Reklama

Reklama

Snímek Moneyball společnosti Columbia Pictures je natočen podle skutečného příběhu Billyho Beaneho (Brad Pitt) – bývalého nadějného hráče baseballu s vyhlídkami na oslnivou kariéru, který se poté, co nedokázal splnit nadějná očekávání, se svou soutěživou povahou raději zaměřil na administrativní stránku tohoto sportu. Na počátku sezóny v roce 2002 se Billy ocitá v zapeklité situaci: jeho špatně financovaný tým Oakland Athletics, zvaný též lidově A's, přišel o své nejlepší hráče (znovu), kteří se nechali zlákat velkými týmy (a s tím souvisejícími nemalými platy) a on je nucen dát svůj tým znovu do pořádku a zahájit sezónu s třetinou původního rozpočtu. V touze po vítězství se Billy rozhodne jít proti klasickým zvyklostem, které v baseballu platí. Zaměří se zcela mimo baseballová hřiště na zneuznané teorie Billyho Jamese a najme Petera Branda (Jonah Hill), inteligentního ekonoma, který vystudoval univerzitu v Yale. Společně se postaví selskému rozumu vyzbrojeni odhodláním vše přehodnotit a vybaveni počítačovou statistickou analýzou, kterou baseballová administrativa dlouhodobě ignoruje. Dospějí k neuvěřitelným závěrům a začnou najímat hráče, které zbytek baseballového světa považuje za příliš nevhodné, příliš staré, příliš nemocné nebo příliš problematické, kteří jsou ale současně všichni velmi nedocenění. Jak se Billy a Peter neúnavně tlačí kupředu, vzbudí jejich nové metody a pozoruhodná sestava outsiderů pozornost ostatních týmů, médií, fanoušků i hlavního manažera jejich vlastního týmu (Philip Seymour Hoffman), který odmítá spolupracovat. Tento experiment ale nakonec vede nejenom ke změnám v tom, jak se baseball hraje, ale také k výsledku, který Billymu definitivně otevře oči a posune ho na zcela novou úroveň. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (908)

Kaka 

všechny recenze uživatele

Velmi inteligentní a chytře zrežírované. Bez zbytečné velkohubosti a uměle vyšponovaných emocí. Trochu řízlé Any Given Sunday, avšak zdaleka ne tak kontroverzní. Je nutné říci, ze i Moneyball ale stojí na hercích. Především pak na Pittovi (zraje jako víno) a mladém Jonah Hillovi (výtečný potenciál). Chyběla mi tu dravost a tah na bránu, ale není to o tom, že by tam něco takovéhleho tvůrci pozapomněli, jen to prostě nebyla součást plánu. Nestandartní sportovní film. ()

castor 

všechny recenze uživatele

Moneyball patří přesně mezi ty filmy, na kterých recenzenti nešetří superlativy, ale i přes nespornou kvalitu jde o ty filmové události, které jsou událostmi jen do té doby, než se rozdají nejrůznější filmové ceny daného období. Jinak ale nevěřím, že si na tohle neškodné sportovní povídání za pár let někdo vzpomene. Příběh je prostě zajímavý – manažer baseballového týmu už nedává útlak od výrazně bohatších týmů. Pravidla hry proto změní pomocí nesmělého analytika a přebuduje tým pomocí statistiky.. Vše, co se děje na plátně, se odvíjí od kvalitního textu. Scénář je chytrý, to je bez debat. Nestojím o nějaký ubulený doják, ale tvůrci emoce tlumí už trochu moc. Výsledek je pak relativně chladný, v některých scénách zbytečně nepřístupný. S poměrně přepálenou stopáží a řady scén bez šťávy je to znát o to víc. Což je škoda, protože v jednotlivých složkách to šlape na solidním výkonu. Brada Pitta mám rád, vážně jo, zraje jako víno, je neuvěřitelně soustředěný, i tentokrát hraje velmi dobře, ale na zadek z jeho výkonu, přiznejme si, padat nebudu. Bez velkých hereckých exhibic přenesl na plátno kus charismatu, ale na zlatého plešouna si musí dle mého ještě počkat. Spíš silné tři, ale ty slabší čtyři * tomu přeci jenom sluší líp.. ()

