Lurdy

Náboženská téma ma veľmi nelákala, ale nakoniec prečo nie. Príbeh o malom (či veľkom?) zázraku je vyrozprávaný miestami až dokumentárnou formou, čo je jeho najväčšia výhoda, lebo sústo, ktoré divákom podáva by mohlo byť pri inej forme pre mnohých nestráviteľné a film by mohol ľahko spadnúť do kategórie "blábol". Pokojné tempo a herecké výkony, to sú hlavné prednosti filmu. Záver je veľmi logický, aj keď sa to na prvý pohľad nezdá. Niektoré výroky kňazov vo filme ma dosť vytáčali, ale možno to bol účel. Napr. - "Tvoj stav (ochrnutie) je tvojím požehnaním" , alebo ešte lepšie "Ó, bane Bože. Uzdrav jej dušu a kedˇ CHCEŠ(!), tak vylieč aj jej telo..." Váhal som v hodnotení, ale prikláňam sa k slabším štyrom. 70%. (23.12.2012)

Pomalu a téměř dokumentárně vyprávěný film. Lurdy, jako podivné spojení zbožnosti a zbožněpeněžních vztahů, vypadají zde dosti bizarně. Na tomto pozadí se však lépe odraží tento na první pohled nenápadný a neatraktivní příběh, který má konec tak víceznačný, že záleží na diváku, co si vybere. Ani po druhém shlédnutí mi není jasné, zda je režisérka věřící či atheistka.Přikláněl bych se k druhé možnosti. (29.01.2012)

Toto islo bohuzial uplne mimo mna. Osobne si myslim, ze je to asi tym, ze som ateistka a neverim na zazraky :) Clovek sa musi s tymto snimkom tak nejak stotoznit, rozumiet o com je a ja mam pocit, ze sa mi nepodarilo ani jedno, ani druhe. Priserne som sa nudila a zhruba v polovici som to aj chcela vypnut. Jedine, co stalo podla mna za to, bol vtip, ktory tam odznel a kolega tu dole ho aj napisal. A pokial si z celeho filmu pamatm iba toto, bude niekde asi chyba... (13.07.2010)

JAK TO SKONČILO? Neurčitě. Jinak by to byl lež. BYL TO ZÁZRAK? Samozřejmě. Zázrakem není jen to, že se symptomy už nevrátí, ale každé zlepšení individuálního lidského údělu. Protože ten se stále horší, až končí stářím, nemocí a smrtí - a fylogeneticky vzato to bude nesjpíš ještě horší. Ale to už samozřejmě hodně hodně dávno věděl Buddha a rozhodl se proti tomu postavit. (Doporučuji chvíli pouvažovat na téma "Buddha versus Lurdy"; sám jsem již provedl.) Pro bližší pohled na tento film, si ho můžeme vymezit dvěma jinými "lurdským" díly: Písní o Bernadettě (Das Lied von Bernadette), románem Franze Werfela, a filmem Lourdes Lodovica Gaspariniho (naučné dokumenty o Lurdách hned vyřazuji jako irelevantní). Jessica Hausnerová ve svém filmu postoupila neochybně mnohem dál; Bernadetta Soubirousová ji už vůbec nezajímá, lourdskou fabriku na naději sledujeme sice jako něco gigantického, ale přece jen upozadněného, a vlastně ani Kristýna (Sylvie Testud) není žádnou doopravdickou hrdinkou. Co se Jessice Hausnerové povedlo, a přách si, aby to byl i její záměr, napínavě (to myslím vážně) vylíčit atmosféru čekání na zázrak. Pozn. 1: Neúmyslně jsem vynechal Leonarda Cohena, který o tom zpívá: "Let's be alone together / Let's see if we're that strong / Yeah let's do something crazy / Something absolutely wrong / While we're waiting for the miracle, for the miracle to come." - S naprostou jistotou si J.H. vyhradila pro finále písničku Felicità (autoři Cristiano Minellono - text, Dario Farina a Gino De Stefani - hudba) z roku 1982. Pozn. 2: : Nedávno jsem s kamarádem (bývalý hajný z polesí Křižánky) debatoval o neprospěšnosti pomoci (hlavné té nezištné, která zištně bourá všechny vztahy) bližnímu svému (jako sobě samému). Tuto facetku vyzdvihuje JitkaCardova ***** a dochází k závěru, že "ani samotná "vyléčená" (tedy "felicità") nemá vůli čelit sama změněné skutečnosti..." - Takových facetek je tam ovšem více, nechme je všechny zazářit. Pozn. 3: Teď jsem si ještě všimnul klíčových slov pro tento film: tělesné postižení, invalidní vozík. Těmito klíči se tento fim bohužel otevřít nedá. Rovněž tak nepoužitelnými šperháky jsou: statické a pomalé, vycpávka, nuda, placebo víry atd. (viz níže či výše). (04.12.2017)

Film nabízí divákovi jedinečnou možnost: přistoupit trochu blíže k mechanickému betlému, než bývá v muzeích zvykem. Ne sice tak, že by odstranil sklo a dovolil hrát si s figurkami, ale aspoň umožňuje vidět zblízka jednotlivé řezy obličejů. A oproti klasickým betlémům je tento ozvučen: modlitby a gesta ale ztrácejí svůj původní význam, který by mohly mít, kdyby se opravdu týkaly lidí, a stávají se replikami v rámci mechanismu, který je naplňuje významem novým: jakousi pobožností, náboženskostí, věro-stí. Autorka ale navzdory všem pravidlům mechanického betlému vpustí mezi figurky živého člověka, byť paralyzovaného, přesto nejpohyblivějšího. Ženu, která narozdíl od ostatních figurek, nedává ničím najevo svou zbožnost, a do jejíhož nitra (stejně jako do nitra ostatních) nás autorka nepustí, tudíž si nemůžeme pěkně po-soudit její pravovíru (stejně jako u ostatních). Každopádně, což ostatní figurky, které ochotně jednají podle pravidel mechanismu, pobuřuje (taky podle pravidel mechanismu), zázrak (?) se stane právě jí. Vpravdě vratký zázrak. Diváci i ostatní poutníci sledují každý pohyb hrdinky a čekají "vysvětlení", ujasnění, ustabilnění: buď ať chodí pořádně, nebo ať si sedne! Nejednoznačnost je přece proti pravidlům strojku! Ale nikoli proti pravidlům filmu: celou dobu nám je přístupný pouze povrch, pouze z něj můžeme odhadovat podstatu. Povrch se zdá být řízen přísným vnitřním mechanismem, nebylo by tedy co řešit, kdyby se neobjevila nejasnost, odchylka, patologie. Co ta nám řekne o podstatě? Co nám řekne o podstatě, když CHYBOU je splnění toho, v co všichni ZJEVNĚ doufají? (16.10.2011)