3 sezóny v pekle

Nevím, jestli to bylo mým handicapem, že jsem neslyšící. Ale já rozumněl snad jen polovině dialogů. Vše kde se mluvilo a hrála zároveň hudba, šlo mimo mě. Vůbec jsem nedokázal pochytit slovo. Stalo se mi po poprvé, kdy jsem měl takový problém. Jinak u ostatních českých filmů jsem rozumněl všemu. Snažil jsem se odezírat ze rtů, ale u Karolíny Gruszký to fakt nešlo. Mluvila jinak a někdo ji předaboval. Po ostatních stránkách se mi film líbil, ale počkám si na DVD verzi s titulky, ať můžu pochytit úplně vše do posledního slova. (10.12.2009)

Forma je lepší než vlastní obsah, reklamní minulost je na režisérovi znát, výborná práce s osvětlením a barvami (na ty si já potrpím :-) ). Dějově nevyvážené, začíná to hodně roztříštěně a dlouho tápe jaké dějové linie se to vlastně chytne dál, hlavní herec je mi nevím proč prostě nesympatický ale nakonec jsem ho skousl. Pár vtipných momentů (Martin Huba: "Heinz" ... a chvíle ticha :-) ). K těm třem hvězdičkám se ale nakonec přikloním, né teda kvůli hlavní představitelce nýbrž kvůli pár hodně povedeným scénám, které ale čerpají spíše z režisérovy tvůrčí minulosti než z invence pro tvorbu filmu takovéhoto charakteru. (20.12.2009)

Spadl mi kámen ze srdce – naděje, které jsem do Mašínova filmu vkládal, se splnily beze zbytku. 3 sezóny v pekle jsou stejné jako jejich hlavní postava – zažrané do sebe, do své fantazie, překotné, naivně horující a místy velmi přesvědčivé. I když po expozici, která překypuje výbornými vizuálními metaforami a filozofujícími vhledy do života poválečné inteligenci, nastoupí trochu tuctová romance, Mašínův snímek si jako zázrakem drží integritu a jasné morální poselství. Můžeme se bavit o tom, že podobně jako Heinz i film sám až příliš rád poslouchá sám sebe, ale postavy i jejich činy vyplynou do zcela konzistentního podobenství člověka hozeného pod kola dějin. Na 3 sezónách se mi zamlouvá jejich přístupnost – své si najde jak znalec dobové společnosti a osobnosti Egona Bondyho, tak ten, kdo si "největšího ne-žijícího básníka" plete s prodavačem z německého teleshoppingu... a Kryštof Hádek se konečně etabluje jako velký herec. Tomáši Mašínovi patří dík, že 50. léta nahlédl bez ignoranství, přepjatosti a navyklých schémat. Vyvodil z nich morální poselství sice třeskutě prosté, ale platné naprosto univerzálně. Někdy je důležitější než velkolepá IDEA... prosté lidské HOVNO. (18.11.2009)

Humbuk kolem nepochopitelně přeceňovaného „Protektora“, jakož i českého lva pro naši neafektovanější herečku jsem dodnes nerozdýchala. Slovenské drama „Pokoj v duši“ Vladimíra Balka a technicky precizní, esteticky krásný film výtvarníka Tomáše Mašína, byly pro mne nejzajímavější domácí filmy roku 2009. Velké plátno ten dojem samozřejmě umocnilo, ale krom herců a výpravy cením především skutečnost, že „3 sezóny v pekle“ se vracejí k tragickým únorovým událostem českých dějin, které filmaři jinak celkem opomíjejí. (18.03.2012)

Tomáš Mašín, Egon Bondy a Kryštof Hádek. Vlastně jsou to jenom tři argumenty ve prospěch Mašínova debutu. Světová filmařina Tomáše Mašína o buřiči české literatury v čele s výborným Hádkem. No, to by prozatím mohlo stačit, ale co dál? Otřesný dabing zahraničních herců bije do uší o to víc v kontrastu s evropským "lookem" celého filmu. To ale není nic proti skutečnosti, že v polovině snímku tvůrci přehodí výhybku a z plátna se na nás valí lavina konformity pro konzervativního diváka. Chápu, film to byl drahý a zaplatit se musí. Ale poté, co jsme svědky snahy o neotřelou filmařinu, která by souzněla s životem a dílem Egona Bondyho, film najede na zajeté divácké jistoty, kdy sledujeme ostřílené drama o mladých v nešťastné době. Žádné rebelství, umělecké pózy, ale drama klasického stylu i střihu. Nic proti tomu, ale vůči první polovině to byl pro mě malý únor. Protektor tak zůstává králem letošní sezóny. (03.12.2009)