Welcome to North Korea!
VOD (1)
Obsahy(1)
Jedna z českých cestovních kanceláří nabízí ve svém katalogu „cestu do neznáma“ - poznávací zájezd do Severní Koreje. V roce 2008 to bylo podruhé od roku 1989, kdy do KLDR vstoupila obyčejná česká turistická skupina. Každý z turistů musel přistoupit na fakt, že bude po dobu zájezdu omezena jeho svoboda – nikdo ze skupiny například nemůže „neorganizovaně“ opustit hotel nebo dokonce oslovit nějakého „obyčejného“ Korejce. Kdo a proč se vydá na dovolenou do země, která je hrozbou pro bezpečnost celého světa? Turisté z České republiky, kteří se rozhodli utratit cca šedesát tisíc korun za šest dní dovolené v KLDR, odevzdají už v Pekingu mobilní telefony, do země je zakázáno vozit také přístroje GPS nebo „závadné“ tiskoviny. V průběhu cesty se turisté několikrát klání sochám Drahého vůdce, poslouchají výklady o americkém imperialistickém zlu a s notnou dávkou ironie se obdivují monumentální stalinistické architektuře. Místní vládní turistická kancelář nechá turisty nahlédnout na předem určená místa v hlavním městě Pchjongjangu, v přilehlých oblastech a doveze je dokonce na jednu z nejstřeženějších hranic světa mezi Severní a Jižní Koreou. Ačkoliv (anebo právě proto), že je o české turisty postaráno jako o vládní delegaci, někteří přijímají tyto „atrakce“ rozpačitě a s pochybnostmi o vlastní morální zodpovědnosti. Čeští turisté a spolu s nimi filmový štáb se stávají součástí propracovaného systému, který turisty potřebuje pro svou vlastní propagaci. Severokorejská současnost navíc nápadně připomíná českou minulost. Je pro české cestovatele tento zájezd vzpomínkou na mládí prožité v komunismu, adrenalinovým zážitkem nebo jen neobvyklým způsobem utrácení peněz? Jak se člověk z demokratické země vyrovná s nařízeními a restrikcemi totalitního systému? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (345)
Rozhodně ne nezajímavý cestopis - necestopis, v němž nejde ani tak o realitu (a už vůbec ne tu skrývanou) současné bašty ortodoxních komunistických idejí, ale o její odrazy na docela pestré směsi figurek ze zájezdu. Takto zvolený koncept však předem nepočítá s vděčnějšími (konfrontantnějšími) okamžiky a ani sama režisérka se neodvažuje příliš zasahovat do interakce cestovatelů mezi sebou i mezi omezeně přístuopným okolím. Sama měla mnoho možností, jak dodat podnět k tomu, aby byla situace zajímavější a ne aby šlo o pouhé sledování reakcí turistů na několik skutečnosti vyplývajících z kulturního šoku. Nakonec stačí skoro osmdesát minut a člověk je unaven obdobně jako po návratu z obdobného leč dvojtýdenníjho zájezdu. ()
Zážitek pouze pro ty, kteří v dokumentu vystupují, ale už ne pro samotné diváky. Měli možnost vrátit se časem o 50 let, byli jen pár metrů od obyvatel KLDR, jejichž lidská práva jsou stále porušována a svým chováním mohli své průvodce připravit o život. Ty největší zvěrstva na vlastní oči neviděli a tím pádem ani my. Hlášku "konečně svoboda" po příjezdu do Číny skutečně tesat. Jen vypovídá o úrovni většiny turistů. ()
Co to tam proboha jelo za debily? Jako kdyby to byl dokument o Chorvatsku tak bych se nedivil, že někdo z účastníků zájezdu co se tam jede co nejlevnějc válet k moři, netuší o zemi samotné ani hovno, ale dostat se do KLDR asi neni žádná prdel, tak bych čekal, že tam nepojede nějakem kokot, co když uvidí, že jejich oficiální průvodkyně má na sobě čisté šaty a netrpí hladomorem, tak ze sebe do kamery vysere monolog na téma "V tý KLDR se vlastně žije docela v pohodě, protože je přece blbost, aby se tahle měla dobře a jiní trpěli hladomorem." Debil. Nebo když se ti mentálci odmítnou poklonit před kamenným kimčongilem, protože jsou prostě děsně zásadoví, ale hlavně že se tam teda serou. aby měl chudák průvodce z toho průser. Ale dobře, ne všichni tam byli úplně vypatlaní. Jinak jim ale kurevsky závidím, moc rád bych to tam viděl (aspoň tu trošku co neni "zakázaná") na vlastní oči. ()
Pohled do nitra stalinistického státu - kdo by odolal? Za sebe musím říct, že já ano. Nemám potřebu se klanět masovému vrahu soudruhu Kimovi, na druhou stranu chápu, že někdo si i rád zaplatí, aby tenhle skanzen lidské bídy viděl na vlastní oči. Z účastníků "expedice" se mi nejvíc líbily názory francouze, bývalého mladého komunisty, který jako jeden z mála chápal, že nevidí skutečnou Severní Koreu, nýbrž jen Potěmkinovu vesnici. Pozn. Silně ma mě zapůsobila návštěva demilitarizovaného pásma, pro zájemce nabízím souřadnice Google Earth: 37.956, 126.677 ()
Upřímně radši bych zavítala do džungle než sem. Chlápek v červeném saku, který v dokumentu vystupoval, měl naprostou pravdu. Pravá a krutá realita jim byla dokonale utajena. Všechno jim ukazovali v růžovém světle. Neustále byli sledováni a hlídáni policajty. Ukázali jim pouze to, co chtěli, aby jim bylo ukázáno. Nakonec je zavedli před sochu Velkého vůdce. Průvodci jsou jedinými Severokorejci, se kterými příjde turista do kontaktu. Můžeme jen děkovat, že v tomto režimu už nežijeme a doufejme, že se nic podobného už nevrátí. Odstrašující příklad zvrácenosti. ()
Galerie (8)
Photo © Aerofilms
Zajímavosti (6)
- Účastník, který nemluví dobře česky a nejvíce se pobuřuje nad situací, je Francouz. (K.B.L.)
- Hranice mezi Severní a Jižní Koreou nebyla zmiňovaná linie, ale vede prostředkem domu, který je ve filmu vidět za onou zmiňovanou linií. (K.B.L.)
- V čase 9:28 lze zahlédnou dvoudveřový vysokopodlažní autobus Karosa typ C 734vyráběný v 80. letech v tehdejším Československu. (Adrai)
Související novinky
Vítejte v KLDR! Zdarma!
Provozovatelé portálu pro online distribuci dokumentárních a experimentálních filmů Docalliancefilms.cz nabízí od pondělí 4. října do následujícího pondělí 11. října zdarma k vidění film Vítejte v… (více)
Reklama