Iluzionista

Nikdy jsem u Tatiho neměl pocit, že by se tak moc utápěl v sentimentu a depce. Ano, tu melancholii ze ztráty a konce "starého" světa a z příchodu nového, moderního, který je zbytečně hektický, chladný a bez nějaké duše, z jeho filmů člověk cítí taky a vlastně na ní jsou celé postavené, ale záměrně jsou okořeněny humornými scénami a i celkovou stylizací do grotesek, takže to poselství "všechno moderní je špatné" nepůsobí tak přehnaně vážně a dokáže si nejen z toho dělat legraci. Vlastně ty film vůbec nejsou tak jednostranné a o tom, že všechno moderní je špatně, Tati hlavně kritizuje a satirizuje chladné mezilidské vztahy, které se s moderní dobou rozrostly a také uspěchanost a přehnanou honbu za penězi. Kritizuje určité věci, ne celou dobu. Tady sice nevím, jak vypadal původní scénář, ale přijde mi, že Chomet z něj udělal přesně ten přehnaně vážný sentiment, kterému se Tati sice nikdy vyloženě nebránil, ale ani ho neměl zapotřebí a spíš se pousmíval tomu, kdyby se k němu měl někdy ubrat. Iluzionista je tak jenom jednostrannou a vyloženou kritikou celé moderní doby, který se opravdu bere tak vážně, že to celé působí až povrchně. Nepopírám, že to nemá své kouzlo, skvělou hudbu a že to nemá špatný rozjezd, právě naopak, ten mě chytl hodně. Ale od potkání té obdivovatelky to stále více upadá do sentimentu, který postupem času začne "kýčovitět" a když už dojde k závěru, jen se potvrdí, jak přehnaně vážně se to celou dobu bralo. Je to tak moc zahleděné do sebe, že to úplně zapomíná, v čem Tatiho zvláštní styl tkvěl. A přitom se to tváří, jak velkou poctu mu to dává. Přitom o Chometovi vím, že jeho styl chápe, protože se o něj už dost snažil v Triu z Belleville, kde se mu ho sice nepovedlo podat úplně dokonale, ale určitě mnohem povedeněji, chytřeji a vtipněji, než tady. A přesně kvůli tomu všemu Iluzionistu nepovažuji za povedený film a Chomet mě tady celkem zklamal, což mě mrzí o to víc, když mě teď jeho předchozí filmy docela chytly. Ale bylo zase fajn vidět tu aspoň na pár vteřin strážníka ze Staré dámy a holubů :-) Když už jsem u toho starého Chometa. Jestli tohle je ale ten "nový", tak se obávám, že se vyčerpal celkem rychle... Lepší 2* (05.11.2022)

Další neobvyklý animák od režiséra oceňovaného "Tria z Belleville", který svého tvůrce skutečně nezapře. Opět zde máme jednoduchý příběh, ve kterém se takřka nemluví a většina konverzace se smrskává na nevýrazné mumlání. Oproti již zmíněnému "Triu", které nebylo zrovna mým šálkem kávy jsem byl s "Iluzionistou" nadmíru spokojen. Přímočarý příběh o kouzelníkovi, který nemá moc peněz a tak cestuje po světě, kde v prázdných sálech či zatuchlých hospodách předvádí své umělecké kousky a jednoho dne potká dívku, která se k němu na jeho pouti přidá, má naprosto kouzelnou animaci, která oproti americké konkurenci, může působit poněkud kostrbatě ale ve své podstatě je krásná, neuvěřitelně detailní a převážně v exteriérech doslova úchvatná. Dalším plusem snímku jsou věřte nebo ne úžasné ale minimalistické herecké výkony, kdy se postavy nevyjadřují verbálně ale přesto poznáte co cítí a co chtějí říct, ačkoliv jejich činy nemusejí zrovna vždycky dávat smysl. Kdo viděl předchozí režisérův animovaný film, ví co může očekávat i v tomto případě. Jedná se o zvláštní film, který masový divák přejde mávnutím ruky ale ti, kteří mají opravdu rádi filmy a potěší je když se občas objeví něco neokázalého, neměli by si nechat "Iluzionistu" uniknout. (05.03.2011)

