Iroquaise

První věc, která mne u toho filmu napadá, je vždycky to, jak je to hrozně přesný.Je na tom vidět, jak měli každej záběr pečlivě promyšlenej.Kompozičně, významově, skladebně.A myslím, že teď poprvé mi docvaklo, že je to stejně tak obdivuhodné, jako něčím nevyspělé.Je z toho cítit takový ten nerdo - geekovský perfekcionismus.V podstatě jsem si to měl moznost vyzkoušet na vlastní kůži, když jsem na to kdysi psal oborovou práci.Jeden nejmenovaný mladší spolužák za mnou pořád chodil.A že ten úvod mojí práce je 'geniální'. Protože jsem to měl hodně opoznámkované, hutné, přesné a podchycené z hlediska kontextu.A pak jsem se bavil s jedním vyučujícím.A on mi říkal, že ta práce je nadějná.Ale že to je v důsledku takové vlastně samoúčelné a poloprázdné.Jako když se říkalo v souvislosti s Matrixem: Revolutions, že 'méně je někdy více'.Tak tohle je něco ve smyslu 'přesnost a propracovanost neznamená vyspělost'.Neříkám,ze Matrix je nevyspělý film.Ale má některé znaky nevyspělosti.A jistá míra nevzspělost je patrná i v jeho divácké reflexi.  Svým způsobem je to generační.Cela tahleta generace (čti 'moje generace') kvantifikátorů z CSFD, co vyrůstala na Cinemě a jejích procentech.Ty žebříčky, kde jsou ty nejlíp hodnocené filmy a nejlíp hodnocení režiséři.Matrix je vlastně krásná ukázka perfektního a přitom v určitých ohledech nevyspělého filmu.Nevyspělost v perfektnosti.Jako určitý syndrom začínající digitální éry. Vtip je v tom, že tahle generace ještě nebyla tak silně filmařská.Zatímco lidi třeba o pět a více let mladší už měli lepší přístup k technice a strávili vetší část dětství s internetem.Dřív k nim doputovalo youtube, stahování, úložiště atd.A dřív měli k dispozici zlevněnou technologii.Počítače, digitalní kamery.Jsou víc znalí formy.Jak říká jeden kámoš: "Jsou víc vyskillovaní." A na těch jejich produktech je to poznat.To vidím i na českých filmařích.Ozu, Chlupáček, Šifra jako scénárista. Jsou sofistikovanější, přesnější.A zároveň jsou víc "kinematografičtí". To znamená z jedné strany "víc precizní" a z druhé strany "víc odtržení od reality". A v podstatě to je 'ta moje Devátá brána'. Když někde vylezu a řeknu: "Já jsem studoval filmovou vědu a já jsem to a to..." a někdo se mne zeptá: "A jakej je tvůj oblíbenej film ?" A já řeknu: "Devátá brána.", tak to 'z hlediska poměřování čuráků neobhájím.Ale mně to je jedno.Já ten film prostě mám rád.A oblíbenej film vlastně nemám.Ale tenhle ve mně zůstal.A vím, proč to tak bylo. Podnětnou poznámku k Matrixu měl kdysi Kamil Fila.Dvacet let zpátky.To byl ještě podnětnej.Že velká část publika nepřijala pokračování Matrixu proto, že dvojka narušuje koncept Vyvoleného.A celou tu vnitřní diváckou disputaci 'Jsem to já - nejsem to já'. Jakousi introspekci outsidera 'vzdorujícího systému u obrazovky počítače'.Čti "Kupuju Score, žeru blafy z mikrovlnky a občas vypíčuju rodiče, co mě živí a koupili mi počítač".A jsem Vyvolený.Nikdo to o mně neví, ale já to cítím." Taky jsem si tím prošel.Trochu jinak, ale taky.A dneska víc vnímám tu feminní perspektivu.Nejen že tam jsou ženské postavy.Ale ten film zesiluje pohled Trinity na Nea coby objekt zájmu.