Počátek

V nejtěžší filmové disciplíně zfilmování "reality snu" Nolan neuspěl (i když je pravda, že lucidní snění jsem si vždy představoval nějak takhle), Věčný svit tak i nadále zůstává jediným hraným počinem, který to uvěřitelně dokázal. Nolanovo snění je nahodilosti, překvapení, absurdity i surrealismu zbavené a díky chladnosti, odosobněnosti i pragmatičnosti zaměnitelné spíše za virtuální realitu. Což není zápor, pouze konstatování. Počátek od počátku přichází se složitým, ovšem do detailů promyšleným mnohavrstevným světem, do kterého je umístěn děj sice jednoduchý (klasický formát heist movie o vychytralém plánu, kde má každý svou pevně danou roli), ale nikoli hloupý. Navíc je to dokonalé řemeslo, to jak přehledně se zde pracuje s pěti (či dokonce šesti?) plány současně je obdivuhodné. Za co však Nolanovi tleskám je závěrečný několika vteřinový záběr, který je ve své jednoduchosti dokonalejší (a "blade runnerovsky" nadčasovější) než sebelepší šokující pointa. A nejlepší na tom je, že je to postavené tak, aby to fungovalo pro obě teorie stejně. PS: Až s vícenásobnou projekcí jsem si uvědomil, že pro mě je na tom vůbec nejpřitažlivější Cobbova osobní katarze skrze podobu Mal aka zhmotnění sobě sama nepřiznaného činu, který Cobba pronásleduje a nenechá v klidu (sice to může být i jinak, ale pro mně má Počátek kouzlo právě a jen s touto interpretací, tak mi neberte iluze a za to předem děkuji; jakkoli ta "filmová" je podmanivá i životaschopná). (22.07.2010)

Usaďte se do křesla, připoutejte se a nechte se na dvě a půl hodiny vtáhnout do světa Christophera Nolana, který Vás chytí a nepustí za žádnou cenu. Celý nápad filmu sen ve snu je opravdu perfektní a jeho zpracování je naprostá bomba. Nolan si na chvilku oddychl od Batmane a musím říct, že zplodil další bombastický film. Už teď se nemůžu dočkat pokračování Batmana, protože tenhle chlápek nás prostě nezklame. Kdo z Vás ještě tento film neviděl, tak vůbec nevím na co čekáte, utíkejte si ho někam sehnat! (08.01.2011)

(The conscious mind may be compared to a fountain playing in the sun and falling back into the great subterranean pool of subconscious from which it rises. S.F. ) Narativní mrakodrapová architektura Inception je natolik dechberoucí a samotná filozofická premisa vnuknutí tak božsky fascinující, že jsem si v prvním poblouznění připadala jako svědek stvoření nových světů, jako myšlenkový tulák v labyrintu Nolanovy mysli. Jenže v okamžiku, kdy vstoupíme dovnitř oněch složitě větvených struktur, úrovní a dimenzí a setřeseme ze sebe onen snový pel, přichází lehounké zklamání z poněkud přímočarého a jednorozměrného vnitřku a cesta do hlubin duše se najednou stane mechanickým transferem bez postranních uliček, slepých ramen a skrytých symbolů. Ariadne tentokrát ani nepotřebovala klubko, aby se z onoho zrcadlového bludiště projekcí dostala, protože to vlastně žádné bludiště není. Nejslabším článkem je postava DiCapria (jako jediný z bezchybného ansáblu se nedokázal rozpustit ve své postavě, užívá stejných hereckých mimiker jako v Letci nebo Shutter Island, jeho hraniční postavy mezi normalitou a šílenstvím působí předvídatelně) Jeho podvědomí, ve kterém podvědomě čekáme freudovský oceán démonů a pudů, je na rozdíl od vší kolosální a spletité architektury nad ním konstruováno až bolestně jednoduše a banálně a nebýt Zimmera, ztratil by se i onen naléhavý imperativ osudovosti. Racionálně vzrušující, emočně impotentní. Genialita Nolana spočívá v tom, že i přes výhrady k druhé části, kdy doslova žene svoje postavy ve třech/čtyřech levelech po úzké, lineární dráze jako zvěř na porážku, mě Inception omámil. Zasel myšlenku. Jen trochu jinou, než chtěl. P.S. Viděno dvakrát ve dvou dnech. Napodruhé je Inception v mnohém působivější a dráždivější. Jen vztah Doma a Mal je stále zoufale plochý, kýčovitě melodramatický, v duchu sebedojímavého homo sentimentalis nebo třeba Fontány. Nolan je geniální architekt, ale v interiérech se má ještě co učit. 90% (24.07.2010)

