Muži v říji

Muži v říji jsou typickým příkladem filmu, který rozděluje filmové diváky na dvě poloviny, přičemž tu třetí polovinu nechává někde na pomezí, jelikož její zástupci se nedokáží rozhodnout, jestli se jim to vlastně líbilo nebo ne. Do téhle matematicky a logicky neexistující poloviny patřím i já. Pointa řady vtipů mi zůstala utajena, ale s nástupem Igora Bareše na scénu šel film nahoru, resp. vystačilo to na tři hvězdy. (10.03.2013)

LFŠ 2011 ... Šílená píčovina, ale k mému překvapení si ani na nic jiného film nehraje. Prostě lehce úchylná satira českého (moravského) venkova, protknutá celkem povedenými vtípky (kolotočový kůň = LOL), místy i hezkou nenucenou myšlenkou a hlavně v podstatě vůbec nepůsobící trapně či křečovitě. Ideální oddechová volba. (01.08.2011)

Co dramatického v tom hledat? A komedie? Svým stylem nepodařeného humoru bych přirovnal ke kolekci "Kameňáků". Snad ke konci se dojem "komediálního" snímku maličko zlepšil, především příjezdem Předsedy vlády se svými tvrďáky "bodyquardy". Jeho výstup na pódiu, stejně tak jako výstup všech hovořících do mikrofonu, však zvukař evidentně nezvládnul. V těch okamžicích jsem se musel obejít u svého plasmového Panasonicu bez rozpoznatelného zvuku. Nic nepomohlo ani uživatelské nastavení zvuku. V ozvěně se slovo totálně ztrácelo. Co mi snímek dal? Pouze informaci, kterou jsem už dávno věděl. Že mnozí politici jezdí na setkání s lidmi jen proto, aby se zalíbili a něco dobrého snědli, aniž by za to něco pro lidi udělali. Poslední vteřiny filmu to jasně naznačily - odhozené nepotřebné věci v kukuřičném poli. (02.04.2010)

Muži v říji jsou nesmírně kultivovaně natočená nuda. Občas se sice poněkud zableskne, ale to se stane asi tak pětkrát, možná desetkrát za celý film. V tom zbytku člověk může maximálně obdivovat slušné herecké, režijní či kameramanské řemeslo, ale nic moc víc. Scénář se příliš nepovedl a humor je sice inteligentní, občas potěší, ale po většinu filmu je natolik plachý, že si jej divák vlastně ani nevšimne. Škoda... Celkový dojem: 65% (21.10.2011)

Na půli cesty mezi Slámou a Najbrtem vyrostlo osobité vyprávění bez zbytečných estrádních příkras (až na pár výjimek). Strašně bych si přál, aby Sedláček natočil čistou žánrovku, která nebude pobíhat kolem globálních společenských neduhů (přičemž všechny jen tak zběžně olízne), ale lépe zacílí podstatu vyprávění. Figurky s polořečenými motivy a všudypřítomné nálepky ho samy o sobě nedělají. V rovině vyváženosti scénář-režie jsou na tom líp Pravidla lži, přesto Muži nejsou krokem zpátky. Spíš někam stranou, kde se za slušné peníze cvičí řemeslo a práce s herci i neherci. Oboje dopadlo skvěle, příště už by z toho mohl vzejít skutečně dospělý a kompaktní film. 70%. (05.08.2009)