Reklama

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Moneyball lze vnímat jako unikátní konspirační thriller navazující a v mnohém překračující Protokoly sionských mudrců, jako učené pojednání o dvou největších esech německé filozofie, Kantovi a Hegelovi, příspěvek na téma workoholismus oponující Fincherovu Zodiacu a nakonec jako manuál pro sportovní fanoušky využívající poznatky ornitologie (čtyři témata = čtyři odstavečky). ____ 1, Vzhledem k tomu, že filmy stojí odjakživa hodně na emocích, je potřeba ocenit, že si Moneyball bere za hlavní téma trochu odtažitou metodu sledující objektivní, empirické ukazatele hráčů. Unikum Moneyballu ovšem nespočívá ani tak v tom, že staví statistiku nad intuici, jako spíš v určité drzosti, s kterou říká, že tato statistika funguje a že na základě ní lze sestavit fungující družstvo a vyhrávat. Říká tak vlastně, že naše realita funguje jinak, než jsme si dosud mysleli, což je velký posun oproti klasickým konspiračním teoriím, které tvrdí pouze to, že realita je v držení spiklenců usilujících o ovládnutí světa. Že realita funguje jinak, možná není tak atraktivní tvrzení jako to, že realitu mají v moci bavorští Ilumináti, ale určitě radikálnější. Když si vedle sebe položíme Ecův Pražský hřbitov a Moneyball, tak Pražský hřbitov je fikce (spletitý román) o skutečnosti (druhá polovina 19. století) podléhající fikcím (falza, plagiáty, mystifikace), kdežto Moneyball staví na obráceným principu: je to skutečný příběh (baseballového klubu Oakland Athletics) o fikcích (selský rozum ostřílených trenérů, mylná intuice scoutů) podléhajících skutečnosti (statistice a objektivním faktům o hráčích). Tyhle fikce jsou ovšem velmi mocné a rozšířené (Jonah Hill s Pittem se na jejich vymycování taky dost nadřou), takže pak není divu, proč u nás téměř každý rozumí fotbalu, politice a filmu, ačkoliv je to zcela zjevně přesně obráceně - nikdo nechápe moderní fotbalové taktiky a strategie nebo to, jak funguje regenerace hráčů a namáhání kloubů dolních končetin, nikdo nečte habilitační práce politických ekonomů a skoro nikdo není kovaný v sound designu a míchání stop pro osmikanálovou soustavu reproduktorů 7.1. ____ 2, Moneyball tak v obecnější rovině nesouvisí ani tak s baseballem, jako spíš se dvěma největšími esy německé filozofie, Kantem a Hegelem, které jedinečným způsobem aktualizuje. Hegela posedlého absolutní pravdou tu zastupuje Jonah Hill, kdežto skeptického Kanta nevěřícího v úplné poznání pravdy Philip Seymour Hoffman. Zásadní rozdíl mezi oběma filmovými hrdiny a současně oběma filozofy je v tom, že podle Kanta je lidské poznání omezeno (poznat můžeme jenom to, jak se nám věci jeví, věc sami o sobě poznat nemůžeme), zatímco Hegel považoval něco podobného za nepřijatelné: pravda se podle něj zvolna odkrývá prostřednictvím dialektického procesu „teze, antiteze, teze, antiteze...“ až k absolutní pravdě. Tenhle střet mezi trochu totalitářským hegelovcem J. Hillem a nedůvěřivým kantovcem P. S. Hoffmanem není samozřejmě nikterak novým, neboť principielně mu odpovídá každý střet mezi zastánci celku (stát, společnost, mužstvo) a částmi tohoto celku (subjekt, člověk, hráč). V české literatuře vidíme něco obdobného třeba ve střetu strukturalisty Jana Mukařovského, posedlého vztahy mezi prvky, s Václavem Černým, kterému šlo o prvky samotné a Mukařovského nesnášel. Ve Francii se podobný spor odehrával o padesát let později mezi Foucaultem, který se zabýval mocenskými strukturami, a