Zdrojový kód

az na ten koniec, ktory mi prisiel ako z inej dimenzie (v negativnom slova zmysle), to bol celkom zaujimavy pocin. Na Jakea a Michelle sa vyborne pozeralo, boli prirodzeni a o mojej milovanej Vere ani nevravim. kazdopadne, film zaujal, ale hudba, tak ta mi teda trhala usi a do rana som z nej mala nocne mory :D (24.07.2011)

Po stránce režie, práce s postavami a napětím šlape film jako hodinky. Všechny tři hlavní postavy jsou napsané, obsazené a zahrané tak, aby vyvolaly pocit maximálního divákova ztotožnění a vyvolání sympatií. Snímek má kvalitní vizuál, kameru a atmosféru, výčet předností ale rázem ustane, pokud se zamyslíte nad scénářem. Opouští totiž pole vědecké fantastiky, která si hraje ve stylu co by se stalo, kdyby, nicméně drží se logického výkladu světa, zatímco v případě Zdrojového kódu si logika evidentně vzala dovolenou. Tady je příběh založený na logickém zkratu, nesmyslné premise, která filmařům prochází jen proto, že nemalá část diváků si zvykla s prvními filmovými záběry vypínat mozek a radovat se z filmových efektů a akce. Další problém představuje tradiční hollywoodský happyend. Tenhle kousek by byl mnohem působivější, kdyby skončil obětováním se hlavního hrdiny a jeho dobrovolným skonem ve schránce v laboratoři. Celkový dojem: 60 %. (14.10.2013)

Na Hromnice o osm minut více - s tím, že Gyllenhaal nehlásí počasí, ale stopy vedoucí k odhalení zločince, A.MacDowell vystřídala B.Monaghan a sviště terorista se špinavou bombou.. Co mise v paralelní realitě, to v podstatě jiný žánr (od katastrofického přes akční thriller a absurdní komedii až po melodram), tápání objektu experimentu v kabině ala 12 opic a hollywoodským sladidlem lehce dochucené existenciální poselství Carpe diem. Po Moonu Duncan Jones opět ukázal, že se umí vytasit velmi slušnou formou a diváka donutí použít hlavu takovým způsobem, že se mu po čase nezavaří a ani nedojde k jejímu svévolnému klimbání. Pro ty, jimž se přesto zachoval mozek podobně jako motor stodvacítky s prasklým chladičem, nabízím klíč z kuchyně Red Dwarf, jenž může sloužit k pochopení základní premisy snímku: HOLLY: „Máš základní rozměry, ne? Délku, šířku, hloubku a čas. V pátém rozměru je paralelní skutečnost. Dvě těla, která sdílejí stejný prostor, ale jeden o druhém neví.“ RIMMER: „To je jako moji rodiče v posteli..“ (15.11.2011)

Proč jsem tolik odkládala den, kdy se na tenhle film kouknu? Opravdu zajímavý námět a musím říct, že Jake Gyllenhaal mě velice překvapil svým hereckým výkonem. Promakaný scénář a detaily, které člověka uchvátí. 5 hvězdiček dávám zejména proto, že mám zamotanou hlavu a netuším, jestli jsem ve filmu náhodou nehrála taky. Vyzvednout musím také geniální hudbu, která šla pěkne ruku v ruce s dějem. Do dokonalosti chybí už jen promakanější konec. (03.05.2011)

Tři slova: Jake Fuckin´ Gyllenhaal. Konečně mi zas tenhle krasaveček nepřipomínal spařené kuře, ale jeho jemné charisma film táhlo v obou žánrových polohách. Jako "mentální" detektiv má potřebnou šťávu, jako milovník, co má 8 minut na lásku zase ty svoje zjihlé psí oči. Duncan Jones možná neměl v ruce nejsilnější scénář, ale chytl se témat, která ho fascinovala už v Moonu a skrze ně udělal z jinak celkem řadového sci-fi thrilleru hodně mrazivou podívanou. Hrdina izolovaný a klamaný i skoro až verhoevenovsko-cronenbergovský motiv jeho exploatovaného těla, to všechno mi v závěru nádherně vehnalo vítr do plachet a tu celkem strohou a rychle vyčerpatelnou historku o návratu do minulosti (či do zdání minulosti), obrátilo ve skutečně silný a svérázný film, který letos zatím nemá konkurenci. Nebýt občas pitomoučkých dialogů a místy levnějšího vizuálu, šel bych klidně do euforických výšin. (12.04.2011)