprevádza film až do konca, čím viac speje film ku koncu, tým je citeľnejšia. **** ()
Za prvé, Gens coby zachránce židovských obyvatel vilniuského ghetta byl nápadně fyziognomicky podobný Oskaru Schindlerovi. Za druhé, také v Ghettu sledujeme snahu jednotlivce zachránit celou skupinu, i za cenu vlastních ústupků a ponižování se. Za třetí, je to koprodukce a na výrobě filmu se více než málo podílela Litva, proto bych nemluvil o čajíčkovém odvaru Schindlerova seznamu, ale o solidním pokusu o vlastní verzi (velmi) podobného námětu. Zpracování mi nepřipadá "téměř televizní - laciné", ale to může být věc názoru. Každopádně ostře nesouhlasím s curunirovým hodnocením hereckého obsazení, ve své roli mi neseděl jen Sebastian Hülk alias velitel ghetta Kittel, a to jen protože mi příliš připomínal Kryštofa Hádka v Tmavomodrém světě. Svou postavu ale zahrál skvěle (velitel ghetta, který rozhoduje o životě Židů ukázáním palce - jako císaři v antickém Římě), stejně jako všichni ostatní (diváky asi nejvíce upoutá právě hluchoněmá mimka, kterou její kolega - břichomluvec používá coby živou loutku). Ghetto pro nás může představovat dosud nepoznaný a tedy neokoukaný pohled na válku z jiné strany, než bývá obvyklé. Můj dojem z filmu se postupně proměnil, především impozantní (a smutný viděný i vytušený) závěr tomu hodně pomohl. Chtěl jsem dát stejně jako u Schindler´s list, ale ovlivněn koncem to dopadlo takhle. Poznámky k filmu: Selekce třetího dítěte.___ Drsná lichva o počet ušetřených životů Židů, při které Gens doslova nabídl opilému Kittelovi prsa Hayyah (Erika Marozsán má opravdu moc krásná ňadra).___ Dobré divadelní představení, při kterém stačí Němcům jen náznak odporu - tu vyskočí, zbraně namíří, ein zwei...___ "Tak to byla píseň za deset gramů fazolí!"___ "Připal mu." A bum... ()
Hm... Tak co tady tímto zase chtěl básník říct... (?!?!?) . . . >Kabaret Ghetto< . . . Stylizovaná, jakože umělecká obžaloba "Holocaustu"? Žánrová mystifikace rozmazávající problém selhání židovských elit za dob nacistické zvůle? Vykalkulovaná snaha vytřískat kapitál z tématu utrpení celého jednoho Národa za Druhé světové války? Zřejmě A i B i C je správně... :-/ . . . No, mně se tedy tenhle typ fabulované pseudohistorické hry na umění nelíbí pranic. A víc to nebudu komentovat, protože by se i našli takoví blbci, co by mě nakonec pomluvili jako tzv. >popírače< ! . . . Jedna hvězdička tedy za tu vizuálně vcelku zajímavou divadelní stylizaci a ta druhá (kdyby to šlo, byla by Davidova) jen jako symbol pokory a ustrnutí před tím opravdovým utrpením skutečných nevinných, kteří nepřežili a ze kterého jak vidno i víc jak šedesát let po válce lze si dělat (v tom lepším případě jen kulturní) byznys, že... (Třeba pane Lustigu...)... :-/ - - - P.S. Ad ty žánry - Prý historický! Prý válečný!! Tak to už tam chybí fakt snad jen ten "muzikál"!!!... .-] - - - - - (Poprvé viděno 7.7.2009 na ČT2, komentář zde jako třetí - 7.7.2009) ()
Kromě prostoru divadla mají hrdinové vymezený i čas. Právě divadelní stylizací se Ghetto odlišuje od jiných filmů s židovskou tematikou. Za celý příběh vypovídá závěrečná scéna, ve které se mísí lačnost, hlad, touha, víra i zmar. Padlí hrdinové mi připadali pořád jako divadelníci a čekal jsem, že se zvednou a budou se klanět tleskajícímu obecenstvu. A kromě ústřední dvojice židovské zpěvačky a německého důstojníka je stěžejní tandem břichomluvce a jeho mimky. Vzlyk mimky v samotném závěru dává přes veškerou tragédii příběhu i jakousi naději – záchrany nového života. ()
Asi je to tím, že Litvu znám. Asi je to tím, že vím, že ve Vilniusu zbyla ze 101 synagog jen jedna. Asi je to tím, že jsem letos objevila místo, kde bylo shromaždiště židů před transporty... proto ve mně tento film tak silně zarezonoval... divadlo ve filmu... divadlo v době, kdy mohlo někomu zachránit život a taky nemuselo... Asi je to tím, že vím, že se to stalo... proto mě film dostal více, než jiné na podobné téma... k tomu silná hudba a silné herecké výkony všech zúčastněných... a závěr, kdy břichomluvecká loutka zachrání život novorozenci tím, že se pro něj obětuje... asi je to tím, že vím... ()
Galerie (10)
Photo © Lithuanian Film Studio
Reklama