Vražedná stěna

Mohlo by se zdát, že když je venku +30, tak film o horolezcích překonávajících ledová pole je správnou volbou. Jistě to nebude spoiler, když se jedná o skutečný příběh, napíšu-li, že tam všichni zařvali, tudíž nic veselého. Popravdě Toni byl tak omrzlý (a nejspíš i ve skutečnosti), že pokud by ho zachránili, byl by invalida nadosmrti. Horolezecká část je velmi dobrá, švýcarské Alpy jsou úžasné a člověk si je užívá ještě víc, když na oněch místech byl. Ovšem než začal výšlap nahoru na horu, bylo to utrpení. Když si Luise přeje, aby už výstup měli za sebou, tak její šéf by moc rád, aby už vše začalo (souhlasil jsem). Osobně mi nevadilo, že se film nedrží přísně historie, vadila mi úvodní roztahanost. Na jedno podívání OK. (03.08.2022)

No to mě poser.. Palčáky, svetřík, lano přes rameno, v baťůžku cigára a podomácku ukované skoby a hurá na vražednou stěnu.. Aha, ještě se musíme dostat pod ní.. vlak je drahý.. hm, tak těch 700km došlapem na kole (na kole! né na teplé favoritce s 20.převody)...Kucí jsou tvrdí jak hřebíky do rakve ale "když se sere, tak se sere" a na Eigeru to tenkrát platilo dvojnásob..... Inspirativní a zoufalé. (05.03.2013)

Už ji vidím, nevěstu. Krásnou, moc krásnou. Trochu vyšší než ty. 3970m, kamenná a ledová. Láska na první pohled. Kdo nezná ten pocit, drápat se ... hodin nahoru pro ten zážitek na vrcholu, kdy se vám naskytne nádherný pohled na okolní hřebeny a vrcholy (pokud vám tedy přeje počasí) nemůže pochopit. Často se setkávám s názory typu (i mezi mými známými) co z toho máš, plahočit se nahoru, strávit tam pár minut a následně absolvovat několikahodinový sestup dolů. Horolezectví (vysokohorská turistika) je droga. Kdo nezažije, nepochopí. Shodou okolností jsem nedavno shlédnul snímek Nanga Parbat o prvovýstupu bratří Messnerů. Zavládlo určité zklamání. V tomto případě panuje téměř 100% spokojenost a to jak s příběhem samotným, ikdyž, (ale o tom až o něco později), tak především s horolezeckými pasážemi (btw neskutečně autentickými). Takhle nějak určitě chtěl (a i měl) vypadat Vilsmaierův snímek. Nordwand je téměř autentickou rekonstrukcí výstupu z r. 1936 na severní stěnu Eigeru Nordwand (výstižně překřtěný na Mordwand) rakousko-německé čtveřice, který skončil naprostou tragédií. Philipp Stölzl má bezesporu cit pro gradaci napětí. Člověk má chvílemi pocit, že sám mrzne ve sněhové bouři a tráví noc v převisu v 3000m. Slova chváli tak letí I ke kameramanovi a pochvalu jistě zaslouží I technické (dobové) vybavení horolezců. Jedinou kaňkou (bránící mi se vytasit s plným hodnocením) je ta romantická linka. Ani ne tak samotná skutečnost, že se ji tam tvůrci rozhodli zařadit, jako spíše její provedení. Když už se něco ohání textem: podle skutečné události, to si opravdu tvůrci nemohli odpustit závěrečnou scénu, kdy se Johanna Wokalek vydává do sněhové bouře za Tonim a tváří v tvář s ním čelí jeho ( jejich) posledním chvilkám. Skutečnost je taková, že Toni Kurtz opravdu zemřel “ pár metrů” od své záchrany, nicméně tím kdo ho v posledních okamžicích povzbuzoval byli horští vůdci. Je to ale opravdu pouze malá piha na kráse. p.s to uživ verbal – musíš si uvědomit, že každý nemůže být takový krasavec a švihák lázeňský jako ty. Já byl spokojený. Představa Megan Fox v bikinách zachraňující Toniho Kurtze je (možná) lákavá, ale patří do jiného typu snímku. Ikdyž možná při pohledu na ní by Tonimu roztál(y) úd(y), nadlehčil lano a protáhl ho okem karabiny. Teď vážně, snímek Nordwand je vskutku působivým adrenalinovým zážitkem (troufám si tvrdit) nejen pro horlozecké nadšence a v mých očích se řadí do těsného závěsu za Macdonaldův Touching the void. 85% p.p.s. pokud se chcete dozvědět vice o historii této stěny, doporučil bych knihu Heinricha Harrera: Bílý pavouk (14.03.2011)

Vzpomínám si, jak jsme se před pár lety s kamarádem placatili ve svahu naproti svaté trojici Bernských Alp a opití kyslíkovým dluhem se hecovali: "K večeři sežerem tu konzervu guláše a ráno jdeme na Eiger!" Klika, že nám z toho gulášku bylo nad ránem pěkně blivno, protože jinak by na úpatí Mordwandu byly dva křížky navíc. I já bych se obešel bez melodramatické a z prstu vycucané love story s něčím, co napůl připomíná ženu a napůl medvěda, protože hory jsou u mě tou jedinou silou, která dokáže vrznout holky na druhou kolej. Jinak ale klobouček dolů, tenhle film je stejný kumšt, jako zdolat severní stěnu. P.S: Nezapomeňte mrknout i na Vzývající ticho. (28.08.2013)

Již dlouho jsem neviděl film s podobnou tématikou a toto drama o horolezectví je skutečně dosti mrazivé. Dva němečtí kamarádí, se v době předválečného Německa, pokusili jako první zdolat severní stěnu Eigeru. Z počátku si získají vaše sympatie, při výstupu se vytváří hutná dávka napětí a následně se to vše přetransformuje do dramatu, které jak někteří diváci již tuší, mývá obzvláště v těchto případech tragické konce. Výstupové scény, potřebné vybavení, kostýmy, celkové zpracování je realistické a na rozdíl od takového Cliffhangera především uvěřitelné. Jako součást celého dění se tu odehrává i menší romantická vsuvka, která ale nezaclání neboť je tak trochu odsunuta na vedlejší kolej a hora má prostě poslední slovo. Po delší době kvalitní dílo se slušnými herci, výborným přátelstvím dvou hlavních protagonistů a ještě lepším blizzardem, který vás obklopuje několik tisíc metrů nad mořem, zrovna když visíte na skále a vybavení je v háji. (7/10) (26.04.2009)