Standard Operating Procedure

When you see the picture, you don´t see outside the frame. Temná strana těch "hodných". Těžko říci zda je obdivuhodnější Morrisův výběr témat či jejich podání, které syndromem mluvících hlav tedy opravdu netrpí ani v nejmenším. Fascinuje mě jak dokáže z lidí vytáhnout i to co evidentně ani sdílet nechtějí, mlčky zírám jak se nebojí nechat beze slov pracovat kameru a zaznamenávat detaily zpovídaných, které vám mnohdy prozradí více než tisíce slov. A žeru jeho spolupráci s předními skladateli. Platilo to u jeho předchozího počinu a platí to i zde. Prostě přesný opak barvotiskových nicneříkajících sraček, které mají tu drzost říkat si dokumenty. (15.08.2009)

Jedná se o dokument týkající se události v Abu Ghraib, tedy konkrétně mučení iráckých vězňů americkými vojáky. Posloucháme jednu výpověď za druhou - vojáci, nadřízená, vyšetřovatelé, koukáme se na všechny ty pořízené fotky. A máme, nebo aspoň já mám smíšené pocity. Nechci tu nijak moc moralizovat, ostatně, od experimentů Zimbarda je jasné, co v nás dříme a těžko říct, jak bychom jednali sami, byť jsme poučeni...Takže se jen podělím o dva nejsilnější momenty: překvapením bylo, že hlavní "hrdinka," známá ze všech těch fotek, s jedním z nich (který jako jediný v dokumentu nevypovídal, protože je ve vězení a armáda či vláda či kdo nedovolili, aby též, jako ostatní, v dokumentu promluvil) otěhotněla, dnes tedy vychovává syna Cartera a nic by nevrátila, protože by neměla Cartera...teda, mé sympatie neměla, na druhou stranu, dostalo se jí nějaké terapie? To děvče asi osobnostně bylo v háji už předtím, natož teď...A potom, jeden z těch, co se tam jen tak nachomýtli k jednomu z mnoha týrání a buď byl vyfocen, nebo mačkal spoušť, říká něco v tom smyslu, že on je prostě ten hodný chlapík a problém je v tom, že chce být s každým zadobře. A proto neodmítne, když po něm někdo něco chce, protože se chce s každým kamarádit...A za to že má být ten špatný chlápek? Tak to jsem jaksi opravdu nepobrala....uf! Jinak je to zbytečně dlouhé. Dnes už není tuším povinná četba, ale co takhle povinná kinematografie? (21.10.2009)

Nahlednuti pod poklicku jednoho z nejvetsich (respektive nejznamejsich) prusvihu, ktery se USA po 9.11.01 povedl. Zainteresovani ucastnici z americke strany pusobi na kameru pomerne dost otevrene a ven se dostavaji i veci, o kterych se lide do tehle chvile meli sanci dozvedet jen velmi utrzkovite anebo vubec."Didn't I feel that it was morally wrong? Yes, but when you're in war, things change." (11.07.2009)

tak ani nevím jak začít, bohužel musím dát jen dvě hvězdičky, protože mám pocit, že bych podporovala co se dělo v tomto filmu a to rozhodně nechci, bylo to hrozný jak ukazovali, americké vojáky jak krutě zacházeli s iráčanama, přitom mám amriku ráda i její politiku, ale tohle rozhodně nebylo správné, nevěřila jsem ani minutu, že by toho litovali, bylo mě jasné, že kdyby měli šanci, vrátili by se tam znovu a udělali stejné zvěrstvo jak bylo zde ukázáno, nevím jestli tento film má cenu vůbec doporičit, protože je to jakoby schválení a podílení se na tomto filmu a jakoby to mě být snad správné, ani omylem. (30.08.2009)

Už jenom vizuální zpracování doprovodných scén či fakt, že hudbu složil profík Danny Elfman Vás musí varovat předem, že nesledujete další obyčejný dokument o událostech z nechvalně proslulého vězení Abu Ghraib. Errol Morris vytvořil giganticky působivý snímek, který je daleko za hranicí běžné dokumentární tvorby. Těžko se popisuje slovy, to se musí prožít na vlastní kůži. 90 % (04.06.2009)