Paříž, když to hoří

Od začátku bylo jasné, že to bude velká oddechovka, a to i na formát Audrey Hepburn. Když se totiž psaním scénáře přenášíte z reality do fikce, může se stát mnohé, a opravdu se mnohé stalo. Tak to dopadá, když text vymýšlí v časové tísni a s jistou hladinou alkoholu v krvi domýšlivý scénárista ("tajemný cizinec je.. samozřejmě Američan") a zapisuje ho na stroji mladá romantická duše, které vděčíme za množství bláznivým vsuvek ("nešťastná dívka pochopila, proč se jí onen muž neustále zakusuje do krku.." ;-). Nicméně William Holden se mi jako herecký partner pro Audrey zamlouval, jako dva lidé zaujatí sami sebou vypadali přesvědčivě a přestože je zápletka jednoduchá jako článkované tělo žížaly, tak film neurazí, všímavý divák si tam může najít drobné radosti (vynikající Tony Curtis, chvilka Marlene Dietrich, mihnutí Mela Ferrera v masce opičáka) a ve zbytku vás zabaví hlavní dva protagonisté, kteří zachraňují neokázalou dějovou linku. (19.01.2014)

One-man show Williama Holdena, který tu učí slečnu Prostinkou (Simpson) scénaristickým "switch on switch on switch". Bohužel ani jeho herecké nasazení nezapře, že se tu velmi často místo ostrého vtipu mlátí prázdná sláma zabalená do ukecanosti a poslední třetina filmu je k nevydržení. Tři hvězdičky za tu snahu natočit romanci jinak. (03.02.2011)

Bláznivý kolotoč všech možných filmových klišé, parodovaných, jak jinak. Holden i Audrey se skvěle doplňují a i když nejde o žádnou duchaplnou filmovou hříčku, je to zábava. Moc se mi líbil Richardův přístup k životu - pět dní se nervovat a pak si 360 dní užívat vodky a sluníčka. Ale i Gabrielle a její nadšení z probuzení mělo něco do sebe. A Dívku, která ukradla Eiffelovu věž (metaforický název, ve skutečnosti ji neukradne) bych moc ráda viděla. (22.08.2012)

„Ten bizarní objekt na obzoru je Eiffelovka. Nechal jsem ji tam přestěhovat, aby mi připomínala, kde vlastně jsem. Pokud vám vadí, tak ji samozřejmě dám zase odstranit.“ Film, u něhož se vyplatilo dát mu s odstupem času (u mě 5 let) další šanci. Napodruhé to už totiž šlo „plavně“ a já se moc bavil. V první řadě mile (a úmyslně) přehrávající hlavní dvojkou, kterou bylo radost pozorovat (třeba ve vzduchu!), v druhé zpracováním, které jsem si užil mnohem víc než prve. Dělání si srandy ze scenáristů, sílící sebeparodie, různorodé narážky, vtipné paralely, epizodní camea, „zvraty“ (navíc skvostné finále „Dívky, která…“ a též vydařený „skutečný“ závěr) a nakonec ta hravá atmosféra, to vše v hávu té (záměrně) nejkýčovitější romantiky, mě postupně zcela odzbrojilo. Zvyšuju hodnocení na slabších 5*. „Ano, takže tajemný cizinec. Kdo to je? Co dělá? Jaké utrpení, jaká muka způsobila ten smutek, který se skrývá v jeho očích? A proč, když už si pokládáme otázky, jsem neposlechl svého otce, a nenaučil se nějaké užitečné povolání?“ (05.04.2010)

Film ve filmu. Příjemný, s nadhledem a ironií. Na dobu vzniku rozhodně zajímavý námět, kterému ale chybí nějaká větší akce, nebo příběh, který by film ozvláštnil. U mě samozřejmě platí, že mi stačí koukat se na kukadla Audrey Hepburn a mám na dvě hodinky vystaráno, ale jako divák bych ocenil paradoxně lepší scénář :) Rozhodnul jsem se nakonec pro horší čtyři, než lepší tři. Hlavně za myšlenku filmu. (13.02.2013)