(To musela bejt asi pro některý rána, kdyz sestry Wachovské ohlásily, že to celý je transgenderová přeměna.Bez ohledu na trendy píčoviny.) Fila tenkrát trochu pozapomněl na dva další jevy.Totiž že pro některé diváky (pro většinu) opravdu 'více znamená více'.Že někteří diváci a priori negují pokračování.V podstatě coby komerční akt.A že existuje určitý socialní fenomén související s módou, v tomto případě s pojmem 'kultovní film'. Protože kultovní film bývá vázán na minoritní publikum.A když se publikum až moc zvětší, tak skalní fandové opouští loď.To souvisí třeba s Tarantinem, ze kterého se stal v prúběhu posledních dvou dekád globální fenomén.A na Pulp Fiction dneska přísahá každej pičus.Jinými slovy se z 'kultu' stala 'davová psychóza'. Nezapomenu na recenzi Vladimira Vlasáka z Mladé Fronty Dnes.Na OST.'Matrix sbratřuje hudbu a stroje'. A hned v úvodu padlo prohlášení "Film, který se zoufale snaží získat přízvisko 'kultovní' ". Obecně v souvislosti s Matrixem si pamatuju docela dost.Jednou jsem byl s gymplem na cyklisťáku.  A spolubydlicí z vedlejší třídy se mi smál, že používám českou variantu s výslovností [kyber pank]. "Myslíš asi [sajbr penk ] ?" Ano, to je ten zpěvák Michal Sajbrpenk. "Jdi domů, dívko lehkovážná, čas ti zrádně plyne...." Jdu si pustit film s Bruklím.Ještě jsem žádnej neviděl.

Těšil jsem se hodně.Některé věci se mi na tom líbily moc.Ale od poloviny ten film prakticky nemá co vyprávět.Je to celé jedna velká teze o tom, že patriarchát je strašně špatný.Je tam jediná dobrá scéna, která celou situaci relativizuje.Totiž dialog, ve které muž své partnerce naloží, že "bez něj není nic".A teď najednou vystoupí na povrch reálný společenský status a minulost ženské postavy.A celá situace najednou není zdaleka tak černobílá.Problém je ale v tom, že film pokračuje v baladickém vyznění "osudu osamělé ženy".Místo aby ukázal, že ztraceni jsou oba partneři.Nejvtipnější na tom je, že když poodstoupíte od zápletky, tak jednoduše zjistíte, že hlavní postavy jsou vlastně ambiciózní katalogoví idioti.On Korunní princip rozvíjející Město budoucnosti, Ona bohatá nadrzlá ženuška trousící za pochodu humanismus.Ex post jsem si vzpomněl na film "Peacemaker".Úplně jiný žánr, úplně jiná kinematografie.Ale dvě hlavní postavy, se kterými celou dobu divácky jdete a sympatizujete, se vám najednou odcizí a ukáží v úplně jiném světle.(Díky postavě teroristy, který se celou dobu jeví jako záporák.Ale v důsledku je to právě on, kdo něco ztratil a kdo ve své odplatě něco representuje.)V "Úsvitu" se na ústřední dvojici nemůžete podívat s funkčním odstupem.Ten film zůstává v důsledku schématem.Tezí.A této tezi jsou podrobeny všechny dílčí žánrové složky.Samozřejmě jsem si vzpomněl na "Botostroj". Co se formy týče.Určitě to není špatně natočené.Chlupáček je talentovaný režisér.Ale chybí mi u něj větší konceptualita.Zvlášť jsem to čekal ve vztahu k "tělu obrazů".Myslel jsem si, že to bude trochu víc hitchockovské.Paralela těla obrazu a těla lidského, a z nich vyplývající tenze, se tu vyloženě nabízí.Stejně tak to není úplně blbě napsané.Protože Šifra je talentovaný