Patriot

Emmerich vnesl a znovuobjevil spolu s jiným Němcem Wolfgangem Petersenem do americké kinematografie zejména v devadesátých letech minulého století divácké jistoty v akčním/dobrodružném žánru, který zdůrazňoval americký patriotismus. To, že nejameričtější filmy umí nejlépe cizinci, se tak prokázalo hned několikrát. A diváci na jejich vábení dokonale slyšeli. Tu a tam to ale byla křeč, Patriot nakonec zůstal někdy na půli cesty, ale zarputilý otec-farmář-řezník-hrdina je toho tu a tam ideálním příkladem. (30.05.2012)

Zase tak šíleně se, co se patriotismu týče, podle mého na pilu netlačilo. Spíše jsem to vnímal jako osobní pomstu Mela Gibsona - a ten když má ten šílený pohled v očích, je perfektní. V tomto směru se mi především líbila scéna, kdy společně s mladšími synky osvobodí Ledgera. Za povedenou považuji hudbu Johna Williamse (jako skoro vždy). Co mi na filmu vadí, je jeho délka, dvě hodiny by bohatě stačily. (25.10.2003)

Kdyby laciné vlastenčení kvetlo, Patriot by připomínal růžovou zahradu. Přesto se na to s vypnutým mozkem a sedativy utlumenou láskou k dějinám dá dívat, celkem to nenudí a s výjimkou hlavního hrdiny ani herecké výkony nebudí útrpnost. A Jason Isaac je spolu s Alanem Rickmanem nepochybně jedním z nejlepších představitelů postav na stinné straně barikády. (28.07.2007)

Líbilo se mně to. Mel Gibson má charisma na rozdávání a předvede nejen dobré herecké ztvárnění svého vlastence, ale také umění ohánět se s tomahawkem a v potoce naporcovat vojáka za zabití svého syna. Likvidací vojenského regimentu to začíná, pak zařve druhý syn v podání mladého Heatha Ledgera a tatínek Gibson pak v závěru na bojišti zamává za hrdinské hudby hrdinně vlajkou a zúčtuje s největším zlosynem ve filmu, taktéž charismatickým Jasonem Isaacsem. Roland Emmerich to pojal velkolepě a všechny složky ve filmu měly téměř ideální poměr. (12.12.2010)

Tohle Gibson přeťáp... Pravda, základ filmu je stejný jako u jeho megahitu Statečné srdce, ale narozdíl od tažení charismatického skotského válečníka Williama Wallace nemá boj o národní nezávislost jistého Benjamina Martina tu pravou "míru". Míru v naplňování šablon historického filmu, míru v kupení klišé. Protože Patriot je až nepříjemně předvídatelný a emotivní náboj generuje natolik lopotně a okatě, že ve chvíli, kdy to má zajiskřit, nestane se nic. Fešácké pózy sošného geroje Gibsona nepomohou. Roland Emmerich, to je podle mého jeden velký dějinný omyl a tímto mu děkuji, že mi to svojí sterilní a neumělou režií opět potvrdil. Scénář je jeden velký fujtajxl, který matlá a hněte potencionálně zajímavé téma tím nejpřežvýkanějším a nejvyčpělejším způsobem. Postavy jsou natolik trapně typizované, že se mi maně vrací vzpomínky na český budovatelský film 50. let. Patos, patos a zase patos. Uprostřed něho už člověk prostě musí ocenit něco tak průměrného, jako je Gibsonův herecký výkon. Alespoň ten povznáší film na lehký podprůměr, jenže ten svou schematičností a tradičním emmerichovstvím ("být emmeričtější než Američan") představuje něco, co už nechci vidět znovu. (10.02.2005)