Duch ve stroji

Who the fuck is Rupert Sanders a proč takový neumětelský rutinér dostane 150 milionů, solidní herce a dobrého skladatele, přičemž vytvoří nudnou, zoufale nenápaditou, sterilní srágoru plnou potemnělých záběrů, nezáživného děje a logických lapsusů ? Se všemi těmi hejblátky a cingrlátky v podobě načechraného vizuálu velkoměsta se přitom daly dělat takové divy ! Inspirace z Atlasu Mraků a Blade Runnera zcela zřetelná, ale naprosto nevyužitá. Po tomhle zklamání alespoň jistě víme, že tohle vyumělkované prázdno v Blade Runnerovi 2 nechceme ! (01.04.2017)

Celou dobu, co jsem film sledoval, jsem si říkal, jak jsem na podobné kyber orgie čekal opravdu hodně dlouho, než jsem se jich dočkal. Jenže kromě nádherných animací, perfektně upraveného města budoucnosti a skvělé hudby jsem si uvědomil, jak je to hrozně důležité, aby film měl duši. No a tu duši vytváří i samotní herci, kteří to v tomto případě moc nezvládli. Pilou Asbæk a Takeši Kitano předvádí sice naprosto úžasné postavy, jenže Scarlett je tu tak strašně umělá, že stejně uměle nakonec vychází i samotný film. Hrozná škoda. (01.10.2017)

Sanders umí opíjet vizuálním rohlíkem, ale jakmile dojde na příběh, je úplně v prdeli. U Sněhurky se to ještě dalo omlouvat přímočarou látkou, ale v případě GitS je jasně patrné, že Sanders je další z řady zručných vizuálních honimírů, kterým jde víc o stylistické machrování a ikonické pózy než o příběh a postavy. Hraná verze GitS je typickou americkou verzí pro debily. Jakékoli myšlenky jsou odsekány, prostor dostává jen přímočará honba za pravdou, která se brodí v léty prověřených klišé a nenabídne jediný nečekaný zvrat. Ba co hůř, vše je předvídatelné na minuty dopředu, což v kombinaci s jalovými postavami, u nichž si člověk ani nezapamatuje jména, vytváří konstantní nudu, kdy je tvůrčí neschopnost podtrhována vyžvaněním asi jediné myšlenky, která filmu zbyla, přímo před závěrečnými titulky. Co kdyby ji náhodou někdo nepochopil, že jo. Subjektivně nejnudnější film od Batman v. Superman. (30.03.2017)

Scarlett Johansson je sice nádherná a táhne snímek svou hereckou kvalitou vysoko, ale sama tenhle akční nářez výš vytáhnout nemůže. Přeplácané prostředí bez špetky nápadu. Akce máme dost, ale to nic nemění na tom, že tenhle film vlastně o něčem jiném není. Doporučuji tedy vypnout mozek a užít si akci. 4/10 = 45% (28.07.2017)

Rupert Sanders to věru neměl lehké, protože navzdory své kultovnosti není Ošiiho Ghost in the Shell vhodnou látkou pro hollywoodský remake. Chybí mu totiž silný a poutavý příběh (tedy základní kámen remakovacího potenciálu i hollywoodské tvorby jako takové) a jeho kouzlo spočívá hlavně v precizní práci s prostředky filmového stylu, která z něj dělá mimořádně náladotvorné a evokativní dílo. Není tedy divu, že američtí tvůrci svůj film postavili hlavně na vizuálních citacích a odkazech, přičemž příběh výrazně pozměnili (vypomohli si u toho prvky z Innocence a Stand Alone Complex). Sandersově odlišnému stylistickému uchopení se podařilo zůstat na úrovni originálu co do čistě estetické působivosti jednotlivých obrazů, ale vytratil se z nich právě onen "duch". A s ním i jedna z ústředních myšlenek celého cyberpunku, kterou je stírání hranice mezi lidským a technologickým. Bohužel se filmu tyto ztráty oproti svému předobrazu nedaří ničím kompenzovat. Výraznější dramatický oblouk nic nespasí, pokud je samotný příběh poměrně otřepaný a významově banální - z Majorky se zde stává tak trochu RoboCop s kozi, který je ovšem očesaný o širší satirický rozměr odkazující na konkrétní společensko-politické reálie v žitém světě. Výsledek tedy není vyloženě špatný, nepovedený či jakkoli urážející, jen bohužel poněkud prázdný. Silná trojhvězda. (05.04.2017)