scénárista.Bohužel ty jeho posuny ve schématech a snaha celou věc trochu oživit, v důsledku vlastně potvrzují tu prkennost a zjednodušenost.Ten film mi v důsledku dost připomínal "Světlonoc".Je to podobně tendenční schematická kravina,která se veze na zahraničních trendech - samozřejmě s těžkým zpožděním.A přežvýkává je blbě polopatickým,až didaktickým způsobem.Aby to teda pochopil i ten největší debil, že lpět na maskulinitě, když mám dělohu a vypadlo ze mě děcko na pískovišti, je zlo. Ono je totiž ze všeho nejdůležitější "rozhýbat stojaté české vody".Protože existují jen dva výklady reality - ten špatný čti "náš, rigidní, hloupě konzervativní, xenofobní atd." a ten správný - čti "ten vnější, zahraniční, pokrokový, správně liberální".A neexistuje nic mezi tím.Třeba prostý fakt, že tohle je zase jedna z mnoha proměnných, kterých kinematografie pod záminkou pokrokové společenské změny využívá k prostému vydělání peněz.Vtip je v tom, že tam, kde se "přepisují kulturní dějiny", musí být vždycky přítomný nějaký fetiš -ať už jsou to kytky ve vlasech, nebo retro hadry.

Jestliže v průběhu 'Času sluhů' dramaturg zemřel,zde se pro jistotu ani nenarodil.Pavlasková umí kratké formy.Umí to natočit, uchopit karikaturu, udělat dialog, situaci, pozorovaní.Ale je strasně špatná vypravěčka.Placá se zleva doprava.Celou dobu není vlastně jasné, o kom to je a o čem.A jestli teda komunismus utlačuje lid a nebo si lid jen stěžuje na útlak.A do toho se tam žije stylem, jako kdyby už bylo dávno po revoluci.A najednou přicházi 'Ucho 2' s tvrdě thrillerovou gradací.A celý to má být teda asi jakási částečně návaznost a částečně antiteze předchozího filmu.Že teda chlapi jsou ubožáci a slaboši,ale v určitém bodě se můžou projevit jako zrůdy.Ta kritika mi vlastně neva.Vadí mi, že ten film je sračka.

Místy se mi líbila výtvarná stránka.Hlavně prolinání záběrů krajiny s obrazy Zdeňka Hajného.Docela se mi líbily trikové záběry. A design počítačů a a jejich grafika má spravně dobový charakter.Zato design paluby kosmické lodi vypadá jako příprava na nove vydáni klipového pořadu Rythmick.Nechť je Mirovi paluba lehká.Hudba funguje v klidnějších a náladovějších momentech.Hlavně tam, kde cizorodé syntetické zvuky podtrhují žánr a prostředí cizí planety.A vůbec nejlepší je hudba tam, kde není vůbec. Takových momentů je bohužel málo.Herci jsou dobří a dobře vybraní.Už jen díky nim nejlíp fungují dialogové scény.Ale jinak je to proste béčko jako prase.Chybí tomu nějaká výraznejší atmosféra, napětí, prohloubení dramatu, vypravěčská klenba.Naštěstí ten literární základ to celé drží pohromadě.No a samozřejmě ženská postava podle Pavlaskové: Nejdřív je strašně citlivá a vnímavě mateřská.A když Vaculík řekne, že se zajímá jenom o chlapce, tak je z ní vcukuletu zhrzená milenka.A dál už nemá v ději místo.No a občas mi vadila práce se zvukem.Některé reálné zvuky jsou nerealisticky nadsazené, chybí autentičtější práce se zvukovým vykreslením prostředí.A u jedné scény jsem vůbec nepochopil, jestli Vaculík slyší hlasy a nebo si retrospektivně vybavuje útržky dialogu - což je v podstatě součástí předchozího problému.