Sartrem, který stavěl do popředí jedince. Investoři zase rozlišují mezi technickou analýzou (čísla, tabulky, grafy) a fundamentální analýzou (ekonomický, sociální, politický aspekty). Hudební kritici se zaměřují buď na hudbu, nebo na text. Filmoví kritici lpí na formě (neoformalisti, měřiči délky záběrů), nebo na obsahu (psychoanalytici, kulturalisti). Nehledě na obor, ta písnička je zkrátka pořád stejná. V zásadě ale platí, že převažuje druhá skupina nad první – je spousta P. S. Hoffmanů, ale hrozně málo J. Hillů. A je proto fajn, že této první skupině Moneyball nadržuje a dává jí dokonce za pravdu. ____ 3, Určitý problém Moneyballu vidím v tom, jak podřizuje pracovní rovinu Brada Pitta té osobní. Ve většině filmů tyhle dvě roviny, pracovní a osobní, nějak koexistují vedle sebe, kdežto tady jako by úspěch v té pracovní rovině (baseball) měl přímý vliv na úspěch i v té druhé (vztah s dcerou) a byl jí vlastně podřízen, jak ukáže závěr (-spoiler-), kde Brad Pitt odmítne nabídku Boston Red Sox, aby mohl být se svou dcerou. Když si to srovnáme s Fincherovým Zodiacem, kde sériový vrah psychicky rozloží všechny, kdo po něm jdou, je to dost velký rozdíl oproti zdejšímu stmelování. Vůbec mám dojem, že Bennett Miller háže film až moc do emocionální polohy, zejména vedením herců, a že vlastně záměr dvorního scénáristy Finchera, Aarona Sorkina, evidentně ne zcela pochopil, čímž pádem má Moneyball blíž k melodramu než k fincherovsky chladnokrevnýmu soukolí a workoholickým profesionálům v čele se seriálovým Sherlockem, který v momentě, kdy je bez případu, peskuje Watsona, aby mu nějaký našel, jinak se unudí k smrti nebo rovnou zblázní. ____ 4, Pozitivum Moneyballu vidím ovšem v tom, jakým způsobem pomocí aplikované matematiky Jonaha Hilla rehabilituje některé kolektivní sporty. Má se například za to, že fotbal (Evropanům přece jen bližší než baseball, proto u něj zůstaňme) není zrovna dvakrát chytrá zábava, nicméně vezměme si třeba Johna Nashe z filmu Čistá duše, který své závěry týkající se teorie her, za které dostal Nobelovku, založil na pozorování fotbalového mužstva nebo holubů, kteří se perou o drobky-míč (jak přímo ve filmu zazní a je i ukázáno). Moneyball nám tím naznačuje, že bychom během sledování fotbalu neměli jen vypnout, ale pokusit se podobně jako Nash algoritmizovat pohyby všech hráčů na hřišti a zkusit přijít na nějaký obecný vzorech jejich pohybu. Fotbal, kde se nám střetává dané (počty hráčů, doba zápasu) s nahodilým (výsledek, počasí) vůbec hodně připomíná filmy, zejména žánrové, v nichž se také kloubí nějaká dopředu nastavená žánrová pravidla a s nimi spojená divácká očekávání s alespoň minimální inovací a nahodilostí. Fotbal připomíná filmy i rovnítkem mezi trávníkem a plátnem (posvátný prostor, kam se nevstupuje, případný vpád fanouška stíhaného ochrankou převrátil vzhůru nohama Allen v Purpurové růži z Káhiry, kde postavy vystupují z plátna mezi diváky), nebo tím, jak před diváky skrývá svou podstatu (fotbal zatajuje strategii naordinovanou hráčům, podobně jako nám třeba filmy neříkají nic o tom, jak probíhalo natáčení) a strhává neustále pozornost k hlavní dominantě (ve fotbale hráč s míčem odvádí pozornost od rozestavení a pohybu ostatních hráčů, ve filmu zase klíčoví herci ztěžují vnímání výpravy či dekorací). Myslím si prostě, že k fotbalu a jeho skrytým zákonitostem by se mělo přistupovat s veškerou vážností, minimálně s takovou, s jakou přistupuje Jonah Hill k baseballu. () (méně) (více)