Jeden z najoriginalnejsich heist filmov za dlhu dobu a zaroven najosobnejsi Nolanov film v jeho doterajsej kariere. Inception v sebe spaja vsetky vyznamne motivy (v deji i v style), s ktorymi si Nolan doteraz pohraval a synergicky ich prepaja do funkcnej, hravej a pritazlivej symbiozy. Z vyskladanej pyramidy pozitiv mi s odstupom casu velmi imponuje uchytenie celeho konceptu - pribeh je o snoch -> o akcii i deji v snoch. Napriek tomu nie je vo filme takmer ziadna surealisticka scena resp. obraz, tak charakteristicka pre sen a jeho inorealitu. Prave naopak, obraz v tonoch chladnych farieb poskytuje priestor pribehu, ktory je v svojom vyobrazenom svete prisne logicky a kauzalny. Dalej, nejde o film zalozeny na twistoch resp. takmer neustalom obracani doteraz videneho. Iste, pribeh sa pochopitelne permanentne cely cas vyvija, nie je v nom nudza o moment prekvapenia, vratane "nejednoznacneho" zaveru (tak dejoveho ako i moralneho). Este raz ale opakujem, vsetko je podriadene logike a vysvetlenym pravidlam predkladaneho sveta. Najkrajsie to asi vystihuje zaverecna tretina filmu - pararelne sledujeme naraz v urcitom momente az 4 plany / urovne deja (v skutocnosti ich je pat, ale tu piatu - realitu tu neuvadzam, pretoze vo vztahu prestrihavania medzi jednotlivym urovnami sa vyskytuje len na zaciatku samotneho zakroku vnuknutia), pricom ani v jednom okamihu nie je problem sa orientovat, kde sa divak i postavy v tom okamihu nachadzaju. Logika vesmiru, ktory sledujeme, prenika az na uroven rozzaberovania jednotlivych sekvencii, resp. dlzky obrazov z kazdej jednej zo styroch urovni presne v priamej umere k tomu, akej relativite podlieha cas v spominanych jednotlivych urovniach. Inception predstavuje jeden z moznych vrcholov sucasneho inteligentneho high-end blokbasteroveho konceptu made in Hollywood. Je to hollywoodsky dream-team v svojej najlepsej sucasnej kondicii / podobe tak pred ako i za kamerou. (15.07.2010)

V první řadě bych chtěla konstatovat, že z Inceptionu nejsem pokakaná nadšením jako mnozí, ale pro jistotu jsem si do kina náhradní plenky pampers v kabelce donesla. Netajím se svou láskou a obdivem k Nolanově práci, takže i když od jeho filmů očekávám kvalitu, byla bych mu schopná odpustit ledacos. Jenže u Vnuknutí (čeští distributoři prominou) nemám, co odpouštět. Vychvalovat každičký prvek filmu nemusím, stačí si přečíst jiné 5* komentáře, ale nedá mi jinak než vyzdvihnout opravdu strhující herecké výkony Leoparda (zařazen do oblíbených herců) a Marion. Ti, když se spolu ukázali na plátně, dokazovali, že film není postaven jen na vrstveném příběhu a efektech(dokonalost), ale i na (i když si to většina nemyslí) emocích. Mnohé to asi překvapí, ale opět jsem plakala a varuji, nechci slyšet, že je to u mě normální! :o) Upřímně přiznám, že film není ničím ohromujícím, že by z toho měli všichni přestat dýchat, ale rozhodně je výjimečný a zaslouží si chválu. Jistě budu mít pár bezesných nocí, jistě budu budoucí originální DVD několikrát pouštět a jistě budu ráda vzpomínat na kino zážitek, který mi právě Inception zařídil. (27.07.2010)