Na svoji dobu mi to přijde dost odvážný.Trochu mi vadila krátká stopáž a vypravěčská úsečnost.Do jistý míry je to dané tím,že jsem kdysi četl knihu.A ta víc funguje jako ucelená freska.Jako obraz severočeského města.Z filmu trochu trčí ta rovina psychologické detektivky, která je dost nedotažená a mohl by z ní být samostatný film.Jinak to má dobrou hudbu.A je zajimavý sledovat práci s kamerou.Často točí z ruky a kontaktně.A pěkně používá světlo v lyrických pasážích.

Obdivuju na tom filmu, jak je to hekticky uchopený a přitom vypravěčsky konzistentní.I v tom použití hudby.Třeba v Nahotě na prodej se mu tohle vůbec nepovedlo.Ale tam už je víc ve vleku toho, že na jednu stranu pozoruje dobu a zároveň dělá exploataci, aby to prodal.Zajímavá je už jenom ta práce s hudbou.Jak to neustále nasazuje.Opakuje pořád ty samé pasáže těch samých písniček.Nejdřív to působí efektně a líbivě.A pak to začíná být otravný a únavný.A působí to čím dál víc vyumělkovaně a vulgárně.A je v tom ta bombastičnost představ mladýho kluka z malýho města.

To je snad ještě blbější film než "Requiem pro panenku".Pavlásková dělá uplně typický debutantský chyby.Točí to jako sled scén, který neumí pořádně vypravěčsky provázat.Místy to má i přes rytmickou a kompoziční střídmost vyloženě klipový charakter.Do toho tam má podivný vsuvky typu "Polívka poslouchá v restauraci zahraniční rozhlas" nebo "Skupinka ouřadů nacvičuje v plynových maskách chemický poplach".Těžko říct, jestli tyhle věci byly už ve scénáři.A nebo je tam Pavlásková vpašovala ex post.Jestli to měla být subverze, tak je blbě provedená.A navíc zbytečná, protože celý ten film se o režim otírá docela silně a tyhle skeče nebyly vůbec potřeba.Scénář je nedotažený.A vystačil by dějově na hutnou hodinovku.Rozhodně ne na bezmála dvě hodiny.Do toho vlastně není jasné, jaký má režiérka vlastně vztah k hlavní postavě.Po většinu času ji vykresluje jako totální kreaturu - byť místy poukazuje na její chladně pragmatickou logiku.Problém je v tom, že pak jejími ústy pronáší do kamery morální odsudky českého národa.A v poslední záběru je okolní společnost černo - fialová, zatímco Chýlková je provedená v červené.Čímž jako kdyby bylo naznačeno, že tahle odpudivá postava je v celé té mrtvé polečnosti vlastně jediný živoucí tvor.Samostatnou kapitolu pak tvoří Brabcova kamera.Na jednu stranu si ten film můžete zastavovat a záběr po záběru ukazovat, jak je to dobře nasnímaný.Jenže to působí trochu moc strojeně a opulentně.Jakože "děláme velký biják".A pak jsou tam podivné nesmysly typu "lidi stojí na zastávce" - v jednom záběru se mladící absurdně rozcvičují a ve druhém jsou starci melancholicky shrbení.To jsou takové ty momenty, kdy člověk zhruba chápe, co tím chce Pavlásková říct.Nebo co by tím chtěl říct, kdyby dělala nějakou krátkou skicu.Ale dramaturg už byl asi po smrti.Nebo se chystal na Sametovou revoluci.

Když se dívám na ta hodnocení a komentáře,tak moc nechápu,že to lidi nepřijali.Přitom je to vlastně docela prostej film.Akorát jde jakoby 'ke kořeni'. Svým způsobem to vlastně předjímá hipstery.'To je dědečkovo toto a ono.' ,'Udělám si knír,zúčastním se rituálu a nechám se vyfotit.' Vtipnej je závěr.Jako kdyby si Jařab vystřelil (doslova) ze svojí vlastní enigmatičnosti.Už jenom tím,že vraždící skupinky jsou dvě.Dvojice, kterou vede Vlach, nemá zjevně žádné tajemné úmysly.Ale prostě 'jde v noci na srnečka'. A sejmou Richarda. Řada lidí kritizuje tu televizní formu.Ale mně jednak nevadila.Funguje to.A zároveň je to evokace devadesátých let.Protože to je vlastně pohled zpět zhruba po patnácti letech.V tomhle směru je ten konec vlastně velmi hořký.Jednak je vidět,jak Leo zestárnul a zasáhla ho nějaká choroba.Přirozeny chod života,který s sebou přináší problémy.A zároveň je to metafora 'ochrnuté současnosti', kdy se nepovedlo navázat.

