Série(4) / Epizody(18)
Obsahy(1)
Detektiv Chandler dostává svůj první případ vraždy. Roku 2008, přesně sto let po sérii vražd, které spáchal Jack Rozparovač, je v londýnském okrsku Whitechapel nalezena mrtvá žena. Způsob vraždy přesně odpovídá sto let starým zločinům - přesto nikdo nechce věřit tomu, že vrah kopíruje zločiny Jacka Rozparovače. Zanedlouho je ale nalezena další oběť. (mahler)
(více)Videa (1)
Recenze (80)
První sezóna kolem novodobého Jacka Rozparovače je dokonalá. Pro mě asi nejlepší britská detektivní minisérie tohoto století. O to smutnější je průměrnost druhé sezóny s "rocknrolla" gangstery Krayi. Ovšem přibyla už třetí a čtvrtá série a je se stále na co koukat - velmi slušné! (1. sezóna - 100 %, 2. sezóna - 60 %, 3. sezóna - 80 %, 4. sezóna - 70 %). ()
I. Season: Episode 1.: funguje to na stejném triku jako Sherlock a ačkoliv to nemá takový drajv jako S. je to prostě atmosferická pecka, která vás nutí koukat, koukat a koukat, protože to obsahuje takovou atmosféru, která by se dala krájet, čemuž dopomáhá i hustý soundtrack. Hlavní hrdina je sympaťák, co si musí svoje místo pod sluncem tedy na stanici vybojovat. A je tu krásně vidět kontrast mezi sterým a mladým poldou a jejich metodami. ____Episode 2.: ještě mrazivější než předchozí díl. Případ je stále zapeklitější a zapeklitější a vrah se jeví skutečně rafinovaný. I vývoj postav je patrný, na Chandlerovi je jasně patrné, že se odpoutává od kasty a začíná víc chytat návyky svých kolegů. Mimochodem, ten konec je fakt špica.____ Episode 3.: opět se potvrzuje to, že vrah je po celou dobu na scéně, ale není na něj soustředěna moc velká pozornost. Trojka má brutální tempo a příběh pak na samém konci graduje a končí úžasným finále. Britové se nemají fakt za co stydět protože stvořili další úchvatný seriál, kterým dokazují, že leckterá americká díla strčí s přehledem do kapsy a nepotřebují na to 8 řad a že si s klidem vystačí se třemi díly. Má sympatické postavy, skvělé herce, mrazivou atmosféru, perfektního záporáka a zápletku, kterou mu může závidět leckterá detektivka.____ II.Season: ()
Těšil jsem se na obvyklou precizní britskou krimi a dostal jsem něco,co jsem vůbec nečekal,precizní britskou mysteriózní krimi s hutnou atmosférou.Perfektní téma bylo rozvedeno skvělým scénářem a postaveno na výborných hereckých výkonech,z celého schématu nešťastně vybočila 2.řada,jejíž zápletka mě zrovna nepřesvědčila,ale 3. i 4.série už zase následovaly parádní 1.řadu.Seriál jako takový má jedinou vadu,skončil.Těšil jsem se,že uvidím ještě alespoň jednu sérii,ale tvůrci se rozhodli v nejlepším přestat,takže jsem se musel s policejním oddělením,které nikdy nezatěžovalo britský soudní systém,rozloučit.Bylo opravdu zajímavé sledovat,jak řeší tajemné případy policisté,kteří měli co dělat,aby se popasovali se svými vlastními životy,DI Chandler byl skutečně Pandořinou skříňkou. ()
1.série - Jack Rozparovač - Výborná atmosféra a napínavý děj, chvílema mi naskakovala husí kůže, jindy jsem se zase bavil nad hláškama a vtípkama mezi kolegy. Rozhodně potěšil Steve Pemberton, kterého si pamatuji z Psychoville, kde hraje také fanouška seriových vrahů. Hodnocení 90% ___2.série - Krayovi - Schéma hodně podobné první sérii, trošku víc se děj zaměřuje na samotnou jednotku. Ubyl humor a seriál trochu zdrsněl, pořád dost povedený, ale na první řadu to nemá. 75% ___ 3.série - rozdělěna na 3 případy po dvou dílech. Nejvíc se mi líbíl 3. případ měl povedenou atmosféru a nejzajímavější příběh. Hodnocení 80% ()
Galerie (26)
Zajímavosti (3)
- V seriálovém obsazení figuroval i britský herec Dave Atkins nám známý díky filmu Nemocnice Britannia (1982). Ten naneštěstí zemřel krátce před první klapkou ve věku 67 let na selhání srdce. (Conspi)
- Mnoho jmen postav je založeno na skutečných podezřelých a obětech v případu Jacka Rozparovače. (Kulmon)
- Většinou se točilo na místech, kde Jack Rozparovač vraždil a většinou se točilo v noci. (Kulmon)