Sylvain Chomet má po tomto filme za sebou svoj druhý celovečerný film. Opäť film animovaný, opäť nominovaný na Oscara. V skutku impozantné je pozorovať Chometov veľmi decentný režijný prístup. Prvé, čo vám pravdepodobne padne do očí bude veľkosť záberov. Celých 80 minút je vyskladaných z veľkých celkov. Spolu s kompozíciou obrazu tak dokáže dokonale vykresliť prostredie, v ktorom sa naše postavy Tatischeff s Alice pohybujú. Či už ide o exteriéry Edinburgu odetého do mrholenia, alebo zatuchnuté zákulisia, šatne a hotely. Chomet pomocou prevažne ručnej animácie, kde tu podporenej aj tou počítačovou, vytvára nostalgický a melancholický pohľad do doby povojnovej Európy, v ktorej už niet miesta pre starého iluzionistu. (08.03.2019)

- 28.09.13 - „Magicians do not exist.“ Po dlouhé době jsem měl opět to potěšení vidět perfektně zpracovaný animovaný film, při kterém musel animátor vzít tužku do ruky a nečumět jen na monitor a klikat na myš. Díky této propracovanosti není zapotřebí zbytečných slov. Tento film není o iluzionistovy, nýbrž je iluzionistou samotným. Stejně jako on, je představitelem již zastaralých technik, pro které (podle filmu) není v tomhle světě už místo. Jako malá vesnička na břehu Skotska, tak i tento snímek docení jen menší skupina lidí, kteří se rádi ponoří do melancholického příběhu, který svede poslední boj proti dnešním zaběhlým konvencím. Neúspěšně. Zdá se, že ve městě, kde sklízí veškerou slávu afektovaní hudebníci není pro klauna, iluzionistu a břichomluvce místo a jediné vyhlídky do budoucna je buď hodit si mašli, nebo skončit na ulici. Podobně jak u The Artist (2011) tak i Iluzionista je krásnou poctou dřívějším řemeslům (ať už jsou jakákoliv) a já doufám, že toto není epitaf podobně dokonalým animovaným snímkům se srdcem na pravém místě. P.S. Díky iluzionistovi jsem si vzpomněl na mé dřívější přání, aby někdo zfilmoval (podobným způsobem) Machinarium. (28.09.2013)

Je neuveriteľné ako minimum dialógov a ručná animácia dokáže priviesť k životu neuveriteľne citlivý a emotívne dospelý film. Chomet je známy tým, že jeho svet je komplexný, plný rôznorodých postavičiek a krásnej - podmanivej hudby. Ale ľudský presah tohto snímku je neuveriteľný. Aj keď sa tu nachádza pár komických situácií, sú skôr úsmevné ako vyslovene smiešne. Celý film stojí na dvoch veciach. Vzťahu kúzelníka a dievčatka, ktoré verí, že dokáže zázraky a na kúzelníkovi, ktorý sa tomu snaží uveriť. Ale všetko do čoho sa pustí, mu nevychádza podľa jeho predstáv. A potom príde koniec. Nádherne dojímavý koniec. To k čomu celý film smeroval bolo samozrejme jasné už od polovice filmu. Aspoň teda k čomu speje jedna z dejových línií. Tá druhá neuveriteľne prekvapila. Jedna sa o melancholický film, ktorý rozpráva o viere v zázraky, ktoré už dávno nie sú okolo nás. Viera v dobro a následný neúspech sú tu prezentované s jemnosťou a umiernenosťou. Film je pomalý a príjemný na pozeranie. A rozhodne vo vás niečo zanechá. Rovnako ako Trio z Belleville sa jedná o film, na ktorý len tak skoro nezabudnete. (11.03.2011)