Často se tomu filmu - a do jisté míry po právu - vyčítá, že je to 'druhý Will Hunting', případně jeho 'slabší verze'. Je pravda, že to do značné míry opakuje výchozí vypravěčský model.A že ty obměny v řadě ohledů nejsou tak plnokrevné.'Dobrý Will Hunting' je jeden z těch filmů, ze kterých si můžete na youtube pouštět scénu po scéně.A bude vás to bavit jak částečně, tak jako celek.'Osudové setkání' je v tomhle volnější.Má delší stopáž, není tak motivicky nasycené a "tvrdé".Ale některé věci se mi tu líbí víc.První je forma, konkrétně kamera.Ten film je moc pěkně natočenej.Líbí se mi ta barevná paleta, práce s ostrostí, s clonami, odrazy.V úvodních scénách, kde kluci hrají basketbal a z okna je sleduje 'Okeňák', to dokonce připomíná Scottova "Nepřítele státu".Obecně ten film stojí vizuálně někde 'za sedmdesátými léty' a zároveň jako kdyby předjímal postupy následujících dekád.Baví mě, jak je tu použita zelená barva.Nejen esteticky, ruzné odstíny a kombinace.Ale ta vazba na hlavního hrdinu, který zelenou representuje.Má to až trochu 'hulkovské' parametry.Protože Jamal není jen nadaný a jiný a tak trochu zmatený.Ale je taky pekně nasraný.V 'Hulkovi' od Anga Lee je postava Betty, která je presentována skrze modrou barvu.Betty Bruce Bannera uklidňuje.V 'Osudovém setkání' representují modrou Jamalův mentor Forrester a prítelkyně Claire. Hněv sice u Jamala není tím nejvýraznějším povahovým rysem, ale v klíčových momentech se dere na povrch.Claire Jamal uklidňuje a Forrester ho usměrňuje.Co se vypravení týče, jedna uživatelka na CSFD komentovala film s tím, že 'ty basketbalové scény tam byly navíc'. Jo, působí to na první pohled trochu nadbytečně a mechanicky.Jako samoúčelné přepínání z jednoho prostředí do druhého.A jako nadbytečná motivika vypreparované románové stavby.Ale basket tu má hned několikanásobné opodstatnění.Jednak je to realistický prvek sociálního dramatu.Američtí černoši svoje studium na prestižních školách často spojují - či přímo opodstatňují - representací v basketbalu.Za druhé tyhle scény ukazují Jamalovu tvrdohlavou, bojovnou povahu.A za třetí rozkrývají prostredí elitní školy, její vztahy a způsob vedení 'mocenské hry' ('Ty zařídíš vítězství tady.A já se postarám o ten zbytek.') Musím říct, že je mi trochu líto F.Murraye Abrahama.Jenže jemu prostě ty zavistiví géniove průměrnosti jdou hrozně dobře.Co se Conneryho týče.Možná tu byly tuny lepších, tvárnějších herců.Ale když v závěru začne jezdit na tom stařičkém kole a ukazovat rukou směr jízdy, tak je to jasný jako facka.Pro mne je ten chlap prostě hvězda.A vždycky se na jeho filmy budu rád dívat.Protože je to prostě Connery.A nikdo takovej tu nebyl, není a nebude.Jinak ten film ma skvělou muziku.Původně jsem si myslel, že tu je jedna skladba od Primal Scream.Ale je to Davisovo 'Bitches Brew'. Což v remasteru zní jako 'Vanishing Point', kde primal Scream z 'Bitches Brew' zjevně inspiračně vycházeli.No a moc se mi líbí ten závěr.Ten totiž ukazuje, že 'Osudové