Režie:
Robert SedláčekScénář:
Robert SedláčekObsahy(1)
Žijeme v době, ve které už o nic nejde? Pokus o portrét jednoho z nejvýznamnějších českých myslitelů naší doby – filozofa, sociologa a esejisty Václava Bělohradského. Režisér dokumentu Robert Sedláček pojal tuto příležitost jako zamyšlení nad současnou situací člověka v politických, mediálních, univerzitních, společenských a osobních souvislostech. Václav Bělohradský k natáčení svolil po více než ročním vyjednávání. Film je tedy vlastně záznamem setkávání proslulého filozofa s mladým režisérem v různých místech střední Evropy. Výchozím momentem je úvaha nad povahou současné svobody, kdy lze nahlas vyslovit cokoli, avšak bez jakéhokoli dopadu: „V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho," tvrdí V. Bělohradský. Otevřeně se zamýšlí nad svojí svobodou v akademickém světě, nad smyslem své činnosti v éře elektronických médií, nad svojí rolí v české společnosti po roce 1989, nad mýty, kterým načas podlehl, i nad mýty, které Češi nedokáží opustit. Proč český veřejný, politický i umělecký život často připomíná spíše kýč než podstatný příběh...? (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Velmi dobře natočený dokument plný zajímavých a zásadních myšlenek. To, že to jsou spíše monology než rozhovory je pravda. Sedláček Bělohradskému chtě nechtě myšlenkově nemůže sekundovat, ale kdo z našich dokumentaristů by toho byl schopen? Snad jedině Karel Vachek, ale s ním by se zase Bělohradský možná pohádal (ale možná by si padli kolem krku, co já vím ;o) Sedláček se alespoň pokusil vytvořit takovou strukturu, která Bělohradského myšlenky předestře pokud možno co nejlépe. Jistě, že to má své limity. Celkový dojem: 80% ()
Pan Bělohradský je kapacita. Asi jeden z největších dosud žijících filosofů v naší malé zemi. Proto dokument o něm vítám s otevřenou náručí. Problémem je, že režisér Sedláček panu Bělohradskému po intelektuální stránce absolutně nestačí a není tak rovnoceným partnerem do diskuze. Všechny rozhovory tak působí dosti jednostraně, Bělohradský říká, promlouvá jen o tom, o čem chce, režisér z něj nedokáže otázkami vykřesat další zajímavé informace... ()
...pokus o modernitu a dekonstrukci, který do značné míry vyšel...zejména z toho důvodu, že se tu opouští a tematizují šablony tuzemského přístupu k dokumentu - nasazování hudby, používání určitého typu záběrů, přístup k presentované postavě atd. za účelem vytvoření stylizovaného, emotivního příběhu, který se tváří jako otisk reality, ale ve skutečnosti klame a obluzuje ( Bělohradský to říká v samotném úvodu natáčení, že nechce být figurkou, což z něj činil jeden díl z cyklů Genu v devadesátých letech)...výsledkem není jen dokument o Bělohradském, jeho myšlenkách a povaze ( ač film obsahuje několik velmi intimních, autenticky působících momentů)...ale je také o Sedláčkovi jako tvůrci, který je uzamčený v nějakých představách a klišé ohledně toho, jak dokument natáčet, a v průběhu filmu je opouští...je to procesuálnější film než v případě Vachka, který sice improvizuje, ale nevystavuje všanc sebe sama a formu jím stylizovanou...výsledek je možná blíž té prvotní ambiciózní myšlence "natočit film o procesu myšlení", než by se mohlo na první pohled zdát...dialog mezi dvěma postavami, ukotvený v mediálním rámci, který se sebereflexivně posouvá a vyvíjí ( protože jedna z postav je zároveň režisér)... ()
Dost mi vadily veskere banalni a rusive vstupy Roberta Sedlacka, ktery tu neni Vaclavovi Belohradskemu (alespon pred kamerou) dost silnym partnerem. Pokud by se cela linka kde se objevuje vyhazela a nechaly se v nejake utridenejsi podobe jenom Belohradskeho monology, tak by mel dokument o dost lepsi uroven. Takhle je vysledek rozpacity. ()
Ještě aby někdo poslouchal fukuyamovské blekotání univerzitních snobů, kteří vlastně nemají co říct a tak vedou řady povrchních úvah, paradoxně tematizují samotnou nekomunikovatelnost (v postmoderním myšlení pohodlná sázka na jistotu, protože se tím nic nezkazí - kde není ani možnost objektivní analýzy, což při poctivé dekonstrukci není nikde, máme alibi, že diskuze nedocházejí žádných výsledků, že nic neděláme a tak se tedy nic ani nemůže hnout) nebo se bezobsažnost snaží schovat do křoví latinských citátů a prázdných pojmových konstrukcí (Bělohradského specialita - viz. "totální trh", "tyranie sebeoptimalizace" apod). ()
Reklama