Režie:
Lasse HallströmKamera:
Ron FortunatoHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrají:
Richard Gere, Joan Allen, Cary-Hiroyuki Tagawa, Sarah Roemer, Jason Alexander, Erick Avari, Bates Wilder, Robert Capron, Americo Presciutti, Robbie Sublett (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Film natočený podle japonského snímku z roku 1987 Hachiko Monogatari se skutečně stal. Richard Gere ztvárnil univerzitního profesora, který se ujme opuštěného psa. Brzy mezi nimi vznikne neuvěřitelné a silné pouto… Dojemný příběh je americkou adaptací japonského skutečného příběhu, který vypráví o jednom oddaném psovi jménem Hačikó. Tenhle mimořádný pes doprovází svého pána Parkera Wilsona (Richard Gere), univerzitního profesora, každé ráno na nádraží a odpoledne se tam vrací, aby ho přivítal. Jednoho dne však Parker zemře a na stanici se už nikdy nevrátí. Ovšem Hačikó věrně čeká na stejném místě na svého pána den co den, celých devět let. Legenda o nesmrtelném poutu se traduje v Japonsku dodnes. Legenda o věrné oddanosti psa ke svému pánovi a o tom, jak se i ten nejobyčejnější rituál může stát největším a nejčistším vyznáním lásky. (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (1 074)
Je sice pravda, že i já jsem se nechal příběhem Hačika dojmout, to ale nic nemění na skutečnosti, že tento film není nijak dobrý. S takovým obsahem by mě dojalo i amatérské video točené epileptikem na zasekávající se kameru s kusy přemazanými pornografií pro pedofily. Nestát se to (zhruba takhle) doopravdy, mohlo to být ještě horší. Režisérovo pohrávání si s plynutím času pomocí stromů a filmových technologií a další kouzla nikam tuhle uslzenou, sentimentální dojímačku nezdvihají. Největší soudnost filmaři projevili tehdy, když zvolili relativně krátkou stopáž. BTW - Malá zajímavost: Profesor hudby dojíždí do práce vlakem - jak neamerické, jak japonské! Přece jen se tam ty japonské reálie propašovaly (krom jakési hommage postavy, rasy Hachiho a místa jeho původu). ()
Inu, Akita Inu, aneb Lasse se vrací.. Mé cynické Já napadalo, jak tenká je hranice mezi věrností a nechápavostí, či že pátrání po zaběhnutém Hačim se od jistého dějového zlomu zúží asi na metr čtvereční prohledávané plochy. To druhé, samojedí Já, přemýšlelo o dojemné oddanosti až za hrob a němých pohledech, co vydají za tisíce slov.. Je jasné, že spousta hodnocení se bude odvíjet od vztahu diváka ke psům, tzn., že city přemůžou rozum a na tom není nic špatného. Jinými slovy, kdo bude na konci řvát jako stará bába, stydět se nemusí, neboť v tom rozhodně nejede sám. Mou tvář však slzy nezkrápěly, neboť jsem zavalen úpěl pod tklivým klavírem a hlavně mi Hallström nenabídl výraznější vklad veselosti do jinak zbytečně trudného příběhu. Vždyť život není jen černobílý, ne? ()
Komentář obsahuje nejeden SPOILER. Hachiko je další z řady vyděračských snímků, stavící na kouzlu čistoty vztahu roztomile koukající a účelně knikající psovité šelmy k jejímu pánovi (viz, nebo možná radši ani neviz Marley a já ). Ovšem, vezmu-li to kolem a kolem, o čem vlastně celý film je, že: chlapík najde štěňátko - ze začátku ho nechce, brzy ale zjistí, že ho vlastně strašně chce, následují desítky minut ťuťuňuňu záběrů na bujaře skotačící dvojici, pak chlapík umře (ach) a až do konce snímku všichni svorně slzí a trpí – psisko hlavně (fňuk fňuk). Chápu, že je snímek inspirován skutečnými událostmi, ale to nic nemění na faktu, že je Hachiko postižen zhoubnou chorobou, jejíž “projevy” je možno dohledati ve výkladových slovnících pod pojmy stereotyp a klišé. ()
„Ktovie, či ste ho našli vy. Možno v skutočnosti našiel on vás.“ Hrozne kruťácky film, ktorý s aku koncu (ak aspoň trochu máte radi psov) fakt nedá pozerať ("Ak musíš ísť, bež. Pochopím to. Zbohom."). Vizuálne veľmi fotogenické plemeno psa (inak ale vie byť pekný zmrd, sorry ale je to pravda) a veľmi dobrý Richard Gere (skvelá je však aj Joan Allen), ktorý raz za X rokov účinkuje v kvalitnom filme a keďže vycítil, že Hačikó je "ten" film, aj si ho - rozumne - produkoval. Scenár má mimoriadne silný potenciál. Po prvej hodine nastane prekvapivý zvrat a pýtal som sa, o čom to bude teraz (japonskú "legendu" som nepoznal). Ale bolo to snáď ešte lepšie, ako predtým. Viac kvalitných filmov o psoch! Krásne, kruté, dojemné a strhujúce. „Hačikó... ty stále čakáš.“ ()
Jeden z filmov, ktorý sa pre niekoho veľmi ťažko objektívne hodnotí. Predpokladám, že takmer všetci, ktorí film ohodnotili najvyšším hodnotením, majú psa. To neznamená, že nás ostatných, ktorí psa nemáme, film nechytí za srdce. Bolo pre mňa príjemné po všetkých tých akčňákoch, hororoch a drámach pozerať úplne normálny, kľudný a milý film. Tušil som, že v závere to bude doják. Nevedel som, či sa stane niečo pánovi, či jeho psovi, no divák po čase tuší, že s niečo blíži. Musím uznať, že záver s dojímavou hudbou na mňa veľmi zapôsobil. Tá psia vernosť až za hrob je naozaj neuveriteľná. Psíčkari pri sledovaní spotrebujú mnoho papierových vreckoviek... no keď môžem poradiť, uterák bude lepší. Zaujímalo by ma o koľko percent sa po premiére zvýšil dopyt po tejto rase. Na druhý deň po zhliadnutí som o tomto psovi rozmýšľal a vravel si, že som nikdy takého psa naživo nevidel. Je to náhoda, že chvíľu nato som vonku stretol presne takého? 80%. ()
Galerie (29)
Photo © Prokino Filmverleih
Zajímavosti (26)
- Když Hačikó putuje z Japonska zavřený v bedně, zmizí mu obojek. Poté se však záhadně opět objevuje. (KucC)
- Skutočný Hačikó bol bielej farby, zatiaľ čo Hačikó vo filme má sfarbenie červené. Obidve farby sú podľa FCI štandardu č. 255. Ďalej je ešte uznávané sfarbenie žíhané. Ostatné farby sa nepripúšťajú ako telesný znak Akity inu. (Carol Pifková)
- Natáčelo se na Rhode Islandu a v Japonsku. (Varan)
Reklama