Svatba za bílé noci

Poetická obrazivost včetně mnoha kouzelně surreálných scén vybízí diváka ke vstřícnosti k osudu hlavního hrdiny, jímž je pedagog mechanicky vykládající etiku, dávno zmizelou z jeho vnitřního života. Při sledování se nabízí myšlenka, že pokud je tohle komedie, jak asi vypadá islandský horor, ale neodbytně mi tane na mysli, že ty rozdíly nebudou nijak markantní. Chvílemi se zdá, že té deprese je až moc, jako by byla na objednávku, závěrečná část však naštěstí zase podpoří středoevropanovy iluze o životě na kouzelném ostrově. Jenom škoda, že mi během té emocionální sinusoidy byly sympatické pouze dvě postavy, navíc vedlejší – hrdinův tchán a vikingský přítel, tlustý ožralý noční pianista. (14.11.2011)

Film se odehrává na ostrově Flatey (placatý ostrov), kde opravdu vše vypadá jak ještě před sto lety. Trajekt, co tam jezdí, opravdu nestaví, ale jen vyhodí lidi, a zase jede dál, proto ta scéna s botama. Film získal na výročním ocenění na Islandu sedm cen Edda a suverénně tak vyhrál. Bavila jsem se výborně, prolínání tragických a komických linií filmu opravdu sluší, a Hilmir Snær se opět svlékne. :-) (21.11.2008)

Další setkání s Islandem, co dopadlo opět na pět hvězd, jak jinak. Zatím tou severskou kinematografií přesycenej nejsem, tak si to dovolit můžu :). I tak je ale Svatba za bílé noci příjemným zpestřením, už jen z několika důvodů. Za prvé jsem měl tu čest být součástí polárního dne, kdy jsem si uvědomil, že chlastat za světla není žádná radost. Za druhé to byla příjemná cestománie na nejsevernější Islandský obydlený ostrov.....jeden kostel, tři domy a fantastická Islandská pustota. A za třetí jsem si užil perfektní Islandskou náturu, styl života, těch pár herců, co se tam ve filmech motá furt dokola a pořád jsem si to na plno užíval. Proč také ne. Název Svatba za bílé noci to naplno vystihuje. Jen ta komediální vsuvka byla pro mě naprostá novinka. Islanďani to ale s humorem umí. Inteligentní, především. A to i v případě, kdy se hlavní role zchlastaj absolutně do němoty. (25.12.2009)

Škoda jen, že od půlky se film potácí jako by v opilosti a kocovině, podobně jako hlavní hrdina. Jinak bych velice ráda šla s hodnocením na maximum. Takhle zůstává skvělá ponurost, báječné novátorství co se týče golfových hřišť, pachuť z toho, co všechno může lítat vzduchem a ono to nikomu nevadí, já bych dostala infarkt. Takže obdivuji laxnost některých hrdinů a hrabu se z depresivna, které na mne po shlédnutí usedlo. (09.05.2010)

Opět jedna skandinávská filmová tragikomická perlička. Stále se snažím přijít na to, jak to ti skandinávci dělají, že ať na co ve filmařině sáhnou, to jim dost vychází. Ale hlavně i přepjaté scény vždy vycházejí nesmírně přirozeně s notnou vnitřní dávkou humoru. Vřele doporučuji, pokud jste film nestihli v rámci MFF KV a dostane se do běžné distribuce:-) (14.07.2009)