Včera, dnes a zítra

První povídce vévodí Adelina, která rodí jedno dítě za druhým, aby se vyhnula lochu, jenže po sedmém (nebo kolikátém) začne být její manžel Carmine poněkud… vyšťavený. Naštěstí je ve hře i neapolitánská sounáležitost a hluboce zakořeněný odpor k justici, takže vše se v dobré obrátí. Ve druhé je hlavní postavou milánská nafrněná panička s rolskou a uťápnutým milencem a třetí kraluje Mara, římská lehká děva, jedním toužícím ctitelem z Bologne a druhým ze semináře. Ve všech povídkách ztělesňuje Sophie prototyp italské Ženy, živočišné, nevypočitatelné a temperamentní, zatímco Marcello submisivního muže, který ženě ve všech směrech podléhá a vlastně byl stvořen jen pro její rozmary. Ony ty de Sicovy komedie vlastně nejsou nijak vtipné. Ale jsou zábavné, ukřičené, přelidněné, smyslné, prostě z nich dýchá Itálie. Mám je nejradši k těstovinám. (29.12.2016)

Celkem sranda, Mastroianni je vtipný (hlavně umí být krásně otrávený), Lorenová je krásná, tu a tam je to prošpikováno nějakou tou kritikou bohatých a zkažených a moc jsem nepochopil, jestli ty tři povídky pojí dohromady nějaká myšlenka nebo co, spíš si myslím že ne a že jsou k sobě dány (ty povídky) hlavně proto, abychom se dostatečně nabažili hlavních představitelů (nemám nic proti). (15.04.2009)

Hodnotit povídkové filmy je problematické. Některé působí celistvě (Knoflíkáři), jiné jsou každý pes jiná ves (Čtyři pokoje) a řešením je asi hodnotit každou povídku jednotlivě. Ovšem u tohoto filmu neváhám hodnotit všechny stejně, třemi hvězdičkami. Není to horší nebo lepší, ani místy. Je to prostě průměr. 50% (11.04.2003)

Film, kde exceluje Sophia Loren s Marcello Mastroianni jí přizvukuje, aby mohla vyniknout. Je krásná, je nádherná, ale především je skvělá herečka, která každou roli zvládne jinak, odlišně a vy nemáte pocit, že koukáte na jednu a tu samou postavu. Však také nekoukáte. Zábavné tři povídky, které jsou navíc i chytré. (30.09.2017)

Nějak nevidím smysl hodnotit ty povídky jednotlivě, tak to zkusím shrnout nějak v celku, i když to stejně úplně nedodržím. Prvním dvěma bych dal 4*, té poslední 3*, nicméně všechny spojují stejné problémy - slabý závěr a občas přehrávající Sophia Loren. Nic proti ní, hezky se mi tu na ni koukalo, ale tady opravdu měla pár slabších výkonů. U první povídky to pro mě jsou vlastně jediné slabiny, protože jinak to byl zajímavě gradovaný a vtipný příběh, který si mě dost získal a budoval i hodně zajímavé drama uvnitř něj, ale tady mi obzvlášť závěr dojmy dost pokazil, protože mi přišel mdlý, nijaký a bez pointy. Druhá povídka měla skvělý nápad, vyzněním lehce připomínající Antonioniho témata (a kdyby takhle vypadaly jeho filmy, hned bych ho měl jako režiséra radši), ale opět tu byl mdlý závěr, který opět pokazil jinak zajímavě gradující nápad. A co se týče třetí povídky, ta mě zaujala nejmíň, časem i začala nudit a i přes dobrý nápad a myšlenku opět dospěla víceméně nikam. Být všechny povídky nějak vygradované, tak jsou skvělé asi všechny, ale takhle každá dost ztrácí. I přesto to na slabé čtyři vidím, byť mám pocit, že od De Sicy jsem zatím nic slabšího neviděl... Možná jsem jen měl přehnaná očekávání, co já vím. Slabé 4* (12.11.2022)