Bílý Bim, Černé Ucho

Filmu nemožno uprieť príjemnú atmosféru a pekné posolstvo o ochrane živých tvorov a prístupe k nim. Ak by ostal taký, aký je na začiatku, teda iba ako vzťah staršieho človek a psa, ktorého nikto nechcel a "lovecké" prechádzky po lese, nemal by som námietok a film si užil. Lenže postupom času sklzáva do rozbrojov medzi "dobrými" a "zlými" ľuďmi a dialógy, ktoré z týchto rozbrojov vznikajú, sú nasilu úsmevné až veletrápne. Aj to chovanie "uvedomelých a aktívnych" sovietskych občanov - to nalinkovanie, ako sa má sovietsky občan chovať - smerovalo viac k rodinnému žánru než k dráme. Nečakaný záver ale sčasti napravuje slabšie veci v príbehu a prikláňa sa späť k dobre natočenému začiatku. Je dojímavý, smutný a pritom veľmi krásny. Filmárska práca s učenlivým setrom je príkladná, v tom som nemal žiadne obavy. Sovieti v nej mali bohaté skúsenosti. Akurát mi vadili vmontovávané psie zvuky, kde bolo jasne vidno, že ich ten pes nevydával. Akoby pes musel (na spôsob ľudí) reagovať vrčením a zavíjaním na všetko, čo sa vôkol neho deje. Aj keď to nie je výnimka, podobne to bohužiaľ robia vo väčšine filmov. (31.05.2019)

Jednoduchý příběh o přátelství mezi psem a člověkem v Sovětském svazu v sedmdesátých letech minulého století. To je zkrácený popis tohoto snímku. Možná je pro někoho moc dlouhý, ale pro mě byl překvapivě silný a vzal jsem si z něj poměrně hodně. Bílý Bim, Černé ucho je totiž neobvykle otevřený ruský film. Nenaleznete v něm žádnou propagandu, ani žádnou politickou agitku. Jednoduše zobrazuje obyčejný život a občas zabrblání na politiku. Nebo spíš na společnost a zlé, hloupé a závistivé lidi, kteří žijí všude na světě. Krásně vystupují i myšlenky na souznění s přírodou. Příroda je krásná a je jí potřeba. Pro někoho může být tou nadějí, která vede člověka dál. Nejkrásnější a nejsilnější okamžiky filmu jsou právě ty beze slov. Záběry nádherné krajiny, pozorování dobrodružství Bílého Bima, pohledy do očí lidí bez dialogu,… Kam se hrabou podobné pozdější filmy z běžné produkce (Lassie, Psí poslání, apod.)? Bílý Bim je s přehledem strčí do kapsy. (12.11.2020)

Ach jó, zase jdeme povinně se školou na nějaku ruskou blbost! To jsme si říkali, když jsme do kina vcházeli, protože tak to prostě bylo. A najednou tu byl nádherný film, obvyklí bordeláři a rádobyvtipní komentátoři, jací se nacházeli v každé třídě/škole drželi pysk a mohutně mrkali, aby ta slzička neukápla. A pak ten boj, jestli a jak říct, že se to vám, puberťákům, líbilo! Ale s úlevou jsme se přiznali všichni, asi jako ten borec v reklamě na pivo, co nesnáší ryby a miluje rybaření:-) Musím to sehnat a znovu zkouknout! (07.04.2010)

... Film o přátelství muže a psa,film o psí lásce a věrnosti.Tento film jsem viděl kdysi dávno,patří mezi filmy,které mnou hluboce citově zamávaly natolik,že jsem dodnes na něj nezapomněl.Přesto,a asi právě proto,se na něj nejsem schopen podívat podruhé.Citově mě naprosto vyždímal.Rozpláče snad každého,kdo má v sobě alespoň trochu lidskosti.Pro slabé povahy rozhodně nedoporučuji,tolik smutku a beznaděje - přitom víru ve šťastné shledání - jsem snad nikde neviděl.Tento film mě do sebe naprosto vtáhl,a ač si jej již dnes do detailu nepamatuji,nevím,jestli někdy najdu odvahu se na něj opět podívat.Chtěl bych... (09.12.2017)

Bim začíná opravdu dobře a mile jako příběh o starém, osamělém, rozjímavém spisovateli, kterému dělá společnost hlavně jeho nový pes Bim. Skoro celá první hodinka je plná melancholie, která se moudře snoubí s jakýmsi laskavým viděním světa starého pána, pána, co umí vtipně a chytře oglosovat kdejakou drobnůstku. Jenže když pod tíhou zdravotních problémů mizí do nemocnice, pes Bim, ač sympaťák, nedokáže bez něj zbytek tříhodinového filmu táhnout. Ono je sice dojemné, jak je smutný, že páníček zmizel, jak po něm marně pátrá, jak při tom pátrání strádá či potkává dobré lidi, ale takovéhle dojímání nezdá se být právě invenční a nedělá dobrý film. Říkám to přesto, že i na mě kus dojetí padl, což ovšem není nijak podivné, když uvážím, že člověk má z nějakého důvodu evolučně dáno, aby mu připadla roztomilá mláďata všelijakých druhů a pes je považován za savce, který si svou "juvenilnost" zachovává i v dospělosti, což mu zřejmě v soužití s člověkem ohromně pomáhá. Úplný závěr filmu už buď hraničí nebo spíš opravdu je těžko ospravedlnitelným citovým vydíráním. Dětem bych se to bál pustit, poněvadž by po takovém závěru řvali nejspíš celý týden (že by odsud pramenil Apachův odpad?). (28.07.2009)