Němá svatba

Hodně nadsazený pohled na nesmiřitelnost dogmatu kultu osobnosti s požadavky lidské přirozenosti ve své temperamentní poetice a ostrém humoru připomene Mihaileanův Vlak života. I když jsou zde historické souvislosti načrtnuty ve velmi hrubých a přímočarých konturách, jejich rozvinutí v absurdní situaci svatby v době nařízeného národního truchlení a mýtu o vesnici bez mužů vede k jistému prohloubení i neotřelé reflexi dobového vyšinutí. Horatiu Malaele uplatnil především cit pro rozvíjení situací, z nichž vrcholná scéna němé svatební hostiny, v níž všeobecný mumraj a křik blahodárně utichne, až bere dech svoji bezbřehou nápaditostí a tragikomickým rozměrem, v němž se melancholické pocity mísí s výbuchy smíchu. Její sílu nakonec nepřekoná ani přepjatý konec, který chce být až příliš studenou sprchou. Je potěšitelné sledovat, že rumunská kinematografie po letech dosáhla pestrosti a vedle sociální linie se zdárně rozvíjí i vzletnější stylizovaný proud "balkánského espritu", který dal například vzniknout i výtečné alegorii Kdesi v Palilule. (12.08.2013)

Způsob rumunského budování komunismu zdá se býti poněkud dekadentním... aneb vyvolávání duchů minulosti skrze jednu divokou němou svatbu v čarovné, téměř středověké atmosféře, s tragickým podtextem a s následky v podobě paranormálních jevů, jimiž je ono magické místo prodchnuto podnes. Přípravu a samotný průběh svatby řadím mezi své nejúžasnější filmové zážitky i krásnou ukázku lidské soudržnosti a radosti ze života za všech okolností, a nebýt rozpačitého konce, důvod k neudělení plného počtu hvězd abych pohledala. (14.07.2015)

Na první dobrou vnímám jen niterný rozporuplný pocit, haluškové pasáže pro mě moc nejsou, asi jim příliš nerozumím. Smysl pro humor zřejmě také nemám, neb jsem se nebavila, snad jen u těch příprav svatby a samotné hostiny, ovšem jen tu první půli. Jakmile se to přehouplo z ticha do bujarosti, bylo nabíledni, jak to dopadne. Psal se rok 1953 a Džugašvili vládl i posmrtně bolševickou pěstí. A ta celková ukřičenost a teatrálnost, hromadné otáčky a poklony, ach jo. Tohle není můj oblíbený šálek čaje, konstatuji s politováním. (27.10.2018)

Film o stalinistickom absurdistane v povojnovom Rumunsku. Krásna práca režiséra aj hercov, ktorí v hrali a mali z hry rozhodne zábavu a nežne s takou naivnou poetičnosťou hrali vidiečanov odľahlej rumunskej dedinky, záver bol šokujúco krásne tragický divákovi necháva so smútkom z prežitého filmu pozerať sa na rozvaliny akejsi továrne, ktorá bola postavená misto bývalej dediny, kde sa tak krásne skoro až bezstarostne žilo kedysi. (07.06.2016)

Hrozná doba. Ale jako vždy je to o lidech. Jistě to nebyla jediná trachta v tom tehdejším mezinárodním smutku a kolik kvůli tomu zaniklo vesnic- tahle by mohla být jediná..? Tím neříkám, že to není odsouzeníhodné. Rozhodně je. Aby kvůli úmrtí nějakého starce trpělo tolik lidí, to se nedá obhájit. O národu, který to má na svědomí, lze ale zpětně říct jen to, že jeho příslušníci trpěli víc, než kdokoliv jiný ve východním bloku. Nemuseli být nejhorší, ale určitě byli nejvystresovanější. Ani to je ale neomlouvá, pouze to konstatuju. (28.04.2021)