1. série - 55% - Britská odměřenost, výborná hodnocení a v první řadě tematická podobnost až sesterskost s mojí milovanou Ripper Street mi velely zavzpomínat na smutná výročí. Jenže tenhle přestup do současnosti se nevydařil, protože v něm onu anglickou suchost ani eleganci nevidím. Průměrně a televizně vypadající případ nezachraňují ani hlavní hrdinové (kteří jsou popravdě většinu času nesympatičtí až běda), ani zvraty, ke kterým by přitom nervy drásající případ vybízel. Napětí se šponuje až v poslední chvíli a na konci zbyde jen pachuť nad množstvím promarněného potenciálu. 2. série - 60% - Chápu tvůrčí snahu zopakovat formuli, která na diváky fungovala, ale tohle je stejné až moc. Opět stíny minulosti, opět příhodné znalosti vševědoucího pomocníka a opět obyčejně podaná historka, která by přitom mohla fungovat tak dobře. Seriál navíc v době nepřeberného množství nejen severských detektivek rychle stárne, protože podobnou sbírku klišé (OCD i alkoholismus najednou?) nebylo možné brát vážně snad ani tehdy. Jazýčkem vah, který pouhou kopii paradoxně posouvá nad první případ, je Ray v podání jako vždy nepříjemného a zmuchlaného Phila Davise. Jeho linka největšího protivy, který může nejvíce ztratit, je alespoň odleskem toho, co si od mysteriózního seriálu ze země Jejího Veličenstva očekávám. 3. série - The Murder in Darkness - 40% - Zrychlující jízda z kopce. Rutinní případ, nevěrohodné roubování na minulost, zbytečné epileptické prostřihy s úkolem navodit pocit strachu a v protikladu k tomu i absence napětí. Nebýt příjemných chvil, kdy si dva hlavní hrdinové vylévají srdce a dají tak vyniknout slušné vzájemné chemii, šel by tento výjezd už do úplné tmy. The Hunger for Mercy - 40% - Čím dál směšnější pokusy polidštit hlavní postavy mají za následek příchody a melodramatické odchody zdánlivě důležitých charakterů v řádu vteřin. Je velká škoda, že seriál vykrádá sám sebe a při už nyní ohraném vzorci porovnávání historie se současností jen kroutím očima. The Sins of Betrayal - 75% - I přes přehnanou dramatičnost až melodramatičnost ten jednoznačně nejlepší případ celého seriálu. Slušná porce napětí místo obvyklého laciného bafání, prokreslené vedlejší postavy, psychologicky hutný podklad pro všechny tři hlavní protagonisty a hádání, která ze dvou očividných (ale rovnocenných) point bude ta správná. 4. série - The Real Enemy - 50% - Návrat k rutinnímu vyšetřování, neobjasněným otazníkům a přepáleným pokusům o nadpřirozený nádech, kdy jen odpočítávám laciné lekačky vedoucí k nevyhnutelnému odhalení průzračné reality. Tohle duchařské oťukávání má připomínat klasiky Sherlocka Holmese, ale podobnější je mu i Scooby-Doo. Škoda, Rupert Penry-Jones je v hlavní roli čím dál pevnější. The Force of Injustice - 50% - Snaha o vztahové dějové zpestření vedlejších vyšetřovatelů se míjí účinkem, protože byli do děje dosud zapojení jen aby se neřeklo. Proto se teď nedokážu rozohnit pro nic, co se v jejich životech nyní děje. Tísnivá a nepříjemná vyšetřovací linie si podtrhne nohy ve chvíli, kdy přijde s největším klišé. Pokus o dlouhodobou linku, kdy Ed ve sklepě jen listuje plesnivými knihami v plesnivých skříních a diví se, že se plíseň šíří dál, je k smíchu a za ten metaforický nádech zla v samotných útrobách policie je mi i trochu stydno. To This End - 50% - Nikdy bych nečekal, že seriál o pouhých osmnácti epizodách budu sledovat téměř dva roky, ale stalo se. V samém závěru už jsem nečekal žádné zázraky, tvůrci se ale vytasili s jedním finálním zvratem, který spoustě diváků přišel překvapivý, mrazivý, ale mně jen dokázal, že scénář delší dobu nevěděl kudy kam. Překročit hranici mezi tajemnem a opravdovým mysteriózním zážitkem byla chyba a pointy jsou tentokrát bohužel k smíchu (viz jméno tajemné stařeny). A upřímně, nehledám u britské krimi extra realistickou podívanou, ale nechápu, že většina zúčastněných ještě vůbec u policie pracuje. Těch neprofesionalit, prohřešků nebo rovnou nezpůsobilostí k práci bylo na jeden soubor až příliš. Loučím se milerád, ze seriálu, který měl být novodobou klasikou, zůstala jen hromada nenaplněného potenciálu. () (méně) (více)