Mein Kampf

Film Mein Kampf obsahuje takový divný humor, možná se tomu v Rakousku smějí. Místy to je jako hra od Cimrmana, akorát že se člověk nesměje, někdy to působí jako taková dlouhá židovská anekdota. Je to adaptace úspěšné filmové hry a to divadlo je tam pořád cítit. Jelikož hlavní téma jsou Hitlerova léta ve Vídni, je tam náhradně zastižena Vídeň na počátku století - velkoměsto plné všech středoevropských národů a především život v chudinských čtvrtích. (16.01.2020)

Jistý Adolf Hitler také kdysi býval mladý. A rovněž namyšlený, toužící po slávě. A kdyby nepotkal jednoho žida, mohl se možná stát uměleckým malířem... Kdyby šlo o židovský vtip, vyzněl by film velmi dobře. V délce tak židovských anekdot, vysílaných v České televizi, čtvrthodina, dvacet minut by byly ideální. Jenže tohle je celovečerák, mírně přes hodinu a tři čtvrtě, a ten fór na takovou délku nevystačí. Možná, pokud šlo o aktovku, mohl zaujmout na divadle, divadlo je stylizované, a jeviště jen naznačené, takže pracuje divákova fantazie. U filmu však musíte reálie zobrazit a vdechnout jim život. Götz George v roli knihmilovného žida, který kdovíproč mladíka Hitlera ve Vídni začne doprovázet a pomáhat mu, se sice snaží, ale ono není moc o co hrát. Je to vtip pro vtip. Ve chvíli, kdy známe okolnosti, se děj poněkud zpomalí, znalí si jen odškrtávají povinné položky, a nudící se koukají po blbostech. Například po tom, že Andrej Hryc v roli německého průvodčího neumí moc německy, že sice uvidíme pár autentických vídeňských lokací, ale ty ostatní jsou zoufale chudé na výpravu, že mladá holka má ve 30. letech minulého století vyholená podpaží (typický omyl většiny současných filmů z historie) a podobně. Ozvláštněním mělo být Hitlerovo blbnutí, mladická namyšlenost, podivná mluva, to celé v kontrastu s uvážlivým a hodným židem, ostatně všichni židé jsou ve filmu hodní, milí a laskaví, se svým typickým smyslem pro humor. Tohle černobílé vidění světa rovněž nijak filmu neprospívá. celkově pak snímek není ani vtipem, ani vtipný, ani historický, potácí se někde mezi fraškou a humornou vyprávěnkou s parodií mladého Hitlera, ale to je tak vše. Přitom třeba hudba, kamera a některé herecké výkony, to vše není špatné, jen v celkovém součtu nehraje až tak velkou roli jako kostrbatý, i když chvílemi inteligentní scénář, nebo neujasněnost samotného žánru a z toho vyplývajícího stylu vyprávění. (23.11.2011)

Hezký film. Karl Lueger byl v té době velký antisemita a starosta Vídně, myšlenky NDSAP opravdu vznikaly v této době, i když film je schválně přehnaný.Dobré dílko..Freud si vážil císaře Františka Josefa I. za to, že nedovolil jmenování antisemity Karla Luegera vídeňským starostou, přestože vyhrál ve volbách.Ale nakonec musel respektovat názor voličů! Také já jsem měl kdysi možnost už v poměrně ranném mládí účastnit se národnostního boje starého Rakouska. Sbíralo se na Jižní Marku a školský spolek, smyšlení se zdůrazňovalo chrpami a černo-červeno-žlutými barvami, zdravilo se "Heil" a místo císařské hymny se zpívalo raději "Deutschland iber alles", přes varování a tresty.....Tento učitel udělal z dějepisu můj oblíbený předmět. Ovšemže jsem se stal už tehdy mladým revolucionářem, čehož on snad dosáhnout nechtěl. Kdopak by také mohl pod vedením takového učitele studovat německé dějiny a nestát se nepřítelem státu, jehož panovnický dům tak neblahým způsobem ovlivňoval osudy národa? Kdo nakonec mohl ještě zachovávat věrnost císaři a dynastii, která v minulosti i přítomnosti neustale zrazovala věc německého národa kvůli svému prospěchu? Mein Kampf - Adolf Hitler (24.08.2012)

Najlepšia chaplinova paródia natočená po jeho smrti! Jediné plus boli celkom prekvapivo uveriteľne vyobrazené Dolphiho pochody (vyplývajúce z niektorých dialógov, takže aj to má skôr na svedomí divadelná predloha ako samotný film). Schilling nebol tiež najhoršia voľba, ale po všetkých ostatných stránkach ten film proste dobrý ani uspokojivý nie je. (06.01.2014)

Divadelní hra maďarského dramatika George Taboriho Mein Kampf (1987) není českému publiku neznámá, hrála se mmj. v Realistickém divadle na Smíchově (1990), na Národním divadle moravskoslezském (2004) nebo ve Švandově divadle (2012). Zdejší diváky geneze tohoto textu většinou zřejmě minula a přistupují k výsledné filmové adaptaci jako tabula rasa. Což mě osobně vcelku šokuje, ale bohužel nepatříme k zemím s tradicí denacifikace a velká část obyvatelstva dějiny 20. století na žádné úrovni neřeší. Na každý pád je nicméně užitečné se s tímto filmem setkat a reagovat na něj dialogem se svým okolím. To, že se jedná o adaptaci těžkopádnou (co do formálního převodu divadelního textu do filmové podoby) není až tak podstatné. (12.01.2020)