setkání" je navzdory nekterým schématům a 'hollywoodským' momentům dospělejší film než 'Dobrý Will Hunting'. U Willa se totiž nedovíte, pro co se rozhodl.Z hlediska profesní orientace u něj zustává ten všeobjímající potenciál.Co všechno by mohl.Jak říká jeho psycholog Sean:"You are bounded by nothing." A je to i jedna z peripetií.Will neví, co vlastně chce.Ale příběh to nevyřeší.Ukáže pouze jeho cestu za Skylar - což je vztah, který poměrně záhy muže skončit, ale film jeho mladistvou naději podrží.'Osudové setkání' je od samého začátku dramaturgicky užší - a proto není tak atraktivní.Will je sice zaměřený na matematiku, ale jeho schopnosti jsou zjevně širší.Naproti tomu Jamalovou doménou je především literatura - což ostře kontrastuje s jeho komunitou a prostředím dospívání.A jeho budoucnost má proto konkrétnější obrysy.A s tím souvisí motiv ztráty.Tím není myšlena pouze smrt Forrestera.Ale prostý fakt, že žádná životní výhra nemá charakter ohňostroje.Nejen že je vždy spojena s nějakou ztrátou nebo deziluzí.Ale zároveň slábne v čase.Jeden Jamal přišel, vyhrál, bude mít pravděpodobně mnoho úspěchů.A pak přijdou další Jamalové.Některým se bude dařit, jiným ne.V tom zaverečném záběru, kdy kluci hrají basket na plácku v Bronxu je něco hořkého, až bolestného.'Tak život chode.'

Když jsem to viděl poprvé v televizi, hodně jsem se na to těšil. Vybavuju si, že ukázky z toho filmu na mě působily hodně sofistikovaně. Čekal jsem nějakou efektní kombinaci akce a moderních trikových scén. Výsledek mě hodně zklamal - a to jsem byl tehdy vůči těmhle typům filmů hodně shovívavý, protože jsem ji je prostě chtěl užít. Tehdy mi to přišlo - nevím, jak to přesně říct. Takové vláčné a ukoptěné. Už od prvních scén jsem nabyl dojem, že se ten film snaží nějak působit, ale vůbec mu to nejde. A že někde uprostřed tomu prostě spadne řetěz a utápí se to v jakési chtěné, nudné a nedotažené post-apokalyptické vizi s vykonstruovanými náznaky rádoby symbolických přesahů. Bavily mě akorát animované sekvence, kdy hlavní hrdina vstupuje do 3D prostředí počítačové sítě. S odstupem se mi to překvapivě líbilo. Hned zkraje jsem přistoupil na brakovou nadsázku, která spíš než pro kina byla určena pro estetický prostor videotrhu. Děj překvapivě frčel. Většina těch dobových elementů do sebe relativně funkčně zapadala - barvy, ploché svícení, hojně užívané rakurzy, digitální animované sekvence a laciná výprava navazující na osmdesátkový trash ("Útěk z New Yorku"). Překvapil mne i solidní Reeves - zvláštní účes ( který v průběhu filmu skript neuhlídal), zvláštní kostým, zvláštní herecký projev, specificky ostrý a relativně důvěryhodný i v teatrálních momentech, Místama jsem měl i dojem, že ten týpek hraje jinak, než jsem zvyklý. Že dokonce se svým omezeným rejstříkem vytváří jedinečnou postavu - která není čistě hrdinská a místy dokonce není úplně sympatická. Kdysi to v Cinemě dostalo 20 %. Žádný velký kult bych z toho nedělal. Ale rozhodně to není až taková sračka.