Vem si mou duši

Nebavilo, čo už. Musím súhlasiť s väčšinou, aj keď to robím nerád. Nejde mi o to, že teenagerské vyvražďovačky sú už obohranou platňou, lenže tento horor by sa dal charakterizovať ako "veľa rečí, málo skutkov". Akcie bolo naozaj minimum, vraždy za veľa nestáli a väčšinu filmu som sa nudil. Jednu hviezdičku dám za nádejný úvod, keď som aj napriek týmto "skvelým" ohlasom ešte veril, že z toho niečo bude. Škoda... (22.01.2011)

Tak jsem zasedl s tím, že mě čeká klasická mládežnická vyvražďovačka, což se vzápětí odehrálo, všechno potřebné bylo podříznuto nebo probodeno, patřičné litry krve byly prolity, odehrály se nějaké ty lekačky a bylo to. Nemůžu vůbec říct, že by to bylo úplně blbý, přeci jen seděl na režisérské židli Wes Craven, který v tomto žánru umí, ale jsem od něj zvyklý na něco lepšího. Takže nakonec spíš lehce podprůměrné hodnocení s tím, že vraždit teenagery se dá mnohem nudněji, tak si to přeberte. (21.02.2012)

No, co si budeme nalhávat, My Soul to Take se Cravenovi vůbec nepovedl... Vraždy jsou neinvenční, chování postav směšné (hlavně ten dívčí "gang", ten mě dostal), děj víceméně žádný, zato pořádně natahovaný... Ale na druhou stranu, začátek byl velmi slušný a párkrát jsem se i zasmál... Ale co už, Carven je pro mě prostě hororová ikona a i když se mu ne vždy podaří natočit slušný horor, tak jsem rád, že mi ukázal, že i Hory mají oči, jaké je to bydlet v Posledním domě nalevo, jak vypadá Had a duha a hlavně, že v Jilmové ulici se opravdu nevyplatí usínat... To by vás pak mohl ve snu navšívit sympatický vtipálek se spáleným obličejem v červeno-zeleném svetru, kloboukem na hlavě a s rukavicí s břity na ruce... A to už byste se ani nemuseli probudit... (30.01.2011)

Wes Craven patří spolu s Johnem Carpenterem mezi klasiky hororového žánru, přičemž oba dva tvůrci disponují kvalitativně dosti nevyváženou filmografií. Za Halloween nebo Věc by kdejaký hororový fanda na Carpenterovu počest obětoval i vlastního domácího mazlíčka, ale tenhle klasik si taky jednou za pár let vybere slabší chvilku a natočí slátaninu, která všem pochybovačům řádně přihřeje kašičku. Co takhle Duchové Marsu? Pamatujete? Mě vzpomínka na ten film bolí ještě dnes. Craven nám zase představil Freddyho Kruegera a hlavně revisionistickou slasherovskou sérii Vřískot, se kterou dokázal, že ne všechny teenage filmy musí být zákonitě debilní a předvídatelné. Sice má na výsledných kvalitách obrovskou zásluhu scénárista Kevin Williamson, ale právě Craven dodal celému dílu odpovídající tvar a napětí budoval jako pravý mistr. Ale jak již bylo řečeno, i tenhle „rejža“ sem tam ztratí soudnost a stvoří něco, co mu na reputaci rozhodně moc nepřidá. Máme tu „Blackulu“ v kůži Eddie Murphyho v Upírovi z Brooklynu, dementní teenage blábol s vlkodlaky Prokletí nebo právě jeho zatím poslední počin – My Soul To Take. ____ Craven si tenhle film i sám napsal a já hned musím podotknout, že se měl raději ozvat Williamsonovi…anebo kdejakému (pod)průměrnému pisálkovi, neboť to, co stvořil, je jedno velké WTF (nerad používám tyhle pubertální zkratky, ale sem to prostě sedí). Zápletka je průhledná až na kost, charaktery stupidní a zcela ploché, dialogy mnohdy nelogické a v některých případech navíc zcela odporují běžné lidské komunikaci – prostě kritikův ráj. Doslova mě unavovaly všechny ty berličky a laciné dávkování informací. Další „botu“ Craven udělal při castingu, kdy již na papíře nesympatické postavy obsadil nesympatickými a hlavně nevýraznými herci s omezenými vyjadřovacími schopnostmi. Ve výsledku mi bylo naprosto ukradené, kdy jaké postavě na tenisky vypadnou střeva (mimochodem samotné vraždy zde taky za moc nestojí…). _____ Co mě ale naprosto šokovalo, bylo zjištění, že My Soul To Take selhává i z hlediska budování napětí a režie celkově. Když si vzpomenu na to, jak mi Craven ve Vřískotech sebejistě brnkal na nervy, je mi z toho až do pláče. Některé momenty působí přímo „kosmicky“, jako z jiného světa – něco jako pitomá parodie, jen s tím rozdílem, že se to vyskytuje ve filmu zcela vážném a vážně to bylo i míněno. Konkrétně mám na mysli představení s kondorem, zrcadlené úkony hrdinů nebo podivný vůdčí spolek ve studentské komunitě. Upřímně, takové scény by vykolejily i Davida Lynche. Mě donutily k zamýšlení se nad tím, zda Wes Craven náhodou neztratil soudnost. Nyní čtvrtému Vřískotu už nedávám velké naděje. Vlastně se začínám celkem dost bát…ale ne tak, jak by si pan Craven přál. (08.03.2011)

Wes Craven schému teen vyvražďovačky premiešava so schizofrenickou neistotou hlavnej postavy a podivnou symbolikou dravca požierajúceho zdochliny, a výsledok je tak neskutočne spraseným gulášom WTF momentov, až nejde uveriť, že rovnaký tvorca o rok neskôr s takým prehľadom zvládol najsofistikovanejší diel vrieskajúcej série. (05.12.2011)