Umění tančit v dešti

Najlepší film o psovi hneď po Hačikó. Vlastne je to viac než len film o psovi. Môžem s istotou povedať, že mňa tento milý film ozaj príjemne prekvapil. Na začiatku som si povedala, ó zase ďalší film o psovi, ale mýlila som sa. Hlavný dôvod, prečo som si The Art of Racing in the Rain chcela pozrieť, boli Milo Ventimiglia & Amanda Seyfried, obidvoch mám totižto veľmi rada. 75%. (13.06.2022)

Život píše niekedy aj také smutnejšie príbehy. Tento tu nám vyrozpráva pes a na začiatku to má rýchlosť minimálne tej testarossy. Je to dojímavé, pekne natočené, hrajú tam pekní ľudia a nenudí to .. klasický film pre celú rodinu. (08.04.2024)

Možná kdyby ten pes držel hubu.... Jsem pejskař od chvíle, co mě přinesl čáp. Když jsem měla sedm dnů, už mi nekompromisně asistoval v postýlce neodbytný foxteriér, kterého děda vyhrál u piva v kartách a to psisko se ode mě nedalo zahnat. Aby do postýlky neskákal s rozběhem, raději ho ke mně dávali sami. Neschvaluji, k mým sotva narozeným dětičkám by takhle pes nemohl, ale co už. Nestalo se mi nic, zato byly zuřivě povrčené a pochňapané všechny zvědavé tety sousedky, které se upocené přichvátaly na moji maličkost zvědavě podívat. Asi ve čtyřech letech jsem dala ve známost, že si Alana vezmu za muže. Nevěřili mi, ale já si dobře vzpomínám na své odhodlání a vztek, že se mi kvůli tomu vysmívají. No ale měli pravdu. I jeden velký, starý, zkušený tatranský medvěd to viděl jinak. Na duo dorážejících salašnických psů, ke kterým byl můj vyvolený odeslán na dvoutýdenní "prázdniny", když se jelo do lázní, vytasil drápy a v mžiku bylo po čuvačích i po mém nastávajícím. Taky po mém, dosud celistvém dětské srdci. Pochopitelně mě tedy kdejaký film s oddaným hafanem dokáže potěšit, ovšem osobně preferuji nejlepšího přítele člověka jako tvář němou a intuitivně jaksi neočekávám, že pečlivě vybraného čtyřnohého hrdinu přejede s přehledem třeba taková Amanda Seyfried. No ale stalo se. Dva filmy Simona Curtise mám moc ráda, do třetice mu to u mě nevyšlo, přestože se jedná o film takový ten "pěkný", líbivý, lidský.. Milo je fajn, upoutal mě v Tohle jsme my a těším se, že bude vidět víc. Amanda mě skutečně dojala, (..výrazně se na tom podepsala opět osobní zkušenost a vzpomínky na kamarádku, po které mi zbyl taky jen ručně malovaný hedvábný šáteček, který jí v těžkém boji zdobil krásnou tvář s velkými zelenými kukadly. Čili tady jsem si "své" niterné bolesti odžila v slzách znovu), ale celkově mi snímek připadal spíš jako mix všeho možného od benzínu, přes granule až po plenky, včetně silného dojmu, že se na hafana zvesela a neustále totálně sralo, kdy bylo zatěžko čtyřem lidem z rodiny zavolat známým z autodílny, že je pesan sám, ať se o něj kámoši postarají, a tak byl milý Enzo třeba přes dva dny zavřený bez vody a žrádla doma sám... No ale tak nakonec se projel ve fáru na okruhu a bylo vše, veškeré, letité odpuštěno. Jak prosté. (23.09.2020)

Nikdy jsem neměla moc ráda polidšťování zvířat a obzvlášť psů. I když Beethoven mi připadal jako vykonstruovaný přesně na city diváka, nikdy jsem nepohrdla dalšími filmy se psími hrdiny. Ale když se roztrhl pytel se všemi retrívry, už jsem toho měla tak akorát dost. Moje zlatá Lassie a ubohý Hačikó asi vždycky zůstanou na velkém piedestalu, ale nakonec jsem se na ně stejně postupně dívala a většinou se mi líbily. Nemůžu si prostě pomoct. Psy miluju a tak tvůrcům prominu ledacos. Tento film si pohrál opět s mými city a Enzo byl neskutečný sympaťák. Konec byl trošku přitažený za vlasy, ale proč ne, zajímavý nápad. (23.03.2020)

"NIKDO NEVYHRÁL ŽÁDNÝ ZÁVOD V PRVNÍ ZATÁČCE, ALE SPOUSTU JEZDCŮ TAM PROHRÁLA." Nakonec jsem si na toho mudrujícího čokla zvykl :-) a nechal se krapet dojmout... Líbilo se mi, že to s tím citovým vydíráním nebylo přeháněno (např. žádné dlouhé lkání nad hrobem), že pes nezíská super schopnosti a že celý film uběhne v pohodě bez větších zádrhelů. Žádné velké umění, ale třebas současní čeští sračkaři by se od těchto tvůrců v oblasti hlavního proudu mohli ledasco (všechno) přiučit. 75% (01.01.2021)