freddy 

všechny recenze uživatele

Film o tom, kterak jeden podceňovaný generální manažer jednoho nepříliš bohatého baseballového klubu dokázal vyhrávat zápasy díky strategii, kvůli které ho všichni zatracovali a odepisovali, ale on s ní nakonec možná změnil dějiny baseballu. Na film jsem se podíval z jednoho prostého důvodu, kterým je baseball. Ten sport miluji, je vůbec mým nejoblíbenějším sportem a filmů o baseballu, které se dostanou až sem k nám do Česka, je na můj vkus zoufale málo. Proto jsem uvítal možnost rozšířit si obzory o další film s tímto tématem,a rozhodně jsem nelitoval. Brad Pitt jako zapálený manažer, kterému není jeho tým lhostejný, hraje perfektně, aniž by jakkoliv tlačil na pilu, a přitom je ve své roli úžasně přirozený, jakoby výměny a prodeje hráčů řešil dnes a denně. Z herců mě dále potěšil Chris Pratt, kterého jsem si oblíbil v seriálu Everwood a viděl jsem ho teprve v jeho třetí roli, ale furt je to sympaťák a furt hraje perfektně. Jinak po dějové stránce filmu nikterak neupadá tempo, je po celou stejně záživný a zajímavý, a i díky tomu mě dokázal nadchnout. Co mi trochu vadilo je, že nebylo ukázáno více záběrů ze samotných zápasů, díky tomu film chvílemi působil na můj vkus možná až příliš profesorsky, a to je důvod, proč nemohu udělit maximální hodnocení. Uděluji tedy čtyři hvězdy. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Závěrečná asi půlhodina, kdy se "konečně" začalo hrát, mě skoro nezajímala. Baseball totiž patří ke sportům, o nichž skoro nic nevím a vlastně se ani dozvědět nechci, takže se mi asi nikdo nemůže divit. Většinu Moneyballu jsem si ale i tak užil, protože nestála na hře hráčů, ale na hře herců (nepřekvapivě super Brad Pitt a velmi překvapivě super Jonah Hill) a na propracovaném scénáři, který mě do toho podivného světa uvedl s jistotou a lehkostí a dokázal mě i slušně pobavit. ()

Galerie (48)

Zajímavosti (25)

  • Billy Beane (Brad Pitt) je ve filmu zobrazen jako už dlouhou dobu rozvedený muž. Ve skutečnosti se stihl znovu oženit, ale scény s jeho druhou manželkou Tarou (Kathryn Morris) se do finálního sestřihu nevešly. Přesto po celou dobu ve filmu nosí snubní prsten. (ČSFD)
  • Film se natáčel na celkem pěti různých baseballových hřištích: Dodger Stadium a Fenway Park, Blair Field na Kalifornské státní univerzitě v Long Beach a Stengel Field na Glendale Community College. Zlatým hřebem ovšem bylo natáčení na Oakland-Alameda County Coliseu, domovském hřišti Oakland A's a fotbalových Oakland Raiders. (Krouťák)
  • Ve filmu dostal roli i Bobby Kotick, přítel Bennetta Millera a ředitel studia Activision, které stojí za videoherní sérií "Call of Duty". Hraje Stephena Schotta, majitele klubu Oakland. (Decosta)

Související novinky

Hvězdy hollywoodské hudby rozezní Obecní dům

Hvězdy hollywoodské hudby rozezní Obecní dům

09.03.2023

Světové hvězdy filmové hudby zavítají do Prahy na Composers Summit 2023. Druhý ročník kromě workshopů a přednášek nabídne ve dnech 14. a 18.dubna dva unikátní koncerty. Ústřední melodie oceňovaných… (více)

Aaron Sorkin chystá režijní debut

Aaron Sorkin chystá režijní debut

09.05.2016

Jen těžko byste v Hollywoodu hledali výraznějšího scenáristu, než je Aaron Sorkin. Autor Západního křídla a Newsroomu napsal i Moneyball nebo Stevea Jobse, hlavně má ale doma Oscara za Social Network… (více)

Nolan lanaří Deppa do sci-fi

Nolan lanaří Deppa do sci-fi

26.10.2012

Pořád není úplně jasné, jaký bude další režijní počin Christophera Nolana. Film Transcendence, o kterém je řeč, bude totiž „jenom“ produkovat (jak jinak, spolu se svou manželkou Emmou Thomas). Režii… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno